Halenkovice - jiné zajímavosti obce

Ústřední část této velikánské dědiny (přes 2000 obyvatel) se rozprostírá nad levým břehem doliny potoka Vrbky na posledním chřibském hřebeni, vzdáleném vzdušnou čarou 2 km od Napajedel. Další četné osady přináležící k Halenkovicím jsou rozloženy ve svahu nad pravým svahem údolí Vrbky a přilehlých dolinkách. Katastr obce má rozlohu okolo 2000 ha a jeho součástí je i pověstmi opředená skála Budačina, nacházející se v závěru sousední Kudlovické doliny. Z Halenkovic je přístupná nejprve po červené tur.značce stoupající z údolí na hřeben západně od obce a poté neznačenou silničkou směrem na sever po hřebeni, další (ale delší) variantou je zelená tur.trasa vedoucí k ní ze středu vesnice.

 

Dědina byla založena LP 1630 majitelem napajedelského panství Janem z Rottalu, jenž jí osídlil vzpurnými Valachy ze Vsetínska, kteří sem byli kvůli účasti na valašských rebeliích za trest přemístěni. Původní název dědiny zněl Alenkovice, to podle Rottalovy choti Aleny Bruntálské z Vrbna. Okolní osady Kateřinice a Eleonorovice – Dřínové s ní časem splynuly a jméno obce se změnilo na její dnešní název.

 

(Původně jsem se domníval, že za tou předponou „Ha" stojí nějaký přivandrovalý Chod, ale při studiu historických pramenů nebyla tato moje domněnka potvrzena.)

 

Místo nebylo osídlením „panenským“ – naši předkové jej dle archeologických nálezů obývali již v pravěku, době bronzové a hradištní. Podle záznamů v obecní kronice se roku 1932 v Halenkovicích nacházelo 5 hostinců, 6 kupeckých krámů, pošta, 2 trafiky a mlýn. K nejslavnějším rodákům patří akademický malíř Josef Beran (1916 – 1987), který vystudoval Školu umění ve Zlíně, a pak působil jako profesor na Uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti.

 

Hlavní část obce ležící na kopci (spolu s retenčními nádržemi v údolí za Halenkovicemi) jsme si kdysi s ženou prošli za parného letního dne, jenže kvůli úděsnému horku jsme nebyli z procházky příliš nadšeni. Zaujal nás jen pozdně barokní chrám sv.Josefa (1789) – nejdominantnější prvek dědiny, hlavně tedy věž zvonice vystupující nad vstupním průčelím.

 

Od té doby jsem se „vyskytl“ v katastru obce několikrát. Před dvěma roky jsem se do Halenkovic vracel od skal pod Březovou (a pak ještě jednou od Budačiny) po lesnatém hřebeni k místu, kde silnička vycházela ven z hvozdu na otevřený terén u tur.rozcestí. Prochází tudy červená trasa spojující údolí Vrbky z Kudlovickou dolinou a já byl pokaždé překvapen krásou halenkovické krajiny. Pode mnou se nacházelo hluboké údolí Vrbky s roztroušeným osídlením (a zastávkou busu), nad ním přímo naproti na kopci ležela hlavní část obce s kostelem. Za ní se na obzoru vypínaly hřbety Vizovických, Mladcovských a Hostýnských vrchů.

 

Původní méně příznivý dojem z Halenkovic otočila o 100 procent hlavně moje poslední návštěva, kdy jsem za krásného červnového rána vystoupil pod dědinou v místní části „U Svatých.“

U prohlídky renovovaných barokních soch sv.Petra a Pavla jsem ocenil fotografické „dobré světlo“, stejně tak při výstupu z údolí silničkou nahoru do dědiny. Při mnoha četných ohlédnutích se za mnou čím dál víc otvíralo nádherné panoráma táhlé kopcovité končiny s dalšími halenkovickými osadami, lány polí, velkými plochami lesů a pastvin.

 

Nahoře na hřebeni pod obcí stál krásný kamenný kříž, který kupodivu není vyznačen na mapách.cz, stejně jako na nich není vyznačena ikonka toho, vypínajícího se pod lipami nad severním koncem obce.

 

V Halenkovicích údajně u domu čp.8 roste památná a chráněná lípa srdčitá vysoká 25 metrů, s obvodem kmene bezmála 4.5 m a stářím více jak 200 let.

 

Tu jsem sice neviděl, zato jsem na hřebeni spatřil krásnou modrobílou kapličku – zvoničku „Na Kopci“, umístěnou rovněž mezi dvěma lípami, z nichž ta starší roste zešikma a dosahuje většího náklonu jak slavná věž v Pise.

 

Cestou po hlavní silnici do centra obce s Památníkem padlých ve světových válkách a osvobození, kostelem sv.Josefa, slunečními hodinami a hřbitovem s dalším kamenným křížem jsem se pak mohl potěšit dalším krásným výhledem na západní okolí Halenkovic. Bylo to vlastně téměř totožné panoráma, jaké jsem viděl při stoupání do obce, díky větší nadmořské výšce ale rozšířené až do širokoúhla.

 

Jen tak mimochodem – on se katastr Halenkovic a jejích místních částí vypíná od výše 215 m do 411 metrů nad mořem!