Fulnek - Kapucínská ulice

V délce více jak 250 m se vine jako had ze svahu kopce vystupujícího severně od náměstí a ústí do ulice U Sýpky, sesstupující na hlavní fulneckou tepnu – ulici Říční. Na Kapucínské se nachází několik památných objektů a jiných zajímavostí, se kterými se nyní stručně seznámíme.

 

Na západní straně ulice u ZŠ stojí secesní pomník se sochou J.A.Komenského připomínající tohoto reformátora a učitele národů z úseku jeho života tady ve Fulneku a také otevření první české školy. Autorem skulptury vytvořené v životní velikosti se stal roku 1924 sochař Jan Pelikán.

 

Jižně od ulice se nachází areál starého, dávno zrušeného starého hřbitova z druhé půle 17.století. Dodnes jeho travnatý svah zdobí barokní kaple sv.Rocha a Šebestiána. Bývala kaplí hřbitovní a přináležela ke komplexu kapucínského kláštera a kostela sv.Josefa. V současnosti je interiér sakrální památky využíván jako výstavní prostor. Od kaple se otvírá hezký výhled na protější kopec, jehož témě bylo namísto koruny osazeno pozoruhodnou kulisou fulneckého zámku.

 

Severně od areálu bývalého hřbitova se vypíná krásná třípodlažní budova ozdobená pilastry, rovněž navozující představu zámku, ale v tomto případě se jedná „jen“ o empírovou vilu, jíž si roku 1832 nechal vystavět místní obchodník V.Knopp.

Jeho jméno upadlo v zapomnění a dnešní název objektu – Vila Loreta, je odvozen od zachovalých zbytků někdejšího loretánského barokního areálu. Stávala zde i velká loretánská kaple a ta se stala význačným poutním místem. Po reformách císaře Josefa II. bylo poutní místo zrušeno a časem poničeno. Zbytky kaple se použily k výstavbě empírové vily. Ani ona neměla za bývalého režimu na růžích ustláno a prošla několka necitlivými přestavbami. Až do roku 2009 se v ní nacházelo střední odborné učiliště, poté byla upravena na Domov mládeže.

 

Východně od něj stojí hned nad cestou kostel sv.Josefa. Je podélnou jednolodní raně barokní svatyní vystavěnou v letech 1674 – 1683.

 

Nad ní se nachází komplex rovněž barokního kapucínského kláštera, tvořícího jakýsi protipól protějšímu návrší se zámkem. Klášter se začal budovat zároveň s chrámem a místní řeholnící žili životem stylu františkánů – to jest v naprosté chudobě. Cely mnichů byly velmi malé a kostely tohoto řádu byly bez věží, jen nad presbytářem byla na střeše umístěna věžička sanktusníku.

Po požáru města v roce 1695 byl klášter poškozen a jižní křídlo dostavěno až v průběhu 18.století. Císař Josef II. pět z deseti moravských kapucínských klášterů zrušil, tento fulnecký ale zůstal zachován. Ve druhé světové válce jeho objekty zabrali Němci, po válce se sem kapucíni sice vrátili, jenže v dubnu 1950 byl klášter obsazen složkami STB a mniši byli odvlečeni do internačních táborů.

Pak zde nějakou dobu žily staré řeholní sestry, poslané do Fulneku z jiných klášterů. Po jejich odchodu byly interiéry využity na sklad nábytku, praček ROMO, sklady zeleniny, školní dílny a neudržované budovy chátraly. V současnosti se klášterní areál nachází ve velmi neutěšeném stavu a budově konventu s narušenou statikou hrozí dokonce zřícení!

 

To kostel sv.Josefa měl větší štěstí a byl celičký opraven. Na jeho průčelí se na raně barokním štítu nachází vlys s letopočtem 1674. Prostor mezi okny zdobí rozměrná freska. Chrámová loď má valenou klenbu se třemi pásy trojbokých výsečí. Presbytář, doplněný po stranách oratořemi, je také zaklenut valeně. Vedle presbytáře se nachází sakristie, v patře s další oratoří. Před kostelem stávaly barokní sochy, ale ty byly převezeny ke chrámu Nejsvětější Trojice.

 

V současnosti je kostel sv.Josefa využíván ke kulturním a společenským akcím a širší veřejnost může jeho interiéry poznat při placené prohlídce.