Francova Lhota - chrám sv.Štěpána

Fotografie (16) • Foto: Franta

Už bych ani nespočítal, kolikrát jsem okolo chrámu, vypínajícího se na návrší v severní části obce, autobusem projel (většina mých pěších túr totiž směřovala na Pulčínsko, Valašskosenicko anebo Makytu), ale chrám zblízka i jeho interiér jsem si cíleně prohlédl až na sklonku letošního léta.

Jako jediný na Moravě je zasvěcen sv.Štěpánu Uherskému, což není žádný div, neboť o jeho výstavbu se nejvíce zasloužil hrabě Štěpán Illéshazy, tehdejší majitel brumovského panství, pod nějž spadala i dědina Francova Lhota. Prý si pan „hrábě“ tehdy zahrál na haura, neboť většinu financí na stavbu svatostánku vytáhl z vlastních kapes.

Kostel se začal stavět Léta Páně 1786, stavebním dozorem byl pověřen kloboucký víceděkan Josef Ondráček. Stavební práce provedeny v josefínském duchu a o dva roky později hotové dílo slavnostně vysvětil již zmíněný valašskoklobucký církevní hodnostář.

Vzniklý svatostánek, který se stal farním kostelem, byl trojlodní s půlkruhově ukončeným a odsazeným presbytářem, nad vchodem se tyčila hranolová věž zvonice. Chrámová loď má plochý trámový strop a ten je zakryt omítkou. Sousední fara byla vystavěna rovněž roku 1788, nad kostelem se rozprostírá hřbitovní areál. Před vstupem do svatyně stojí kamenný kříž datovaný LP 1815.

Interiér překvapí svou prostorností a vzdušností. Na první pohled zaujme vysoký zdobný dřevěný hlavní oltář se sochou sv.Štěpána. Původně na něm visel oltářní obraz, jehož autorem byl prof.Frydrych z Valašského Meziříčí. Tato malba byla znovu nalezena při instalaci nových varhan v roce 2003. Po renovaci a zasazení obrazu do nového rámu zaujal na čas místo v interiéru chrámu na bočním sloupu, posléze ale přenesen na faru. Údajně totiž nebylo tohle Frydrychovo dílo příliš zdařilé, nemělo žádnou uměleckou hodnotu a do kostela se naprosto nehodilo.

Když už jsem zmínil varhany, tak ty úplně první malé tady postavil slovenský varhanář Martin Pažický a jejich zvuk se chrámem poprvé rozlehl roku 1796. Před koncem I.světové války byly nahrazeny novým hudebním nástrojem od Matěje Strmisky, přitom ale zničena skříň původních varhan, kterou si tehdejší ministerstvo (kultury?) přálo zachovat.

Dnešní odborníci si cení osmi obrazů s biblickými náměty, krášlícími stěny chrámové lodi a jež pocházejí od malíře Rudolfa Paulíka.

V předsíni je umístěn reliéf nejvýznačnějšího místního rodáka – kardinála Štěpána Trochty a ozdobná informační deska shrnující stručně jeho vpravdě krušný životopis. Roku 2015 bylo v jižní části Francovy Lhoty poblíž pošty otevřeno muzeum, zabývající se osudy tohoto pozoruhodného muže.

Narodil se 26.3.1905 do rodiny rolníka, měl dva sourozence a otec mu brzy zemřel. Po ukončení obecní školy Štěpán nastoupil na studia na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, roku 1921 je musel z rodinných důvodů přerušit. I tak se v nich ale rozhodl sám pokračovat a stát se někdy v budoucnu knězem.

O dva roky později odjel do Foglizzo u Turína, kde absolvoval přípravku a poté vstoupil do noviciátu salesiánského řádu, kde pak složil i řeholní sliby. Ve středoškolském studiu poté pokračoval v Turíně. Mezi léty 1927 – 28 pomáhal vybudovat salesiánské gymnázium ve Fryštáku u Zlína.

Pak se vrátil do Itálie, aby vystudoval teologii na Papežské teologické univerzitě v Turíně, v dubnu 1932 získal doktorát a byl vysvěcen na kněze. Následovala vojenská služba v československé armádě, po propuštění skončil jako důstojník duchovní služby v záloze. Krátce působil jako vychovatel mladých salesiánů ve Fryštáku, pak vykonával dozor nad zbudováním salesiánského kostela v Moravské Ostravě a roku 1934 se účastnil výstavby salesiánského centra v Praze – Kobylisích.

Mobilizace v roce 1938 se zúčastnil v hodnosti poručíka. Po vypuknutí II.světové války podporoval protifašistický odboj a byl vězněn v koncentračních táborech.

Roku 1947 se stal litoměřickým biskupem, ale v padesátých letech pak ve vykonstruovaném procesu dostal 25 let a byl přemisťován po komunistických lágrech.

Po amnestii a návratu z vězení se ke spravování litoměřické diecéze vrátil až roku 1969.

O pět let později zemřel na mozkovou mrtvici, ale předcházela tomu nepříjemná a naprosto absurdní událost: tehdy těžce nemocného a na lůžku ležícího Štěpána Trochtu navštívil podnapilý církevní tajemník Karel Dlabal, který na něj vydržel celých 5 hodin řvát a sprostě jej urážet, což zřejmě posléze přivodilo kardinálovu smrt, nikterak se nelišící od smrti mučedníků.

Poslední aktualizace: 2.12.2023

Francova Lhota - chrám sv.Štěpána na mapě