Loading...
Královský palác Manuela I. v portugalské Évoře – nebo alespoň to, co se z něj zachovalo - je zajímavou stavbou ze 14. století, které dominuje manuelský styl s prvky evropské renesance a která je od roku 1910 národní kulturní památkou. Palác je znám také jako Paço Real de São Francisco nebo Paço Real de Évora. Jeden z jeho názvů tak připomíná fakt, že původně byl tento palác součástí komplexu, který zahrnoval také klášter sv. Františka (13. stol.) se stejnojmenným kostelem.
Královský palác postupně obývalo několik portugalských panovníků (kromě Manuela I. např. také João III., Sebastião nebo Filip III.) a je paradoxem, že úpadek celého komplexu započal v roce 1616, kdy král Filip II. přenechal velkou část pozemků paláce františkánským mnichům. Definitivní konec nastal roku 1834, kdy mnichy nahradila plocha Městského trhu (Mercado Municipal).
Přitom se údajně jednalo o jednu z nejpozoruhodnějšíc staveb portugalského království, která se pyšnila zejména renesančním Sálem královny, Síní velvyslanců, Královskou zbrojnicí nebo skvostnou Královskou knihovnou. Do současnosti se vlastně dochovala pouze tzv. Dámská galerie, což je ovšem vynikající příklad manuelského slohu s renesančními prvky (paradoxně ji dnes vidíme jen díky tomu, že byla svého času využívána jako vojenský sklad). Obdélníkový objekt tvoří přízemí s galerií, uzavřený pavilon a veranda. V horním patře se nacházejí dva sály a předsíň v maurském stylu a vše doplňuje dvoupatrová věž s šestibokým vrcholem.
V roce 2021 prošla budova nákladnou rekonstrukcí a následně byla otevřena pro veřejnost. Nachází se zde Městské informační centrum (vstup z náměstí Praça 1º de Maio), stálá výstavní plocha, místnost pro dočasné výstavy a konferenční místnost.
Na závěr ještě několik doplňujících informací.
Je zajímavé, že klášter připadl králům již během 14. století, ale skutečný – v té době ještě pouze „soukromý a sezónní“ - palác zde vznikl až za vlády krále Jana I., tedy na přelomu 14. a 15. století. Královským palácem se stal za vlády Afonsa V. (II. polovina 15. stol.), aby následně Jan II. a Manuel I. proměnili původní, relativně skromný, palác ve velkolepé renesanční královské sídlo. I nadále pak byl palác dostavován a upravován.
Je smutné, že války a přestavba města později téměř zcela zničily nádherný palác, ve kterém portugalský král přivítal např. velkého mořeplavce a objevitele, kterého známe pod jménem Vasco da Gama.
Z rozhodnutí krále Manuela I. tady v letech 1502 až 1520 proběhla řada renovací a rozšíření, takže vznikl jeden z největších paláců v Iberii. Vše bylo bylo inspirováno Alhambrou v Granadě a díky architektům Martimovi Lourençovi, Álvaru Anésovi a Antóniovi de Lagoa byla postavena nová manuelská křídla, Královské zahrady i již zmíněná a dochovaná Dámská galerie (Galeria das Damas). V roce 1519 Manuel I. zadal architektovi André Piresovi, aby Sál velvyslanců proměnil v manuelský trůnní sál.
Po roce 1616 začala likvidace paláce (františkáni např. Královninu komnatu proměnili ve dvě ložnice mnichů) a většina komplexu byla zničena během války v období reformace. Od roku 1865 byly zbytky paláce využívány jako Archeologické muzeum, divadlo a výstavní prostor, po roce 1881 jako divadlo Teatro Eborense.
Královský palác s pozoruhodnými maurskými oblouky je dnes součástí veřejného parku známého jako Městské zahrady (původně klášterní ovocný sad) a obklopují jej tak platany, cypřiše, morušovníky i barevné květinové záhony. Podle mnohých palác stále zůstává jednou z nejkrásnějších budov v Évoře, a to i přes velké změny, které zde proběhly v 19. století. Přehlédnout bychom rozhodně neměli zejména jižní lodžii s pěti oblouky ve tvaru podkovy v mudéjarském stylu. A také zde můžete narazit na jednu z mnoha zajímavých výstav, které se zde konají.
PS: Celá fotogalerie pochází z února roku 2017, kdy se mi podařilo toto nádherné město navštívit. Je přitom zajímavé, že zcela současná podoba některých zdejších staveb se mi líbí podstatně méně. Nezaujatí pozorovatelé mohou sami posoudit ...