Dům čp. 90 v ulici Na Hradě v Hradci Králové

Tento dům se skládá ze zadního a předního objektu, jež jsou propojeny spojovací chodbou. Mezi nimi se nachází dvůr, v němž je novostavba plynové kotelny. Přední jednopatrový novorenesanční dům s valbovou střechou byl postaven kolem roku 1840. Jiné prameny uvádějí teprve roky 1856 nebo 1872, přičemž ten druhý rok je zjevný nesmysl, protože k přestěhování okresního hejtmanství do tohoto domu proběhlo v roce 1870 a to zde úřadovalo až do října 1936. Situační plán města z roku 1872 ukazuje, jak je objekt situován nakoso vzhledem k okolní zástavbě. Zadní budova bývala součástí někdejšího solního skladu, který byl postaven po roce 1586. V 19. století došlo ke stavbě barokně vypadající spojovací části s kněžským seminářem, který dnes slouží jako vstup do Městské hudební síně.

Prvním vlastníkem objektu byl solní úřad a po jeho zániku zde sídlilo okresní hejtmanství, což dosvědčuje zmínka o domě v díle Jiřího Vladimíra Tolmana „Hrst vzpomínek na starý Hradec Králové“, kde se píše: „Sousední dům čp. 90 je okresní hejtmanství, náleží eráru. Býval zde „Kreisamt“, „Salzamt“ čili solnice a berní úřad. Šéfy polit. úřadu byli hrabě Michna, později Smolař, baron Malovec z Malovic a Kosoře, Hejda, Šolta, Heřman Steinfeld, Püchl, Smutný. „Krajsamt“ stal se později hejtmanstvím, nyní polit. správou. Chodilo se sem vždy pro vodu, zrovna jako do vedlejšího semináře. Domy hejtmanství, seminář, vojenská nemocnice tvořily původně hrad českých královen vdov, Hradec náležel mezi věnná města Král. Dvůr, Jaroměř, Chrudim, Poličku, Vysoké Mýto atd. a bydlely zde tři královny vdovy Elišky. Vdova po Václavu II., Janu Lucemburkovi a po Karlovi IV., tato Pomořanská, známa silou, lámáním damascenských mečů a mile nám předvedená v rozkošné veselohře Vrchlického „Noc na Karlštejně“. Po ní nazváno „nábřeží Elišky“ a uschovány památky v museu: lžičky, pás Karla IV. s nápisem „Na tom světě žádná giná“. Celé této partii se dosud říká „Na hradě“. Berní úřad zde vedli berní Spurný, bydlící na pensi u Caivasů a sympatický Labler, mecenáš literatury.“

Dále se tu nacházely místnosti krajského finančního ředitelství i krajského úřadu. Před rokem 1911 byl dům nějaký čas v majetku Náboženské matice se sídlem v Praze a poté ho získal c. k. erár, kteří dům pronajímaly, přičemž část sloužila nájemnímu bydlení, čehož důkazem může být, že výše uvedeného roku zde žili: kuchařka Růžena Bartošová, sluha c. k. okresního hejtmanství Josef Kofránek, dělnice při polním hospodářství Anna Kofránková, sluha c. k. berního referátu Josef Košťál, sluha c. k. berního úřadu Karel Píchl, studující práv Antonín Steinfeld, sekretář spolku českých průmyslníků textilních JUDr. František Steinfeld, c. k. místodržitelský rada a okresní hejtman Heřman Steinfeld a studující architektury Karel Steinfeld. Okresní úřad (Okresní správa politická) zde zůstal i po vzniku ČSR. Vedle toho zde byl roku 1931 nájemcem i Školský inspektorát a Veterinářský referát téhož úřadu, což si vyžádalo zmenšení prostor pro činžovní bydlení, takže bychom tu našli pouze: obchodního příručího Jar. Kofránka, podúředníka Josefa Kofránka a úřednici Marii Kofránkovou, tedy pouhou jednu domácnost. O 4 roky později využívalo 25 místností velitelství II. armádního sboru, a to až do otevření vlastní budovy v roce 1938. 4. října 1940 si policejní ředitelství pronajímalo 6 místností pro městskou zastavárnu.

Ve školním roce 1948/1949 získala budovu pomocná škola, jež měla 5 tříd a 1 třídu přípravnou. V roce 1949 se přejmenovala na Zvláštní školu. Rozhodnutím Východočeského KNV byla škola k 1. září 1949 rozdělena na 2 samostatné školy. První zvláštní škola byla umístěna v budově čp. 101-103 a navštěvovali ji pouze žáci z internátu v čp. 62 v Rokitanského ulici. Druhá zvláštní škola v čp. 90 sloužila výhradně žákům z města a okolí. Byla to škola koedukační, později se 2 třídami romských dětí. 13. června 1956 nabídla Náboženská matice budovu čp. 90 jako dar státu. 14. ledna 1964 byl objekt prohlášen za nemovitou kulturní památku (viz https://pamatkovykatalog.cz/solnice-a-okresni-hejtmanstvi-15564593). V roce 1967 byla ve dvoře postavena kotelna, která slouží do současnosti. O 10 let později se z domu odstěhovala zvláštní škola, a to do domu čp. 266 v Komenského třídě. V objektu však zůstaly její dílny.

O stav budovy se však dlouho nikdo nezajímal. Již v roce 1969 se zjistilo, že obě budovy potřebují generální opravu, která byla svěřena Okresnímu stavebnímu podniku v Hradci Králové a probíhala až v letech 1981-1982 přímo za provozu školy. Došlo i na úpravu zahrady u zadní budovy. Při archeologickém průzkumu bylo zjištěno, že objekt stojí v prostoru zaniklého hradu, což se však v literatuře tradovalo již dávno předtím. Od roku 2000 má budovu v užívání Církevní základní škola, později přejmenovaná na Základní školu Jana Pavla II. V roce 2007 byla opravena průčelní fasáda.