Helgoland - osamělá skála v Severním moři
Turistické cíle • Příroda • Ostrov
Helgoland – tu červenou skálu uprostřed Severního moře jsem si při svých cestách prstem po mapě přidala na svůj imaginární seznam snů už jako malá. Teprve nedávno však došlo k realizaci, kdy při jednom z návratů z Dánska zbyla malá časová rezerva.
Odpoledne jsme přijeli do Městečka Büsum, odkud vyplouvají trajekty na Helgoland. Vybrali jsme si jeden ze dvou zdejších kempů (ten hezčí) - to jsme si tedy dali…. Postarší správce neuměl anglicky, my zase německy, ale i přesto se nám rozhodl dát lekci – asi proto, že jsme jako Češi byli podezřelí…. Nejen, že nás striktně a bez připuštění jakékoliv diskuse ve svém golfovém vozíku zavedl na místo, kde budeme stanovat. Navíc ještě dohlédnul na to, abychom auto zaparkovali přesně mezi dvě bílé čáry vyznačené na Trávníku – fakt nás donutil couvnout a zopakovat si to, abychom tam stáli úplně přesně. I když jsme to splnili, neměl se k odjezdu a dohlížel, jestli stavíme stan přesně na místě, které nám určil. Ani jsme si pod jeho přísným dohledem netroufli dát panáka
. Během odpoledne nás byl ještě několikrát zkontrolovat. Usoudili jsme, že jako dítě musel být patrně u Hitlerjugend. Ale informaci o lodích na Helgoland jsme z něj nedostali. Když nás konečně nechal bez dozoru, upekli jsme si ryby, které jsme vezli z Dánska a došlo konečně i na toho panáka.
Pak jsme se vydali do přístavu zjistit, odkud vyplouvá loď, případně si koupit lístky. V recepci na molu už ale bylo zavřeno. Prošli jsme si městečko, a když jsme se vrátili večer do kempu, měli jsme nové sousedy – na první pohled "enderácký" starší obtloustlý manželský pár. Právě si stavěli stan, nafukovali starodávná gumotextilní lehátka a stavěli kempovací stolky z 60. let – byli vůbec celí takoví retro . Bylo zábavné je pozorovat. Od dalších sousedů, Holanďanů, kteří uměli anglicky, jsme se dověděli, že den předtím se kempem přehnala divoká vichřice – zas jsem o něco přišla 
. Spát jsme šli raději brzy, abychom druhý den nezaspali.
Ráno jsme si přivstali – přece jen jsme neměli lístky a nevěděli jsme, kolik lidí se na loď vejde. V recepci už byla fronta, ale dostalo se na nás – dokonce ani s platbou kartou nebyl problém. Loď "Lady of Büsum" vyplula včas – jak taky jinak ve spořádaném Německu….. Byli jsme na ní jediní cizinci. Hlášení lodního rozhlasu bylo jen v němčině – a podle reakcí spoluplavců asi bylo zábavné, mohli jsme se jen domnívat, o čem je. Ale neřešili jsme to, kdyby k něčemu zásadnímu došlo, asi bychom si toho všimli . A kde jsou záchranné čluny, zjišťuji vždycky hned po nalodění na každém trajektu (viděla jsem dokument o Estonii....). Dali jsme si kafe v rozkošných hrnečcích s motivem lodi, které jsem prostě musela mít. Nemusela jsem je však naštěstí ukrást, v lodním shopu je prodávali za 4 eura. Plavba trvala asi 3,5 hodiny (ostrov je vzdálen od pevniny asi 65 km). Velké lodě nesmějí přistávat u mola, takže vylodění bylo zábavné – přeskákali jsme si postupně po 10 lidech do člunů, které nás přepravily asi 50 m na pevninu. Měli jsme asi 4 hodiny na prohlídku.
