Dům čp. 627 v Kotěrově ulici v Hradci Králové

Do tohoto prostoru je mnoha historiky situován v roce 1419 zaniklý klášter dominikánů s kostelem Panny Marie, protože roku 1923 se podařilo v souvislosti s hloubením základů domu čp. 627 objevit údajné části klášterních sklepů, pozůstatky pece, pískovcové architektonické fragmenty a další nálezy. Od výstavby královéhradecké pevnosti náležela tato místa eráru, který je po zrušení pevnosti postupně předával nebo odprodával do rukou města, což se stalo také s touto lokalitou. Dlouhou dobu však toto místo nebylo zastavěno, teprve s novodobým rozvojem města došlo ke změně, když se objevila potřeba vybudovat řadu potřebných služeb a pro ně důležitých objektů, v nichž by sídlily a vykonávaly své poslání.

Vznik čp. 627 je svým způsobem spojen s městskou radní Libuší Baudyšovou, která v letech 1919-1924 měla na starosti sociální referát a referát chudinské péče, proto patřila mezi navrhovatelky zřízení a vybudování Domu sociální péče a zároveň z jejího podnětu byla uskutečněna 5. října 1924 první výstava sociální péče v Hradci Králové.

Otázkou však bylo, zda zakoupit nějaký objekt a následně ho upravit, nebo postavit úplně nový dům, jenž by posloužil k výše jmenovanému účelu. Nakonec došlo k tomu, že byla vybrána druhá možnost, a to z toho důvodu, že touto věcí došlo ke splnění 2 věcí naráz, byl vybudován dům pro sociální péči a jeho stavbou byla řešena situace vyšší nezaměstnanosti, což bylo tehdy obvyklé. Takové stavby byly budovány jako tzv. nouzové a nešlo jen o řešení nezaměstnanosti, mnohdy města řešila i to, že díky tomu nemusela vynaložit na výplatu dělníků tolik peněz jako kdyby se stavělo veřejným ofertním řízením, takže je to stálo mnohem méně peněz, což byl i případ Hradce Králové.

Po nějaké době bylo 10. února 1923 městským zastupitelstvem schváleno postavení 3 obecních nouzových domů u muzea čp. 626-628 a jako jejich projektant byl vybrán již tehdy velmi známý architekt Václav Rejchl. Dům byl dokončen v roce 1924 pro potřeby celého královéhradeckého okresu a úkoly jeho zřizovatele a vlastníka domu - Okresní péče o mládež - byly nemalé, neboť šlo o péči o sirotky, ale také o děti opuštěné, chudé, nemocné, ale i neukázněné, jež potřebovaly nějakým způsobem umravnit a vychovat k řádnému životu. Všichni měli v domě ošetřovny, ubytovny i kuchyň s jídelnou. Klubovna s jídelnou byla v 1. patře, ale nacházel se zde od 1. ledna 1925 i útulek pro děti od 1 do 3 let, v němž si děti mohly hrát či jen odpočívat. Děti zde byly pod dozorem od 7.00 hod. do 17.00 hod. za režijní poplatek 3 Kč denně. Jednalo se tak vlastně o jedny z prvních jeslí.

V domě Okresní péče o mládež našla kromě kanceláří této organizace přístřeší i YMCA a zejména pak YWCA. Měla tady pronajaté místnosti i noclehárnu pro dívky. Roku 1926 žádala o udělení hostinské a výčepnické koncese v tomto domě. V obektu se také scházely pravidelné valné hromady Okresní péče o mládež. V roce 1928 bylo městu schváleno prozatímní opatření místnosti v domě čp. 627 pro okresní úřad. Když se podíváme do "Adresáře a schematismu velkého Hradce Králové" z roku 1931, tak můžeme zjistit ty lidi, jež zde tehdy bydleli. Jednalo se o: tajemnici Helenu Babákovou, opatrovnici Anežku Bartošovou, opatrovnici Růženu Blažkovou, úředníka ředitelství drah Františka Čermocha, pěstouna Josefa Daška, obchodnici Františku Fryntovou, úředníka Františka Hanuše, hudebníka Václava Hlinku, profesora Karla Mastného, vdovu Boh. Müllerovou, účetního tajemníka Jar. Novotného, úředníka Jar. Robla, pokladníka ve výslužbě Josefa Robla, berního adjunkta Josefa Robla, penzistku Annu Saalovou, vdovu Annu Sternbergovou, úřednici Hedviku Sternbergovou, učitelku Olgu Sternbergovou, vdovu Barboru Vazačovou, z čehož je vidět, že nešlo jen o samotný sociální účel, ale též o zvýšení městského bytového fondu, a tudíž příjmů z činžovního bydlení. V objektu měl tehdy též svoji dílnu knihař Em. Červený, ale již v roce 1938 byly tyto 2 přízemní místnosti opět k pronajmutí. Nakonec tu byla umístěna kancelář Pomocného výboru pro péči o uprchlíky při okresním úřadě v Hradci Králové, jež se zabývala pomocí ze Sudet vyhnaným Čechům.

Ochrana matek a dětí v tomto domě fungovala během celého období německé okupace, kdy se sem soustředila pomalu všechna sociální a částečně zdravotní péče. Po zrušení Okresní péče o mládež koncem 40. let 20. století přešel objekt nejprve do rukou státu a posléze se stal majetkem města, jež ho vlastní též v současné době, kdy tento dům slouží nadále k nájemnímu bydlení a ve 2 podlažích se nachází i Mateřská škola Kotěrova, jejíž předchůdce se sem nastěhoval v roce 1961 po adaptaci původních kancelářských místností (otevřena byla 4. dubna téhož roku) a v roce 2009 se objekt dočkal nové fasády a rekonstrukcí prošla i pamětní deska, která je na něm umístěna.

Jedná se o nemovitost se symetrickou fasádou a se 2 vchody, jež na první pohled zaujme především mohutnými liniemi zdobných pásů, dvojicí konvexních arkýřů s náznaky klasicizujících pilastrů nad vstupními částmi a prostředními zaoblenými balkony. Mezi okny 1. a 2. patra jsou navíc umístěny kruhové reliéfy. Fasáda je v podkrovní části zakončena monumentalizujícím trojúhelníkovým tympanonem s kruhovým otvorem. Výrazným prvkem, který vystupuje z fasády, je také mramorová pamětní deska, která je od 29. června 1947 umístěna mezi okny přízemí a prvního patra. Na ní se můžeme dočíst toto: „V tomto domě žila a pracovala pro blaho města a národa hrdinná žena a sestra Ludmila Burešová. Z lásky k vlasti obětovala život a byla 1. VII. 1942 zastřelena. Krajská jednota žen Čs. strany národně socialistické“.