Huslenky, Kychová - vesnická památková zóna

Huslenky se od obce Hovězí (kvůli sporu o tom, kde bude stát nová škola) osamostatnily roku 1949. V té době měly 2 388 obyvatel žijících nejen v hlavní jejich části u evangelického kostela a silnice ze Vsetína do Velkých Karlovic, ale také v několika dolinách klesajících ke Vsetínské Bečvě od pulčínského Hradiska (773 m), Butorek (828 m), Makyty (923 m) a Čerňanské Kyčery (885 m), jež vystupují z hřebene Javorníků.

V jednom z údolí se nachází i místní část Kychová. Její zástavba se podél stejnojmenného potoka táhne v délce více jak 5 km až k osadě U Dražků, kde je umístěn pomník na počest vstupu 1.českosl.vojenské jednotky na naše území ve II.světové válce. Jednotky státní hranici překročili v blízkém Papajském sedle, ke kterému vede od železniční zastávky Huslenky vzhůru dolinou žlutě značená tur.trasa. O něco níž v údolí trasa míjí i bývalý zámeček, který byl po druhé světové válce upraven na dětskou ozdravovnu.

 

 

Ve vzdálenosti necelého půldruhého kilometru od žel.zastávky v souvislejší zástavbě Kychové (U Čemanů) byla roku 1995 vyhlášena vesnická památková zóna, chránící malebný soubor valašských roubenek. Tento sídelní shluk pocházející z 18.století je situován ve svahu poblíž zastávky busu Huslenky, Kychová, kovárna. Obytné chalupy karpatského typu byl zrobeny z hraněných trámů karpatského typu, kdežto vedle nich stojící hospodářské budovy často jen z trámů hrubě opracovaných. Všechna stavení jsou umístěna na kamenných podezdívkách, jež sloužily zároveň k vyrovnání svažitosti okolního terénu.

 

Díky zastávce busu je lokalita dobře dostupná. My od ní kráčeli proti proudu potoka po silnici nejprve ještě asi 120 m, pak doprava přes mostek přešli na cestu, která napříč svahem mezi jednotlivými dřevěnicemi mírně stoupala na asi 150 metrů vzdálené návrší a odtud se další cestou spustili z kopce dolů na hlavní silnici a ocitli se znovu u zastávky busu.

 

 

Několik „vesnických památkově chráněných zón“ jsme si v údolí Vsetínské Bečvy v minulosti už prohlédli (např. velkokarlovické údolí Podťaté, Hajdovy paseky nad Zděchovem či nechráněný soubor roubenek rodu Orságů v Raťkovém u Karolinky), ale i tato „Kychovská“ se nám převelice líbila. Byli jsme tu totiž brzy dopoledne, kdy byla všechna stavení na stráni obrácené k východu zalita slunečními paprsky a nad jejich do všech detailů zobrazenou podobou naše fotoaparáty jen slastně mlaskaly. V odpoledních hodinách už bychom tu byli s křížkem po funuse...