Helgoland má 1 km2, žije tu asi 1600 lidí. V roce 1890 ho Němci vyměnili s Angličany za Zanzibar (těžko říct, kdo na tom vydělal). V každém případě tak Německo získalo strategickou základnu pro budoucí války. Oproti jiným ostrovům v Severním moři není celý z písečných naplavenin, je to červená pískovcová skála. Vedlejší ostrůvek Duna však plně odpovídá svému názvu. Vznikl z písečných nánosů na návětrné (nebo že by snad závětrné?) straně Helgolandu. Je mezi nimi asi 500 m průliv a je možné se na něj přeplavit taxi-loďkami.
Oba ostrovy jsou chráněnou přírodní oblastí, nesmí zde jezdit auta – s výjimkou policie, hasičů a záchranářů a dokonce ani kola. Kam by taky jezdila. Je zde rovněž bezcelní zóna, takže téměř v každém domě jsou obchody s alkoholem, cigaretami, parfémy apod. Šli jsme se nejdřív najíst – na moři nám vytrávilo - dali jsme si v rozkošné hospůdce místní fish&chips a pivo.
Pak jsme se vydali na obchůzku ostrova.
Celým ostrovem vede Naučná stezka, podél které jsou cedule s různými informacemi – tentokrát kupodivu i v angličtině. Mohli jsme se tak poučit o historii ostrova – zejména válečné a také o místní flóře a fauně. Ostrov je vyhledávaným místem ornitologů, jsou zde hnízdiště celé řady běžných i vzácných druhů ptactva a na sousední Duně žije kolonie tuleňů. Vyšlapali jsme až nahoru na nejvyšší místo - „hora“ Pinne Berg má 61,3 m n.m.
Měli jsme odtud krásný výhled na nejfotografovanější přírodní zajímavost – útes Lange Anne. Pod ostrovem se táhnou stovky metrů podzemních chodeb z dob 2. sv.války.
Zdejší maják je příliš "techno" - žádná romantika. Má však dosvit téměř 80 km.
Museli jsme si hlídat čas, aby nám neujela loď zpátky, takže jsme poslední půlhodinku strávili v přístavu v duty free shopech, kde jsem nakoupila parfémy a jakýsi ten alkohol.
Před naloděním jsme se setkali s téměř zapomenutou procedurou - důkladnou celní prohlídkou – opravdu každému kontrolovali zavazadla, jestli dodržel limit zakoupených věcí, který byl vyvěšen v každém obchodě. Měla jsem poněkud více parfémů – ale dobře schovaných - ale na druhou stranu zas žádné cigarety…..
Pak jsme znovu museli absolvovat přesun čluny na loď. To už se docela hodně zatahovalo, začal se zvedat vichr a posádka lodi z toho byla dost nervózní. Na zpáteční plavbě jsme měli hodně velké vlny, perfektně to houpalo a obloha byla skoro černá. Některým slabším kouskům bylo opravdu hodně zle – my, vnitrozemci, jsme si to však užívali .
Po příjezdu do kempu jsme měli další nové sousedy – tentokrát kupodivu Čechy. Měli se správcem kempu úplně stejný zážitek jako my .
Ráno při odjezdu jsem chtěla zaplatit kartou – a nastal problém. Musela být povolána dívčina, která to uměla - a ta zase údajně nikdy neviděla takovou kartu (úplně normální VISA, kterou bez problémů platím v celé Evropě). Až asi napotřetí se transakce "podařila" - myslím, že spíš chtěla, abych zaplatila cash - přece jen jsme byli podezřelí Ćeši..... . Já jsem to však ignorovala, takže neměla na výběr. Tedy - nic proti německé důkladnosti, ale Dánové a vůbec Skandinávci jsou mnohem velkorysejší a příjemnější hostitelé.
To nám však nemohlo zkazit náladu. Další splněný cestovatelský sen jsem si tedy mohla odškrtnout. Helgoland je opravdu Krásné a zajímavé místo, které mohu doporučit všem cestovatelům.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Heligoland
Půjčovna autPříspěvky z okolí Helgoland - osamělá skála v Severním moři
