Dům čp. 239 ve třídě Československé armády v Hradci Králové

Na místě tohoto domu, jenž na první pohled zaujme secesními dekorativními prvky, se původně nic nenacházelo, což můžeme vidět z indikační skici stabilního katastru z roku 1840 od adjunkta 1. třídy Ferdinanda Tarische a geometra 3. třídy Franze Fenzla, v níž je na tomto místě zakreslena okrasná zahrada, na níž navazovaly zahrady domů z ulic V Kopečku a Rokitanského. Teprve ve 2. polovině 19. století byla tato lokalita zastavěna, což vidíme z reambulace z roku 1874, kde jsou domy čp. 238-239 dodatečně dokresleny. Přímo k výstavbě této budovy došlo roku 1878. Dům čp. 239 náležel v roce 1903 Františku Ježkovi. Tehdy se v přízemí domu nacházelo zlatnictví a hodinářství Václava Potůčka. Netrvalo dlouho a jeho obchod navštívil zloděj, o čemž se můžeme dočíst v "Obnově" ze 4. ledna 1907:

"Přistižený zloděj. Který provinilec není dopaden rukou spravedlnosti ani 31. prosince, takový už ten celý rok nesedí v chládku. Jeden statný chlapík domníval se, že i ten poslední den v roce bude k němu shovívavým, ale naděje jeho zmařena. Je to neštěstí! Právě v den, kdy se chtěl za "vyvlastněné" peníze vesele rozloučiti s milosrdným rokem, hodila po něm ruka práva lassem a odebrala mu svobodu. Dotčenému milovníkovi cizích věcí scházejí na levé ruce prsty i s dlaní. Za to však náhradou na pravé ruce mu vyrostly prsty tak dlouhé, že jimi až přehmatává, kam nemá. Chodil v Hradci poníženě žebrotou; někde mu dali, jinde však si hleděl vzíti ochotně sám, aby dobrodincům ušetřil práce. Zlatnické a hodinářské výklady takové umělce lákají nejvíce; tam je nejslibnější pole působnosti. Pí. Potůčkova odnesla z dolejší místnosti častku 580 korun - aby je tam třebas někdo nevzal. Leč poberta je vyčenichal v I. poschodí dřív, než byly na zámek uzavřeny. Sebral je i se škatulkou, aby se mu nějak nerozkutálely. Myslil si, že dole ve výkladu stejně zůstalo p. Potůčkovi stříbra a zlata dost. Hned však po svém chytrém kousku seznal, že Hradec není Kopníkem; byl dopaden ještě včas, a dva rázní muži s málo lichotivými slovy jej vedli na Svatojanské náměstí, kdež jej odevzdali k další "dopravě" strážníkovi. Že již před tím dělal předběžná studia na virtuosní výstup u hodináře, shledáno z nálezu kapesních hodinek v jeho zahrnutém rukávu, jež pocházely z krámu jiného." 18. dubna 1910 bylo Anastazii Němcové povoleno v domě otevření vetešnictví.

Počátkem roku 1910 koupil dům výše zmíněný hodinář a zlatník Václav Potůček, jenž za něj dal Zdenko, Ludvíkovi, Boženě, Otilii a Olze Ježkovým 31 600 K. Jelikož však objekt přestal v mnoha ohledech vyhovovat svým novým vlastníkům, měl být přestavěn, neboť jeho majitelé došli k závěru, že bude lépe využít jeho konstrukci, což zmenší stavební náklad. Z uvažované přestavby nakonec sešlo a začalo se hovořit o výstavbě nového objektu, který by byl stejně jako původní o 2 patrech a posunut do čáry regulační. I k tomuto nikdy nedošlo, protože nakonec bylo rozhodnuto o zvýšení uvažované novostavby o 3. poschodí, což jim bylo na schůzi městské rady 7. března 1910 povoleno, i když s výhradou dodatečného schválení plánů, jež nebyly městu dosud předloženy. Místní stavitel a architekt Jaroslav Pažout tedy vyhotovil nový projekt, který se zalíbil jak manželům Potůčkovým, tak vedení města. Manželé Václav a Anna Potůčkovi obdrželi povolení ke stavbě 2. května 1910 a k jeho kolaudaci došlo 23. ledna následujícího roku.

