Loading...
Palác vévodů z Cadavalu je významnou památkou nacházející se na évorské akropoli. Jeho dějiny se začínají psát v průběhu 14. století a ve své podobě spojuje gotiku s mudéjarským i manuelským stylem. Toto panské sídlo je známé také pod jménem Palác pětiboké věže (Palácio da Torre das Cinco Quinas) neboli Palác pěti rohů. A právě tato středověká věž je od roku 1920 portugalskou národní památkou.
Palác je v podstatě součástí klášterního komplexu a proslul mj. zatčením vévody z Braganzy Fernanda II v roce 1483 (přitom Cadavalové jsou jednou z odnoží Braganzů). Celkově se zde hovoří o stavbě, jejíž dolní část se vyznačuje zmíněnou kombinací goticko-manuelského slohu s maurskými vlivy, zatímco ta horní už je spíše renesanční. Vše pak doplňují neoklasicistní prvky.
Celý komplex začal být budován již ve 14. století, a to zásluhou šlechtice Martima Afonsa de Mello. Tehdy vznikl Palác pěti rohů, částečně postavený na římsko-vizigótských hradbách staré hradní pevnosti. Z ní zůstala zachována pouze ona impozantní věž, umístěná dnes v zadní části paláce. K tomuto paláci patří i rozsáhlé zahrady.
Kromě mnoha místností a sálů se v paláci nacházejí také výstavní místnosti známé jako Casa Cadaval. Zde je uložena rozsáhlá sbírka iluminovaných kodexů, soch, obrazů a zbraní pocházejících z období 15. až 18. století. Význam paláce navyšuje také fakt, že zde dočasně pobývalo několik portugalských panovníků, zejména Janové II., III., IV. i V.
Palác je i v současnosti v majetku šlechtického rodu. Jeho restaurování na počátku 90. let minulého století tak zajišťovala Dona Claudine Marguerite Marianne Tritz, tehdejší vévodkyně z Cadavalu, manželka 10. vévody z Cadavalu a matka současné vévodkyně. Portugalsko je sice republikou, ale i tak třeba titul Její Excelenci Dianě Álvares Pereira de Melo potvrzovala Jeho královská výsost, princ Duarte Pio z Braganzy. A vévodkyně se pak v nedaleké katedrále provdala za Jeho královskou Výsost Karla Filipa d'Orleães, prince z Orléans a vévodu z Anjou. Svatební hostina za účasti asi 400 vybraných hostů se konala – pochopitelně - v paláci Cadaval.
Dnes se jedná o velmi oblíbenou turistickou atrakci, jejíž součástí je i kostel sv. Jana Evangelisty. Konají se zde různé jednorázové kulturní akce i hudební festivaly a nechybí ani příjemná zahradní restaurace. Nejvíce sem ale láká bohatá minulost a architektonická krása celého komplexu. A také koncerty Jardim do Paço, tedy v nazdobené palácové zahradě, nebo víno společností Casa Cadaval.
Na závěr ještě pár doplňujících informací zaměřených zejména na popis paláce:
Palác vévodů z Cadavalu si zachovává svou pevnostní siluetu, když jej na západní straně ohraničuje zvonice kostela Lóios a na jihu dvoupatrová hranolová věž Sertória s gotickým cimbuřím. Hlavní fasádou se táhne řada balkonových oken s žulovými římsami. Velká vstupní brána se napojuje na nádvoří, sýpky, sklepy a mezipatro schodiště. Přístup po dvouramenném kamenném schodišti vede na galerii, která je propojena se zimními zahradami.
Palác v podstatě vznikl jako královský dar. Nejprve toto místo v roce 1390 věnoval král Jan I. svému rádci a starostovi Évory Martimu Afonso de Melo, aby roku 1446 přidal král Manuel I. ještě několik nových pozemků s věží a hradbami jeho synovi Martimu Afonso de Melo. Během 17. století zde došlo k rekonstrukce fasády a v roce 1965 desátý vévoda D. Jaime IV. Álvares Pereira de Melo sponzoruje instalaci umělecké galerie v přízemí paláce.
PS: Celá fotogalerie pochází z února roku 2017, kdy se mi podařilo toto nádherné portugalské město navštívit. A i když je článek zaměřen spíše na panské sídlo jako takové, fotogalerie se věnuje hlavně jeho interiérům s muzeem.