Dům čp. 10 v Hořiněvsi

Tato lidová stavba obdélného půdorysu se šindelovou sedlovou střechou, s vysunutým středem na čtveřici profilovaných pilířů a příčně položenou chodbou pochází někdy z období kolem roku 1720. Její původní rozsah můžeme vidět v indikační skice stabilního katastru z roku 1840, kdy celé hospodářství náleželo Johannu Prollovi. Tehdy byl za touto budovou umístěn dvůr, který byl ze všech stran obklopen hospodářskými objekty. Do čelní strany předsunuté komory byl 7. září 1862 zasazen kovový oválný reliéf s Hankovým portrétem z Menclovy kovolijecké dílny. Po pravé straně domu se navíc nachází velký kamenný pomník tohoto spisovatele, básníka, jazykovědce, historika, knihovníka a archiváře, jenž je dílem hořického sochaře Mořice Černila a byl slavnostně odhalen 24. srpna 1890. Ironií je, že do historie se Václav Hanka zapsal pravděpodobně svými falzifikáty několika „prastarých“ českých rukopisů (Píseň Vyšehradská, Rukopis královédvorský, Rukopis zelenohorský aneb Libušin soud). Jazykovědně je jeho účast na jejich sepisování dokázána, ale zda byl jediným padělatelem, tak to s určitostí nevíme a nejspíše se to již nikdy nedozvíme. Podezření však padá na okruh všech jeho blízkých přátel i spolupracovníků, a to zejména na: Josefa Lindu, Františka Horčičku, Václava Aloise Svobodu či dokonce Josefa Jungmanna.

Hankovi rodiče tuto roubenou hospodářskou usedlost koupili v roce 1760 a provozovali v ní hostinskou a řeznickou živnost. Tato činnost zde byla vykonávána již předchozími majiteli, protože dávno předtím bylo o ní hovořeno jako o zájezdním hostinci. Po pravé straně se tak nachází původní šenkovna (velká jizba) a přístěnek. Uprostřed je průchozí síň, z níž se vyděluje dřívější řeznický krámek se sklopenou okenicí, sloužící jako prodejní pult a vzadu na něj navazuje zděná klenutá kuchyň s původním otevřeným komínem nad ohništěm. Na levé polovině domu je ještě dvojice komor. Podle tradice se měl právě v přední obytné komoře narodit 10. června 1791 Václav Hanka. Z původního prostoru vstupuje do průčelí roubená světnička, podepřená v přízemí vyřezávanými dřevěnými sloupky a vytváří tak charakteristickou podsíň před vstupem do domu. Zadní trakt navazující kolmo na kuchyň sloužil původně jako stáj a chlév a je pozdějšího původu. V roce 1926 se objevil na Hospodářsko-průmyslové výstavě severovýchodních Čech v Jaroměři model tohoto domu, který zhotovil V. Pácalt. Drobná zmínka o tomto stavení se vyskytuje též v díle „Soupis památek historických a uměleckých v republice Československé. A. Země Česká. XLVIII. Okres Dvůr Králové“ z roku 1937 od Emanuela Pocheho: „RODNÝ DŮM VÁCLAVA HANKY. Obdélný, dřevěný, s visutým patrem na dřevěných pilířích. (Obr. 84.) V průčelí bronzová pamětní deska s podobiznou Hankovou. Ozn. Z dílny Menclovy. Kol 1860.“

Již v roce 1956 přišel MNV s nápadem, že z domu čp. 10 vytvoří za pomoci občanů Hankovo muzeum a kulturní jizbu. 22. ledna 1964 se stal objekt nemovitou kulturní památkou. Kvůli zchátralosti byla v roce 1967 provedena demolice stávajícího hospodářského přístavku v severní části objektu, která původně sloužila jako obytná část pro čeleď. Dále došlo k demolici opěrné zdi a části shnilých trámů. Do místnosti v severní části objektu byla přemístěna knihovna MNV. Kromě toho byly provedeny úpravy stávající klenby v kuchyňce a demontáž celé stávající střešní konstrukce, a to včetně sundané střešní krytiny. Zároveň byla staticky zajištěna jižní obvodová stěna. Roku 1969 byla zřízena po celém objektu elektrická instalace. Tím byla v podstatě celá generální rekonstrukce dokončena. V témže roce došlo v domě k otevření památníku Václava Hanky. Více o něm zde: http://www.horineves.cz/muzeum.

Dům čp. 10 v Hořiněvsi na mapě