Dům čp. 89 v ulici V Kopečku v Hradci Králové

Tento rohový klasicistní dům má jednu část fasády do ulice V Kopečku a druhou do Zieglerovy ulice. Kdysi to býval jednopatrový dům, který byl vybudován na základech nejspíše 2 gotických domů, někteří autoři však hovoří dokonce o trojici nemovitostí. Z původního objektu zůstala jen valeně sklenutá sklepení a některé části současného domu spolu s nádvorní zdí bývají označovány jako fragmenty husity zničeného hradu. Průchod mezi ním a čp. 163 je nazýván od nepaměti jako „Myší díra“ a toto pojmenování krásně popisuje tyto prostory.

Koncem 17. století byla majitelkou domu vdova Šeynová, která v roce 1700 odkázala dvojdům královéhradeckým jezuitům. Ti jej však v roce 1701 směnili s obcí za dům Čertorejský (de Carmes) na Velkém náměstí, jehož místo potřebovali pro výstavbu svého kněžského semináře, dnes domu čp. 33. 11. července 1762 dům málem vyhořel, ale díky pohotovému řeznickému tovaryši, byl požár v počátku uhašen. V roce 1790 dům čp. 89 vlastnila Barbora Stoblinová a až do poloviny 19. století byl jeho majitelem Václav Kostka, který roku 1830 nechal zbudovat novou klasicistní fasádu. Po jeho smrti připadl dům jeho vnučkám Janě a Barboře Hromádkovým a roku 1850 se stal obecním majetkem. Tehdy došlo k nástavbě dalšího patra a k různým přestavbám domu, a to včetně sklepů. Tehdy byla v přízemí zřízena policejní stanice s bytem, v 1. poschodí měl pronajaté místnosti spolek Beseda, ve 2. patře byl byt státního návladního Josefa Mayera a v zadní části objektu zřízen lihovar.

O tom se zmiňuje rovněž z mých předchozích článků známá kniha Jiřího Vladimíra Tolmana "Hrst vzpomínek na starý Hradec Králové": "Dům čp. 89 "Beseda" náležel obci. Zde sídlilo důstojnické, později utrakvistické Cassino, čili "Leseverein," pořádaly se zde četné koncerty, divadla, zábavy a bály při vojenské hudbě, předsedou býval oberst, místopředsedou kanovník. V letech 90tých 1892 podařilo se po zrušení tohoto spolku Lad. Pospíšilovi a Dr. Ulrichovi získat tyto krásné místnosti s tehdá obrovským sálem od obce pro "Besedu". "Beseda" se častěji stěhovala. Byla zprvu u Opatrných v domě čp. 36, pak v domě Köhlerově, nyní Bratří Peřinové, pak "u Lva" na Velkém náměstí čp. 134, pak v Klicperově ulici u Weinhengstů, dům p. Steina, čp. 196. Prodejem domu čp. 89 obcí pí Korbelové mlynářce v Malšovicích, osud "Besedy" byl bohužel městskými lidmi a bývalými činovníky "Besedy" z obecního zastupitelstva zpečetěn. Spolek zde ještě 3 léta pobyl, po prodeji domu pí Korbelovou církvi, Betanie byl vypovězen, nyní ač formálně jest ještě v nájmu v Národním klubu vedle "Grand-Hotelu", živoří a existuje jen na papíře. Škoda té krásné "Besedy", též přezdívané latinskou, z dob Dr. Srdínky, Alberse, Dr. Chmelenského, setníka Güttlera a A. Sluky. Postavením "Grand Hotelu" a později hotelu "Merkur", přestal být spolek výhradní čítárnou inteligence, další jeho silnou konkurencí stala se "Palackého čítárna" a "Beseda" vedle zábav se musila omeziti na půjčování knih. Odejmutí místností spolek zničilo. V "Besedě" po zmíněných starostech v době rozkvětu fungovali dále ještě inspektor Trapp, ředitel Ryba, J. Tolman, Dr. Steinfeld, poslední ředitel Pelikán; poslání "Besedy" vzalo za své existencí četných nových spolků, hostinců, hotelových čítáren a hlavně zpolitisováním a přepolitisováním veřejnosti. Sluhy zde bývali ještě za"Cassina" Herman, Šlejtr, Rind, Andacht, Horáček, Jezdinský. Herman obstarával prvý v našem městě pohřby, Šlejtr jest přes čtyřicet pět let činným nápovědou ochotníků, Andacht býval knihařem, posléze sluhou u obce, Rind býval kupcem, Jezdinský ševcem, Horáček zprvu hostinským. V přízemní restauraci "Pod Besedou" bývali hostinskými: nejlepší Kostelecký, Zimák, V. Máslo, V. Tichý. Zde se scházela společnost "Olymp" za vedení ředitele Šedy a profesora Matušky. V "Besedě" vyučovali tanci Mrštík, Čtvrtečka otec a syn, Jůza, Pokorný. Bydlíval zde městský kontrolor Pich a jeho adoptovaný syn obecní kancelista a vojenský referent Mořic Šturma, dále sodovkář Hladík, reální profesor Matuška, rodák jindřicho hradecký, jenž se zbláznil, zámečník Izák."

