Frankfurt nad Mohanem – Städelovo muzeum (Frankfurt Am Main - Städel Museum)

budova Städelova muzea  •  Fotografie (61)  • Foto: markyz63

Vstoupit do fotogalerie (61 fotografií)

Botticelliho nymfa Simonetta

výstavní prostory

Vstoupit do fotogalerie (61 fotografií)

Städelovo muzeum je nejznámější i nejvýznamnější položkou v nabídce frankfurtské Muzejní čtvrti (Museumsufer). Bylo založeno bankéřem a obchodníkem Johannem Friedrichem Städelem v roce 1815, takže je nejstarší muzejní nadací v Německu. Muzeum je známé také pod názvy Das Städelsche Kunstinstitut nebo Städtische Galerie a jeho sbírky nabízí téměř kompletní přehled o sedmi staletích evropských dějin umění. Städelovo muzeum vlastní celkem asi 3.100 obrazů, 660 soch, více než 5.000 fotografií a minimálně 100.000 kreseb a grafik. Jednotlivá díla zahrnují celé období od počátku 14. století přes pozdní gotiku, renesanci, baroko a klasickou modernu až po současnost.

Mezi nejznámější jména umělců, s jejichž pracemi se zde setkáme, patří bezesporu Hieronymus Bosch, Lucas Cranach st., Jan van Eyck, Albrecht Dürer, Sandro Botticelli, Rembrandt van Rijn, Johannes Vermeer, Claude Monet, Pierre-Auguste Renoir, Pablo Picasso nebo Ernst Ludwig Kirchner. Kromě stálé expozice tady bývají k vidění různé krátkodobé výstavy a mnohé návštěvníky také jistě potěší zdejší obchod nabízející mj. asi 6.000 knižních titulů, samoobslužná kavárna a vyhlídková terasa (na kterou ovšem autor článku v únoru roku 2025 zapomněl vstoupit).

V muzeu, které se nachází na adrese Schaumainkai 63, je otevřeno každý den kromě pondělí, a to od 10:00 do 18:00 hod. (jen ve čtvrtek se zavírá až ve 21:00 hod.). Vstupné přijde na 16 € nebo 18 €, snížené a skupinové na 14 € nebo 16 €.

Tím bychom měli základní informace vyčerpány a můžeme přejít na ty podrobnější.

Städelova muzejní nadace získala svou první vlastní výstavní budovu v roce 1833, v té současné však sídlí „až“ od roku 1878. Muzeum vlastně vzniklo tak, že J.F. Städel odkázal svůj dům s vystavenou uměleckou sbírkou i veškeré své jmění nadačnímu ústavu, který vedlo pět správců z řad frankfurtských občanů. Významné období muzea nastalo po roce 1840, kdy pod vedením J.D. Passavanta zakoupilo slavný Botticelliho Simonettin portrét nebo nebo část sbírky Viléma II. Oranžského. Na počátku 20. století pak muzeum získalo obrazy Clauda Moneta a Rembrandta. Již před I. světovou válkou mohl zdejší ředitel počítat s výraznou finanční podporou města a i díky ní byla budova muzea rozšířena o další výstavní prostory. Během II. světové války (resp. v období od roku 1936) zničili fašisté část sbírky moderního – a tedy „degenerovaného“ – umění.

V roce 1963 pak byla dokončena rekonstrukce Städel muzea podle plánů arch. Johannese Krahna a roku 1990 byla slavnostně otevřena nová přístavba Gustava Peichla. V letech 1994 až 1999 proběhla renovace muzejní budovy. Další – tentokrát podzemní - přístavba architektonické kanceláře Schneider a Schumacher poskytla Städelu 3.000 m2 pro současné umění a byla otevřena v roce 2012. V březnu roku 2024 byla otevřena nová střešní terasa nad hlavním vchodem přístupná po zajímavém interiérovém točitém schodišti.

Budova Städelova muzea stojí na jižním břehu Mohanu, byla otevřena v roce 1878 a postavena podle plánů architekta Oskara Sommera. Jedná se o neorenesanční stavbu, která byla od počátku budována jako obrazárna, Pískovcová fasáda má dvě podlaží – bosované přízemí s klenutými okny a patro s okny oddělenými dvojicí iónských sloupů. Nad vstupem do budovy můžeme vidět sochy Hanse Holbeina a Albrechta Dürera.

Interiér budovy je střídmý, aby zdůraznil vystavená umělecká díla. V podstatě jediným dekorativním prvkem je dvojité schodiště. V přízemí je vlevo umístěna grafický kabinet a vpravo muzejní knihkupectví s kavárnou. Pokladna se nachází uprostřed vstupní haly, v patře můžeme obdivovat umění „starých mistrů“.

Úplně na závěr ještě alespoň pár slov o zdejších muzejních sbírkách.

Sbírka evropského umění období pozdního středověku zahrnuje především díla z Itálie a Německa. Nechybí jména jako Barnaby da Modena, Fra Angelico nebo Stefan Lochner ani úžasná díla oltářových mistrů, jejichž jména již neznáme. Sbírka italské renesance pak zahrnuje dva „ideální ženské portréty“ od Sandra Botticelliho a Bartolomea Veneta nebo společné dílo Raphaela a Perugina. Nizozemské renesanční malířství zde zastupují mj. díla Jana van Eycka, Hieronyma Bosche nebo Roberta Campina, renesanční malbu německy mluvících zemí např. Lucas Cranach starší nebo oba Holbeinové.

V sekci zaměřené na baroko a rokoko se můžeme těšit např. na Canaletta, G.P. Tiepola nebo Nicolase Poussina, mistry holandského barokního malířství zlatého věku pak zastupuje zejména Vermeer, Rembrandt nebo Adriaen Brouwer, ty německé zase např. Adam Eisheimer nebo Georg Flegel. Malbu 19. století celkem pochopitelně prezentují hlavně Francouzi (Delacroix, Courbet, Monet, Manet nebo Renoir) a Němci, mj. Max Liebermann.

Opomenot nelze „klasické“ moderní umění s díly Pabla Picassa, Henriho Matisse, Edvarda Muncha, Ericha Heckela, Otty Dixe či – podle autora článku dlouhodobě přeceňovaného – Paula Klee a umění současné. To je umístěno v suterénní přístavbě známé jako Garden Halls. Pochopitelně nechybí ani sbírka fotografií, grafická sbírka (mezi více než sto tisíci položkami nechybí ani tak slavná jména jako Tizian, Dürer, Rembrandt, Delacroix, Cézanne nebo Picasso). Sekci sochařské pak – poměrně tradičně – „kraluje“ Auguste Rodin. Zajímavé sochy ovšem najdeme také ve Städelově zahradě, která obklopuje budovu muzea. Mnozí příznivci výtvarného umění do Städelova muzea zajíždí kvůli zdejším krátkodobým výstavám (opakovaně zde bývá prezentován Rembrandt), ale „zlé jazyky“ tvrdí, že na nich často tím nejzajímavějším bývají exponáty ze zdejších sbírek ...

Autor: markyz63

Další články autora: 3883

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli