Dům čp. 150 ve Špitálské ulici v Hradci Králové

Na místě současného objektu čp. 150 stával již v roce 1419 dům. Spekuluje se, že býval nejspíše dřevěný a teprve později byl přestavěn. Jisté je, že zde bývala dědičná rychta, jež nesla staré čp. 114. Ve 14. století byl rychtářem rytíř Bušek, po něm jeho syn Zdislav, v letech 1371-1395 Ondřej Glatner a v roce 1397 Rafael Glatner. Roku 1474 odkoupilo město rychtu od Jiříka ze Všestar, aby se objekt posléze opět dostal do soukromých rukou, jenž se přestavbou v 16. století přerodil ve významný královéhradecký hostinec.

Vedle toho dům několikrát vyhořel, a tudíž prošel řadou stavebních změn. Ten nejhorší požár založili pruští kozáci 11. července 1762. O 6 let později zemřel jeho vlastník Václav Kohout, který byl městským radním a pachtýřem biskupských statků. Dalším majitelem domu byl Ignác Moratti a v roce 1775 patřil panu Watlisovi. Roku 1790 je doložen majitelem domu Jaroslav Dunda. V té době tu byl známý zájezdní hostinec, který nesl název U Černého orla. Nocoval zde císař Josef II. a 2. října 1791 byl v domě ubytován i císař Leopold II. Toto zmiňuje ve svém díle "Hrst vzpomínek na starý Hradec Králové" rovněž Jiří Vladimír Tolman: "Na velké podsíni, kde je fa Berger & Munk, náležel tento dům čp. 150 obchodníku Kučerovi; byl to závod kupecký, za dveřmi byla vždy nahromaděna velká kupa košů a košíků, že by každý byl obchod onen za košíkářský považoval. Žádný portál, jen velké, známé, dvojité dveře, a tak to bývalo u všech obchodů. Domu tomu říkalo se u Černého orla; na zad bývala hospoda, kde nocoval též císař Josef II.: známá episoda, jak jistá služka myla schody a císař Josef II. ji pro její krásu a kyprost na rameni poplácal. Ona ho pleskla mokrým hadrem přes obličej a když jí ustrašený pobočník císařův vytýkal, že neví snad, kdo před ní stál, klekla a prosila o milost a odpuštění. Císař Josef II. se usmál a daroval jí zlatý dukát, že tak energicky hájila svou cnost. Hospoda dostala název "Černý orel," na poctu panovníkovy návštěvy. Před Kučerou býval zde krupařský závod Bělohoubkův. Měla zde též místnosti filiálka Rakousko-uherské banky (původně v čp. 139-1940 u Caivasů a nejdřív v domě čp. 83 u Michálků), odtud se stěhovala do vlastní budovy u Grand-hotelu. Přednosty zde byli Dor. Jiřík, Malý, úředníky Tomášek a Michálek."

V letech 1806-1807 vlastnili dům Jan Kučera a Ignác a Anna Stráníkovi. V roce 1813 při vymetání komínu spadl ze střechy kominík Vojtěch Hackel a poranil se tak, že poté trpěl duševní poruchou. Roku 1836 dům patřil Janu Kučerovi a Janu Dvořáčkovi. 17. února 1845 se v čp. 150 narodil gymnaziální profesor, přírodovědec, spisovatel a překladatel Bohumil Bauše. V roce 1893 byl majitelem domu Jan Dvořáček. O rok později se stala majitelem objektu firma Berger a Munk. V následujícím roce byl zrušen výčep. V letech 1897-1898 nechal dům přestavět Filip Berger, a to podle projektu Čeňka Křičky tak, že v přízemí se nacházely obchody a v poschodích byty, přičemž původní dům se začal bourat v srpnu 1897. Pod střešní římsou byly ve čtyřech obdélnících vymalovány nástěnné obrazy podle vzoru Čtvera ročních období Františka Ženíška. Ty byly zhotoveny akademickým malířem Vilémem Trskem. Do náměstí se jednalo o předoucí děvče a rozsévače a do Špitálské ulice o děvče s hráběmi a sekáče. Během rekonstrukce domu v letech 1992-1993 byly tyto obrazy odstraněny.

Od 28. července 1898 působila v 1. patře objektu pobočka Rakousko-uherské banky, která se po dostavbě vlastního domu naproti Grandu odstěhovala. Poté, co se vlastníkem domu stala společnost Berger a Munk, bydleli tady převážně rodinní příslušníci a zaměstnanci firmy. V únoru 1907 v domě vznikl požár, důkazem toho může být dochovaný zápis ze schůze městské rady z 25. února 1907, na níž byla vzata na vědomí policejní zpráva o vzniku ohně ve skladišti Filipa Bergera. Pokud bychom se chtěli seznámit s lidmi, kteří tu žili, stačí otevřít "Adressář a schematismus král. věnného města Hradce Králové" a k němu následně vydaný "První dodatek k Adressáři král. věnn. města Hradce Králové" z roku 1911, v němž nalezneme tyto obyvatele: služku Annu Bartoňovou, studujícího gymnázia Antonína Bergera, majitele velkoobchodu a továrny Filipa Bergera, studujícího reálky Františka Bergera, studujícího reálky Pavla Bergera, studujícího c. k. průmyslové školy Viktora Bergera, služku Marii Holečkovou, obchodního příručího Emanuela Kleinera, služku Marii Peškovou, obchodního příručího Josefa Raaba, obchodního příručího Josefa Šmejce, obchodního příručího Antonína Tausiga a obchodního úředníka Jana Žižku. V roce 1912 bylo firmě Berger a Munk povoleno zřízení nového vyššího domovního portálu.

Velké množství obyvatel žilo v domě též roku 1931: obchodník Filip Berger, obchodník Jiří Berger, obchodník Dr. Štěpán Berger, sklenář Jar. Kratochvíl, obchodvedoucí Julius Pick a zřízenec Josef Zolman. Po okupaci Německem došlo k jeho arizaci a v roce 1942 se stal majitelem objektu vládní komisař z Rakovníka Karel Czerny. Roku 1945 tu byl národním správcem Josef Tošovský. O 2 roky později byl vymazán z obchodního rejstříku Karel Czerny a obchodu se ujal Ing. Jiří Berger a Štěpán Berger. V roce 1948 přišel další národní správce - Karel Bedřich z Prahy. Následujícího roku byl obchod znárodněn. V roce 1953 se v domě usidlil Královéhradecký velkoobchod oděvním zbožím. O 3 roky později byla provedena oprava maleb a fasády. Při reorganizaci se podnik zlikvidoval a změnil na sklad textilu. V letech 1968-1969 byla spodní část domu přestavěna na prodejnu potravin „Pramen“, která tady existovala dalších 20 let. 8. září 1987 došlo k zapsání domu do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/cinzovni-dum-13746802). Roku 1992 město prodalo čp. 150 do soukromých rukou. V roce 1994 byly zrestaurovány obrazy a sgrafita na domě. Tehdy se sem nastěhovala královéhradecká pobočka Pragobanky a. s. V letech 2001-2004 tu byl Pianosalon Petrof. Později tu sídlila pobočka LBBW Bank CZ, a. s., kterou pohltila Expobank CZ, a. s. a v roce 2014 tuto filiálku zrušila. Od roku 2008 má v budově sídlo společnost T-Mapy a od roku 2016 spřízněná JM GISPRO.