Dům čp. 86 v ulici V Kopečku v Hradci Králové

Tento dvoupatrový dům se starým čp. 88 vznikl na místě původního gotického objektu a nejvíce je o něm známo to, že zde žil od 4 let spisovatel Ignát Herrmann (mylně se někde píše, že se zde narodil) a krátce bydlel spisovatel Emil Vachek, který vzpomínal na konírnu ve dvoře. Býval zde známý zájezdní hostinec „U zeleného stromu“, což potvrzuje Jiří Vladimír Tolman ve své „Hrsti vzpomínek na starý Hradec Králové“: „Dům čp. 86 zájezdní hostinec u „Zeleného stromu“, náležel hostinskému Uhlířovi, jemuž k vůli jeho velkému nosu říkali „Nos“ a hospodě u „Nosu“. Původně patřil hostinskému Gruberovi, pak hejtmanu Pepperlovi. Bydlel zde co chlapec slavný spisovatel Ignát Herrmann, vnuk Hostivíta Pospíšila. Sem chodili studenti a bylo jejich okřídlené slovo: „Ať jdeš k Bekům nebo k Nosu, logaritmy měj vždy v šosu.“ Dům ten od rodiny Uhlířovy koupil Antonín Gergurič. Hostinec měli v nájmu po Uhlířovi, Urner, Ad. Bařtipán, Zebiš, Uhlíř synovec, Jeřábek. Krámek zde měl kloboučník Hofman, bratr profesora reálky Mik. Hofmana, cukrář Cábal, holič Marvan, vynikající cvičenec Sokola z doby Stanislava Červeného. V prvém poschodí byla klubovna, kde studenti a akademici z Dobroslava měli své přednáškové a debatní večírky se živnostníky a dělníky. Bylo to pokrokové hnutí omladinářské z let 90 tých. Elektrotechnik Zd. Panoušek zde začínal svou karieru jako kupec. Bydlel zde JUC. Lorenc, koncipient Dr. Flanderky, nejvzornější starosta Sokola, pochovaný na „Zámečku“. Existuje zásadní usnesení ve výroční den jeho úmrtí ozdobit jeho rov navštívenkovým věncem ÚMŠ, dále zde bydlel hejtman v. v. Pepperl, velitel vojenské plovárny, otec tří dcer a nadporučíka 18. pluku. Ve sklepě měl dílnu Politzer, kloboučník a hotovitel vaty.“

Prvním známým vlastníkem domu byl v roce 1790 Jan Valentin (psán jako Walentin), který ho o 2 roky později prodal Janu Gruberovi, který zde provozoval hostinec s výše uvedeným názvem. Jeho syn Jan převzal otcovu živnost roku 1826, ale vlastníkem domu se stal až v roce 1839. Zachoval se dekret povolující provozování pohostinství pod č. 733, vystavený Janu Gruberovi ml. 8. února 1844. Ten provozoval tuto živnost až do roku 1866, kdy dům prodal panu Půlpánovi, jenž pokračoval dál v pohostinské činnosti. 22. července 1868 shořelo dřevěné schodiště v ohradě u kůlny. Oheň byl úmyslně založen, ale díky rychlé reakci byl včas uhašen, aniž by způsobil závažnější škodu. Po smrti Půlpána převzala pohostinskou živnost jeho manželka a provozovala ji až do roku 1894, kdy se podruhé vdala, a to již za zmíněného hejtmana Pepperleho. Ještě v témže roce prodala dům i s pohostinstvím Anně Uhlířové, která žádala o hostinskou koncesi pro dům čp. 86 roku 1907. Tehdy bylo také J. Skutilovi povoleno přenesení portálu z domu čp. 13 na dům čp. 86. O rok později byl schválen jako nájemce při provozování hostinské živnosti v čp. 86 Antonín Vokál.