Okrajově se o tomto domě zmiňuje rovněž dílo "Hrst vzpomínek na starý Hradec Králové" od Jiřího Vladimíra Tolmana, jenž v něm píše toto: "Dům čp. 239 stavěl zlatník a hodinář Potůček, měl zde advokátní kancelář Dr. Petr, zemřevší po světové válce a zanechavší četnou rodinu v bídě." V roce 1911 byli obyvateli domu tito lidé: vdova a služka Marie Fišerová, úředník továrny na stroje Jaroslav Fultner, architekt Vladimír Fultner, vdova po advokátu a majitelka realit Anna Fultnerová, výčepník v Lidové restauraci při Grandhotelu Karel Houžvička, číšník Josef Mrva, hodinář a zlatník Václav Potůček, studující dívčího lycea Marie Vonková, vdova po řídícím učiteli Marie Vonková. Kromě toho tu měl brašnářství a sedlářství František Růžička, jehož dílny se nacházely v Čelakovského ulici čp. 472 (Živnostenský dům), zlatnictví, hodinářství i optiku Václav Potůček a krejčovskou dílnu Jan Dařbujan. Roku 1913 zažádal Václav Provazník o rozšíření kavárnické koncese v domě čp. 239, kterou získal před 2 lety. V roce 1923 prodala vdova E. Petrová advokátní kancelář po svém muži JUDr. Bedřichu Petrovi, který si ji nejprve otevřel v lednu 1909 v 1. poschodí Adalbertina čp. 300 a do čp. 239 se nastěhoval až následně. V roce 1931 v domě žili: zlatník František Potůček, vdova Anna Potůčková, pánský krejčí Petr Rosa a JUDr. Alfréd Salus. Zároveň byla v objektu advokátní kancelář JUDr. Alfréda Saluse, zlatnictví a hodinářství Václava Potůčka (majitelem byl jeho syn František), krejčovský salon Petra Rosy a filiálka pojišťovny "Merkur", akc. sp.

V letech 1932-1934 byly provedeny různé vnitřní i venkovní adaptace objektu, pokud nepočítáme ještě opravu střechy po známé vichřici ze 4. července 1929. Jednou z největších změn se stala úprava fasády roku 1932. V září 1933 byla Františkovi Potůčkovi vykradena postranní výkladní skříňka, z níž zmizelo 6 budíků v hodnotě 357 Kč, ale za existenci tohoto podniku to nebyl jediný případ, protože různých vloupání a krádeží bylo v průběhu času vyšetřováno několik. V roce 1935 byl před domy 238, 239, 375, 489, 270, 250 a 254 zřízen chodník v podobě žulové mozaiky. Zdejší obchod brašnářským zbožím Antonína Vysekala se dostal o 4 roky později do konkursu, kdy rovněž došlo k vyrovnání.

Po únorových událostech roku 1948 byla Potůčkova zlatnická živnost znárodněna a později se v přízemí vystřídala řada obchodů. Během 70. a 80. let proběhlo několik úprav interiéru, úzce spojených s jeho využíváním. Do počátku 90. let 20. století tu byla např. provozovna oděvního výrobního družstva VKUS Hradec Králové, v níž se šily uniformy pro závodní stráže a podnikové stejnokroje. V letech 1992-2002 jsme zde mohli najít prodejnu KOPA SPORT, od roku 2005 funguje v přízemí cestovní kancelář, resp. cestovní agentura, od roku 2013 drogerie Pavlíny Kopečné a od roku 2016 sídlí v objektu Klub sportovních potápěčů C21. Dnes je dům majetkem Ing. Vladimíra a Pavlíny Drábkových.