Helgoland - osamělá skála v Severním moři

Helgoland – tu červenou skálu uprostřed Severního moře jsem si při svých cestách prstem po mapě přidala na svůj imaginární seznam snů už jako malá. Teprve nedávno však došlo k realizaci, kdy při jednom z návratů z Dánska zbyla malá časová rezerva.

Odpoledne jsme přijeli do Městečka Büsum, odkud vyplouvají trajekty na Helgoland. Vybrali jsme si jeden ze dvou zdejších kempů (ten hezčí) - to jsme si tedy dali…. Postarší správce neuměl anglicky, my zase německy, ale i přesto se nám rozhodl dát lekci – asi proto, že jsme jako Češi byli podezřelí…. Nejen, že nás striktně a bez připuštění jakékoliv diskuse ve svém golfovém vozíku zavedl na místo, kde budeme stanovat. Navíc ještě dohlédnul na to, abychom auto zaparkovali přesně mezi dvě bílé čáry vyznačené na Trávníku – fakt nás donutil couvnout a zopakovat si to, abychom tam stáli úplně přesně. I když jsme to splnili, neměl se k odjezdu a dohlížel, jestli stavíme stan přesně na místě, které nám určil. Ani jsme si pod jeho přísným dohledem netroufli dát panáka. Během odpoledne nás byl ještě několikrát zkontrolovat. Usoudili jsme, že jako dítě musel být patrně u Hitlerjugend. Ale informaci o lodích na Helgoland jsme z něj nedostali. Když nás konečně nechal bez dozoru, upekli jsme si ryby, které jsme vezli z Dánska a došlo konečně i na toho panáka.

Pak jsme se vydali do přístavu zjistit, odkud vyplouvá loď, případně si koupit lístky. V recepci na molu už ale bylo zavřeno. Prošli jsme si městečko, a když jsme se vrátili večer do kempu, měli jsme nové sousedy – na první pohled "enderácký" starší obtloustlý manželský pár. Právě si stavěli stan, nafukovali starodávná gumotextilní lehátka a stavěli kempovací stolky z 60. let – byli vůbec celí takoví retro . Bylo zábavné je pozorovat. Od dalších sousedů, Holanďanů, kteří uměli anglicky, jsme se dověděli, že den předtím se kempem přehnala divoká vichřice – zas jsem o něco přišla . Spát jsme šli raději brzy, abychom druhý den nezaspali.

Ráno jsme si přivstali – přece jen jsme neměli lístky a nevěděli jsme, kolik lidí se na loď vejde. V recepci už byla fronta, ale dostalo se na nás – dokonce ani s platbou kartou nebyl problém. Loď "Lady of Büsum" vyplula včas – jak taky jinak ve spořádaném Německu….. Byli jsme na ní jediní cizinci. Hlášení lodního rozhlasu bylo jen v němčině – a podle reakcí spoluplavců asi bylo zábavné, mohli jsme se jen domnívat, o čem je. Ale neřešili jsme to, kdyby k něčemu zásadnímu došlo, asi bychom si toho všimli . A kde jsou záchranné čluny, zjišťuji vždycky hned po nalodění na každém trajektu (viděla jsem dokument o Estonii....). Dali jsme si kafe v rozkošných hrnečcích s motivem lodi, které jsem prostě musela mít. Nemusela jsem je však naštěstí ukrást, v lodním shopu je prodávali za 4 eura. Plavba trvala asi 3,5 hodiny (ostrov je vzdálen od pevniny asi 65 km). Velké lodě nesmějí přistávat u mola, takže vylodění bylo zábavné – přeskákali jsme si postupně po 10 lidech do člunů, které nás přepravily asi 50 m na pevninu. Měli jsme asi 4 hodiny na prohlídku.

Helgoland má 1 km2, žije tu asi 1600 lidí. V roce 1890 ho Němci vyměnili s Angličany za Zanzibar (těžko říct, kdo na tom vydělal). V každém případě tak Německo získalo strategickou základnu pro budoucí války. Oproti jiným ostrovům v Severním moři není celý z písečných naplavenin, je to červená pískovcová skála. Vedlejší ostrůvek Duna však plně odpovídá svému názvu. Vznikl z písečných nánosů na návětrné (nebo že by snad závětrné?) straně Helgolandu. Je mezi nimi asi 500 m průliv a je možné se na něj přeplavit taxi-loďkami.

Oba ostrovy jsou chráněnou přírodní oblastí, nesmí zde jezdit auta – s výjimkou policie, hasičů a záchranářů a dokonce ani kola. Kam by taky jezdila. Je zde rovněž bezcelní zóna, takže téměř v každém domě jsou obchody s alkoholem, cigaretami, parfémy apod. Šli jsme se nejdřív najíst – na moři nám vytrávilo - dali jsme si v rozkošné hospůdce místní fish&chips a pivo.

Pak jsme se vydali na obchůzku ostrova.

Celým ostrovem vede Naučná stezka, podél které jsou cedule s různými informacemi – tentokrát kupodivu i v angličtině. Mohli jsme se tak poučit o historii ostrova – zejména válečné a také o místní flóře a fauně. Ostrov je vyhledávaným místem ornitologů, jsou zde hnízdiště celé řady běžných i vzácných druhů ptactva a na sousední Duně žije kolonie tuleňů. Vyšlapali jsme až nahoru na nejvyšší místo - „hora“ Pinne Berg má 61,3 m n.m.

Měli jsme odtud krásný výhled na nejfotografovanější přírodní zajímavost – útes Lange Anne. Pod ostrovem se táhnou stovky metrů podzemních chodeb z dob 2. sv.války.

Zdejší maják je příliš "techno" - žádná romantika. Má však dosvit téměř 80 km.

Museli jsme si hlídat čas, aby nám neujela loď zpátky, takže jsme poslední půlhodinku strávili v přístavu v duty free shopech, kde jsem nakoupila parfémy a jakýsi ten alkohol.

Před naloděním jsme se setkali s téměř zapomenutou procedurou - důkladnou celní prohlídkou – opravdu každému kontrolovali zavazadla, jestli dodržel limit zakoupených věcí, který byl vyvěšen v každém obchodě. Měla jsem poněkud více parfémů – ale dobře schovaných - ale na druhou stranu zas žádné cigarety…..

Pak jsme znovu museli absolvovat přesun čluny na loď. To už se docela hodně zatahovalo, začal se zvedat vichr a posádka lodi z toho byla dost nervózní. Na zpáteční plavbě jsme měli hodně velké vlny, perfektně to houpalo a obloha byla skoro černá. Některým slabším kouskům bylo opravdu hodně zle – my, vnitrozemci, jsme si to však užívali .

Po příjezdu do kempu jsme měli další nové sousedy – tentokrát kupodivu Čechy. Měli se správcem kempu úplně stejný zážitek jako my .

Ráno při odjezdu jsem chtěla zaplatit kartou – a nastal problém. Musela být povolána dívčina, která to uměla - a ta zase údajně nikdy neviděla takovou kartu (úplně normální VISA, kterou bez problémů platím v celé Evropě). Až asi napotřetí se transakce "podařila" - myslím, že spíš chtěla, abych zaplatila cash - přece jen jsme byli podezřelí Ćeši..... . Já jsem to však ignorovala, takže neměla na výběr. Tedy - nic proti německé důkladnosti, ale Dánové a vůbec Skandinávci jsou mnohem velkorysejší a příjemnější hostitelé.

To nám však nemohlo zkazit náladu. Další splněný cestovatelský sen jsem si tedy mohla odškrtnout. Helgoland je opravdu Krásné a zajímavé místo, které mohu doporučit všem cestovatelům.