Trhovou smlouvou z 22. března 1910 se stal novým majitelem domu i hostince Antonín Gergurič starší, který tehdy obdržel hostinskou koncesi pro tento objekt a v roce 1912 nechal přestavět vstupní portál do náměstíčka V Kopečku a nově zřídil dvojici vinárenských místností k výčepu vína. Tyto práce provedl stavitel František Plesnivý. Nad portálem byl umístěn vývěsní štít s nápisem: „The Bodega continetal, Antonín Gergurič.“ Téhož roku začala objekt trápit ve větší míře spodní voda, kvůli níž byla následně vybudována poměrně hluboko uložená kanalizace, jejíž zbytky byly vykopány roku 1996. Kvůli zaplavování sklepa se majitel domu rozhádal i se svým sousedem z domu čp. 87, a tak měly úřady o práci postaráno, aniž by došlo po mnoha komisích a jiných jednáních k nějakému zvratu. V té době byl nájemcem hostince u Zeleného stromu Josef Liška s manželkou Žofií a cukrář Josef Zábal žádal o povolení k prodeji v drobném jemných lihovin, vína, kávy a čaje při jím provozované cukrářské živnosti. V roce 1911 žili v domě: učeň v obchodě Josef Abramovič, služka Barbora Beránková, majitel delikatesního obchodu, vinárník a majitel domu Antonín Gergurič, podomek Jan Háž, služka Marie Hejcmanová, učeň v obchodě Bohumil Kment, číšnický učeň Antonín Linka, vdova Marie Lišková, holič a divadelní vlásenkář Karel Marvan, číšnický učeň Rudolf Rydlo, vdova Anna Seidlová, vdova po holiči a tchyně Antonína Gerguriče Pavlína Šaršonová, vlásenkářský pomocník Rudolf Šimon, vdova Anna Uhlířová a obchodní sluha Jan Vondráček. Roku 1916 byly Antonínu Gerguričovi povoleny další stavební změny.

Roku 1925 byl nájemcem hostince Antonín Jeřábek. Právě v tomto roce si zase majitel domu čp. 87 stěžoval na Antonína Gerguriče, že na jeho dvoře vedle koňských stájí je otevřená jímka s močůvkou a suchý záchod, takže vše zapáchá a láká mouchy a hlodavce. Obcí zřízená komise následně nařídila vybudovat jímku přímo ve stájích a suchý záchod zrušit. Vedle toho došlo k řadě různých adaptací v domě. V roce 1927 byl ve sklepní vinárně vybudován splachovací záchod. Roku 1931 byl nájemcem hostince Robert Siegel a bydlel zde holič Brzický. O rok později byla šindelová střecha pobitá lepenkou pokryta pálenými taškami. V téže době byla z některých obytných místností zřízena pletárna firmy Turnovský a Bruner. Darovací smlouvou z 1. července 1938 byl dům, oceněný na 295 700 Kč, převeden na syna Antonína Gerguriče, jemuž Okresní úřad v Hradci Králové udělil 4. března 1939 koncesi k provozování hostinské a výčepní živnosti s oprávněním k výčepu vína. Téhož roku obdržel Ladislav Falta povolení ke zřízení kolny na vozy a dřevníků na dvoře domu. Antonín Gergurič st. zemřel 1. října 1946 a dědici po něm se stali: manželka Anna, syn Antonín a dcera Jiřina, provdaná Zajfertová. V roce 1947 měl v domě holičství Jan Netík. Roku 1958 byly provedeny demolice nádvorních staveb, a to včetně skladišť. V roce 1959 si požádal o stavbu ve dvoře čp. 86 Emil Štajner. Demolice garáže pak byla nařízena roku 1963 tehdejšímu majiteli Miroslavu Štajnerovi.

V té době byl dům již v rukou státu, neboť 21. prosince 1960 bylo rozhodnutím finančního odboru Městského národního výboru v Hradci Králové vloženo vlastnické právo na československý stát, zastupovaný Domovní správou města Hradce Králové a od 17. října 1963 Bytovým podnikem města Hradce Králové. V roce 1960 byly svazarmovské místnosti v domě přiděleny pro autoškolu, která se tu naposledy nacházela v letech 2010 2011 (Autoškola V Kopečku Martina Absolona) a vedle toho zde byla zřízena ubytovna pro zaměstnance Komunálních služeb Hradec Králové. V letech 1969-1970 došlo k rekonstrukci domu, a to spolu s okolními objekty čp. 85 a 87. O 2 roky později byla v přízemí domu sběrna Sazky a čistírna družstva Vkus Jičín, resp. jeho sběrna. Počátkem roku 1991 byl dům v rámci ustanovení restitučního zákona navrácen dědicům původních vlastníků. Hned poté došlo k jeho opravě. V roce 1992 byla v přízemí prodejna léčivých rostlin a přírodní kosmetiky a roku 1995 byla u vchodu do domu umístěna tabulka firmy Lafarm. Od roku 2010 se tu nachází pizzerie Luigi, ale v objektu se vystřídala již řada různých živnostníků a firem. Více o pizzerii Luigi zde: http://www.pizzaluigi.cz. V současné době dům náleží Dagmar Vižďové a Dagmar Mikšíkové.