Držková - skály Holíkovy rezervace

K této veřejnosti málo známé - přitom ale velmi pozoruhodné přírodní rezervaci, není vyznačen žádný turistický chodník, ale toto místo je pro pěší docela dobře přístupné. Lokalita se nachází v okolí vrcholu a na strmých severních svazích kopce Horní Lázek (566 m) a na samém okraji její jihozápadní části se nachází známé Zadní skály. (O nich jsem už ve svých článcích psal a čtenář tedy ví, že se nacházejí nedaleko nejvyššího bodu stoupání zeleně značené turistické trasy z Držkové do místní části Hutě a že jsou od dědinky Držková vzdáleny vzdušnou čarou asi 1 km.) Holíkova rezervace má rozlohu 6.22 ha a do jejího přirozeného a zachovaného porostu původního horského karpatského lesa nebylo lesním závodem zasahováno už několik desítek let před vyhlášením přírodní rezervací, což se oficiálně stalo v roce 1987. Lesní porost je tvořen dvěma stupni starých stromů, přičemž ty, náležející do I.stupně, dosahují stáří více jak 130 let. V rezervaci je nejvíce zastoupen buk lesní s příměsem jedle bělokoré, jasanu ztepilého a javoru klenu. Část rezervace je prorosten "obyčejným" smrkem. Z ostatních dřevin se tu vtrousil jeřáb ptačí, bříza bělokorá, borovice lesní a modřín opadavý. Bučina má velmi chudé bylinné patro a tak je "vzácnější kvítí" vidno pouze na skalnatých výchozech, tvořících dominantní část přírodní rezervace. Pouze tady roste osladič obecný a kapraď samec, v okolí lze nalézt též svízel vonný a strdivku jednokvětou.

Ze vzácných živočichů se tu uhnízdilo několik druhů ptactva, které - stejně jako já a horolezci, rádo vyhledává malebná skalní zákoutí. Ptáci ale mají na rozdíl od nás ve skalách svůj stálý domov a také tu vyvádějí z hnízd své potomky. Každoročně je tak svět obohacen o mláďata buď holuba hřívnáče, jestřába lesního anebo rehka zahradního. V nepříliš hojné literatuře o Holíkově rezervaci lze nalézt zmínku o tom, že v rezervaci vystupují výrazné skalní výchozy, tvořené lukovskými vrstvami soláňských vrstev magurského flyše, podrobnější popis však chybí... Dovolte mi, abych tuto informační větu holou podstatně rozvinul, neboť zdejší skalní výchozy nejsou jen hromady na sebe poskládaných balvanů a skalek. Jsou to mohutná, Velká a rozeklaná skaliska působivých geomorfologických tvarů a forem a je tedy až s podivem, že o nich - (ještě teď na začátku 3.tisíciletí) - odborná literatura dosud mlčí! Jak už jsem nakousl, podstatná část Holíkovy rezervace se nachází na extrémně strmém severním svahu kopce Horní Lázek a právě v těchto místech vybíhá přerušované pásmo Velkých i menších skalních výchozů.

Skály jsou tvořeny slepencem a tvrdým hrubozrnným pískovcem. Nad zemský povrch vystupují ve formě několika Velkých mrazových srubů, tvořených na sebe stupňovitě poskládanými skalními lavicemi. Lavice jsou rozčísnuty dlouhými puklinami, člení je převisy a na čela skal také výrazné "skalní nosy." Úpatí nejvyšších skal, dosahujícících od jejich vrcholků vzdálenosti 15 až 18 m (!), jsou pokryta balvanitou a kamnennou sutí. Střední část rezervace tvoří drobnější skalní útvary a je zde k vidění i krásný menší tor. Tady začíná -díky na zem spadlým lesním velikánům, porostlých choroši, pahýlům staletých stromů a okolnímu malebnému skalnímu okolí - ta "nejdivočejší" část přírodní rezervace. Její součástí je poslední veliký a fantastický skalní výchoz, složený z ukloněných a velmi protáhlých skalních lavic a ploten a dosahující stupňovitě výše asi 17 metrů. V jeho blízkosti budeme překvapeni nálezem zbytku prastarého litinového kříže ve tvaru šibenice - část ramen zřejmě chybí. Toto místo se nazývá "U zabitého." (Jaké lidské drama se tu kdysi odehrálo, to se mi bohužel zatím nepodařilo zjistit...)

Nad mohutným skaliskem se nachází horní patro skal. Jeho střední část tvoří menší malebné skalky a balvany, o něco výš se ze skalnatého hřebene k nebi tyčí nádherná bizarní skalní věž. Toto místo se už nachází na mírnějším svahu pod vrcholovým hřebenem a trojice spojených a 19 m Vysokých skalních věží, skrytých na okraji smrkového lesa, které odsud vidíme vzdáleny necelých 100 m - tak ty už patří krásným a známým Zadním skalám! (V současnosti je prostor na jih od nich čerstvě odlesněn a z nové paseky se nám otevírá na skalní hradbu tuze krásný pohled.) Mezi Zadními skalami a hřebenem kopce Horní Lázek prochází lesní cesta, po které můžeme pokračovat po druhém skalnatém hřebenu západním směrem. Už mimo oblast Holíkovy rezervace brzy dorazíme na temeno dalšího mohutného mrazového srubu, jehož rozeklané převislé stěny a plotny padají pod našimi nohami do hloubky asi 13 m. Úpatí skály pokrývají veliké balvany, stejně jako vyvýšený vrcholek hřebene vlevo od nás. Za ním nad Velkou výhledovou pasekou skalnatý hřeben pokračuje až po blízký smrkový les. Z hřebene v jeho polovině vystupuje další výrazná skalní věžka a skalní útvary končí směrem k pasece rozeklanou stěnou mrazového srubu.

Pásmo velmi působivých a význačných geomorfologických skalních výchozů - začínajících v sv cípu Holíkovy rezervace a končící tady na západě už mimo katastr přírodní rezervace - tak dosahuje celkově více jak 500 m délky. Tato skalní oblast se velmi podobá divokým a rozeklaným skalám v pralesovité části krásné hory za Tesákem... a od dnešního dne tedy už vím, že má moje oblíbená Čerňava v Holíkově rezervaci u Držkové velikého konkurenta!