Před prusko-rakouskou válkou v roce 1866 zde bývalo vojenské kasino, které později zcivilnělo (Leseverein). Roku 1883 přestavěl dům pro c. k. cimentní (cejchovní) úřad stavitel Josef Falta. V letech 1890-1891 proběhly další adaptace, které pozměnily zejména levou stranu budovy, do níž bylo pořízeno nové tříramenné schodiště s litinovým zábradlím a toskánskými pilastry. Následujícího roku zanikla německá Beseda a na její místo přišla ta česká. Ta vypisovala i veřejnou soutěž na pacht k provozu zdejšího hostince, což můžeme vidět z dobového inzerátu, jenž vyšel v "Obnově" 13. července 1900: "Konkurs. Beseda v Hradci Králové vypisuje tímto konkurs na propachtování živnosti hostinské č. p. 89 pozůstávající ze tří místností v 2. poschodí, tří místností v přízemí, kuchyně, 2 sklepů a z obsluhy místností besedních. Offerty podány buďtež do 15. srpna t. r. správci domu panu c. k. správci Kohoutovi, jenž též bližší podmínky sdělí."

V té době se v sále v 1. poschodí pravidelně konaly i obecní volby, např. 11. června 1902 se zde sešel III. sbor (obsahoval 50 199,53 K přímých daní a 786 voličů, jež volili 12 členů výboru a 6 náhradníků), o 2 dny později II. sbor (50 101,44 K, 238 voličů, 12 členů výboru a 6 náhradníků) a 14. června 1902 I. sbor (50 352,45 K, 89 voličů, 12 členů výboru a 6 náhradníků). V roce 1911 zde žili nebo podnikali: zámečnický pomocník Josef Batelka, vdova a soukromnice Anna Červinková, služka Anna Dědková, technický úředník firmy Křižík Vojtěch Hercík, číšník Josef Chytráček, zámečník Alois Izák, jenž sem přesídlil se svojí dílnou již roku 1904, obuvník Antonín Jezdinský, číšnický učeň Antonín Mikulecký, městský důchodní kontrolor ve výslužbě Josef Pich, který téhož roku zemřel, zámečnický učeň Jan Poll, číšník Emanuel Postler, vlásenkářský pomocník Gustav Růžička, výpomocný číšník Josef Růžička, číšník Václav Spal, vdova a hostinská Anna Tichá, architekt František Tichý, číšník Jaroslav Trup a obuvnický učeň František Živný.

V roce 1919 získala dům i s hostincem mlynářka Anna Korbelová, která obci prodala spáleniště po Čertovském mlýnku na Orlici. Dlouho jej však nedržela, neboť roku 1923 požádala o povolení k přestavbě části přízemí pro květinářství a v roce 1924 ho prodala Jednotě bratrské, jež si zde následně zřídila modlitebnu. Úpravy domu pro ni zhotovila firma královéhradeckého stavitele Josefa Mudry. V roce 1931 zde žili a působili: dámská krejčová Božena Čepková, kazatel Jan Černý, obuvník Karel Doskočil, zámečník Alois Izák, úřednice Helena Izáková, vdova Terezie Jezdinská, obuvník František Neckař, městský zřízenec Josef Růžička, krejčí Hugo Švihlík, soukromnice Anna Tichá a technický úředník Ing. Karel Wohletz. O 10 let později byla nemovitost ve vlastnictví náboženské společnosti Betanie.

Další výrazné úpravy domu přišly až po ukončení 2. světové války. V roce 1960 byla provedena rekonstrukce fasády a o 3 roky později došlo k celkové rekonstrukci objektu, a to kvůli zřízení nahrávacího studia Čs. rozhlasu, umístěného v bývalém sále "Besedy". 14. ledna 1964 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek. O 2 roky později se ozvala Jednota bratrská, že adaptacemi pro Čs. rozhlas vznikly na domě velké škody, k jejichž nápravě však nedošlo. V poslední době je vlastníkem - Sborem Církve bratrské v Hradci Králové - věnována stavu domu velká péče, např. v roce 2016 došlo k opravě střechy. Více o tomto domě lze dohledat zde: https://pamatkovykatalog.cz/cinzovni-dum-13826219.

Dům čp. 89 v ulici V Kopečku v Hradci Králové na mapě