hrad špilberk

Brněnský hrad Špilberk byl založen ve druhé polovině 13. století českým králem Přemyslem Otakarem II. Ve 14. století sloužil jako sídelní hrad moravských markrabat z rodu Lucemburků, určitý čas na něm pobývala i manželka Karla IV. Blanka z Valois. Jako strategicky významná pevnost se uplatnil v 15. století za válek husitských i za bojů mezi českým králem Jiřím z Poděbrad a uherským Matyášem Korvínem.

V následujícím století vojenský význam hradu poklesl. Roku 1560 přešel z královského majetku do vlastnictví města Brna. Po porážce českého stavovského povstání byl v roce 1621 zkonfiskován a stal se císařskou zemskou pevností, jejíž nejslavnější chvíle nastala na sklonku třicetileté války. V roce 1645 špilberská pevnost přes svůj chatrný stav odolala spolu s městem Brnem tříměsíčnímu obléhání mnohonásobné přesily švédských vojsk.

V následujících sto letech byl postupně přebudován v mohutnou barokní pevnost. Tento vývoj byl dovršen na počátku čtyřicátých let 18. století, v první fázi válek mezi Marií Terezií a pruským králem Fridrichem II. pro něhož se v roce 1742 stala brněnská pevnost nepřekonatelnou překážkou. Součástí vnitřního opevnění Špilberku se staly kasematy. Byly to z cihel postavené klenuté dvoupatrové chodby, které se vnitřní stranou opíraly o strmě klesající skalní podloží hradu.

V rámci reforem rakouského vězeňství rozhodl v roce 1783 císař Josef II. zřídit na špilberkské pevnosti vězení pro nejtěžší a nejnebezpečnější zločince. Kromě starší vězeňské budovy, nacházející se v zadním příkopu, přikázal přebudovat k vězeňským účelům horní patro severních kasemat. Po dokončení této adaptace sem byli první vězňové umístěni v červnu 1784. Pro zločince, odsouzené na doživotí bylo postupně zhotoveno 29 jednotlivých kobek, sbitých ze silných prken a trámu, k nimž byli vězňové trvale přikováni. Tyto kobky se nacházely v "nejhlubších a nejhorších kasematech". Horní patra kasemat sloužila jako vězení až do počátku 30. let 19. století. V hromadných celách byli v kasematech vězněni pouze "obyčejní" kriminální zločinci, především vrazi, lupiči a žháři, odsouzení jednak na doživotí, jednak k déletrvajícím těžším druhům vězení. Svým určením i charakterem představovaly špilberské kasematy nejtvrdší žalář v celé rakouské monarchii. Do těchto prostor nepřicházely osoby vyššího stavu a státní vězňové. Pro ně byly určeny místnosti v horním patře staré vězeňské budovy v zadním příkopu, později pak část kasárenských objektů, zejména jejich severní Křídlo. Původně přízemní budova byla v roce 1800 upravena na vězeňské cely a zvýšena o jedno patro. V něm se pak nacházely "aresty" pro státní vězně, v nichž nedobrovolně pobývali též italští karbonáři a další bojovníci proti habsburskému absolutismu. Soužití špilberské vojenské pevnosti s rozrůstající se věznicí, která byla od reformy Josefa II. v r. 1783 pod civilní správou, přinášelo řadu problémů a vzájemných neshod. Po zničení důležitých částí pevnostního systému Špilberku odcházejícím francouzským vojskem císaře Napoleona v roce 1809 ztratila pevnost svůj vojenský význam a v roce 1820 byla zrušena. Celý Špilberk se stal civilní věznicí, kterou zrušil až císař František Josef I. v roce 1855. a v roce 1858 se její prostory přeměnily na vojenské kasárny, kterými pak zůstaly dalších sto let.

Špilberské kasematy pak byly v roce 1880 zpřístupněny veřejnosti. Od té doby se už více než 120 let těší velkému zájmu návštěvníků. Ještě dvakrát však vstoupil Špilberk znovu do obecného povědomí jako místo utrpení a nesvobody. Poprvé v letech první světové války, kdy zde kromě provinilých vojáků byli vězněni i civilní odpůrci rakouského režimu, podruhé a mnohem výrazněji v prvním roce nacistické okupace Československa. Tehdy ve špilberských zdech trpělo několik tisíc českých vlastenců, z nichž někteří zde nalezli smrt.

Německá armáda provedla v letech 1939-1941 na Špilberku rozsáhlé úpravy, aby zde vytvořila vzorová kasárna v romanticko historizujícím duchu tehdejší velkoněmecké ideologie.

Roku 1959 opustila Špilberk československá armáda a definitivně tak končí jeho vojenská éra. Následujícího roku se Špilberk stává sídlem Muzea města Brna, které zde veřejnosti zpřístupňuje historické a kulturní dědictví svého města uchovávané v muzejních sbírkách.

http://www.spilberk.cz/

Expozice

Kasematy

Rozhledna

Expozice – Poznejte celý Špilberk (všechny expozice + výstavy + rozhledna + kasematy)

Brněnský Hrad Špilberk se po mnoha letech otevřel návštěvníkům v celé své kráse. Koncem března byla položena poslední cihla, která završila více než dvouroční rekonstrukci jižního křídla hradu. Náklady na přestavbu se vyšplhaly na 150 milionů korun. V posledních třiceti letech, kdy novodobá rekonstrukce hradu trvá, již brněnská chlouba "spolkla" téměř miliardu korun. Zrekonstruované jižní křídlo hradu bylo nepovolaným lidem více než čtvrt století nepřístupné. Poslední návštěvník se chodbami této části hradu prošel na konci března roku 1987. Od té doby prostory fungovaly jako depozitáře či provizorní sklady majetku a vybavení. Součástí druhé etapy rekonstrukce hradu je kromě jižního křídla i takzvaná východní bašta, schodiště na první nádvoří či východní bastion.

Opravy navrátily této části hradu podobu, jakou měla v době německé okupace za druhé světové války. Rekonstrukce byla zajímavá především proto, že se tím prostory jižního křídla opravily do doby, kdy byla na hradě kasárna německého wehrmachtu. Tedy do počátku 40. let minulého století. Právě v té době probíhaly na brněnském hradě jedny z posledních úprav. Znovu se začalo až na začátku 80. let. Stavaři při práci na rekonstrukci jižního křídla objevili i zajímavé pozůstatky historie Špilberku. Našli například zbytek měděného plechu, ze kterého byly vystřihávány falešné mince. Potvrdila se tak teorie o středověké penězokazecké dílně, která údajně na Špilberku byla. Při opravách hradu a přilehlých prostor našli pracovníci i betonem zpevněné tělo kočky. Ty nechávali pověrčiví lidé zazdít při stavbách svých domů. Její "betonová mumie" je nyní součástí expozice na Špilberku.