Dražice (Benátky nad Jizerou)

Pojmenování této osady má pocházet obdobně jako u stejnojmenné obce na Táborsku od bájného zakladatele nebo lokátora Draže nebo Draha, přímo k názvu Dražic nalezneme v knize prof. Antonína Profouse "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. I. díl. A-H" následující: "1. Dražice (lid. na Dražicích, do Dražic, dražickej, Dražičák), ves nad Jizerou (m. o. Zdětín) 2 km sv. od N. Benátek: 1264 castrum Drazicz, in villa Drazicz, Nekr. Rudn. 98; 1340 eccl. s. Ludmilae in Drazicz, RB. IV, 314; 1352-c. 1405 decan. Kamenic.: Drazicz, RDP. 84; 15. stol., in Drazicich, Podlah. Rkp. kap. 72; 1454 Alsso Sskopek de Dube et de Drazicz, RT. I, 112; 1481 na Dražiciech, RT. II, 388; 1567 Jindřich, purkrabě z Donína na Benátkách, děd. svého w Draziczych hradu a dvou dvorův popl., vsi.. Benátek města.. s třemi mlejny pod Draziczj.. DZ. 252 B 16; 1599 zámek Benátky... it. hrad pustý Drazicze s dvorem popl. s popl., DZ. 129 B 23." Avšak Václav Vaněk ve své publikaci "Historické obrázky z Boleslavska" odvozuje jméno osady od slova "draha", což je starý výraz pro cestu, průhon pro dobytek nebo obecní pastvinu.

Jak bylo výše jmenováno, tak o Dražicích, kde bylo podle Ludvíka Šnajdra osídlení již v době kamenné, máme první zmínku z roku 1264 (František Bareš hovoří již o roku 1254), kdy zde budoval hrad Řehník z Dražic. K jeho dostavbě mělo dojít před rokem 1318, a to za jeho syna biskupa Jana z Dražic. Za husitských válek přešel majitel hradu Aleš Škopek z Dubé ke straně podobojí, což nebylo zrovna prozíravé, neboť všichni jeho sousedi náleželi ke straně pod jednou způsobou. Ti rovněž nedokázali strpět jeho kroky a rozhodli se jeho sídlo zničit (podle Emanuela Strnada a Luďka Beneše se tak mělo stát v roce 1424). Zde se však rozcházejí informace, protože někteří autoři tvrdí, že se tak mělo stát až za vlády krále Jiřího z Poděbrad (Josef František Jaroslav Schaller) nebo ještě v období, kdy byl pouhým zemským správcem. Později došlo k jeho obnově, ale po výstavbě zámku Nové Benátky v roce 1526, kam se natrvalo přenesl Bedřich purkrabí z Donína, začal chátrat a roku 1599 byl zmíněn již jako pustý. Zdivo z něj pak bylo využíváno na různé stavby v okolí, třeba panského špýcharu. O něco mladší byl rovněž kostel sv. Martina, jenž měl být vystavěn v roce 1340 a zasvěcen sv. Ludmile, aby o rok později přibyla k němu ještě fara. Roku 1437 císař Zikmund Lucemburský prodal osadu podkomořímu Janovi z Kunvaldu. Do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního zůstala osada součástí benáteckého panství. V roce 1827 byl zdejší kostel i s vnitřním zařízením do dražby. Roku 1843 zde bylo 10 domů a 91 obyvatel.

V roce 1849 se Dražice staly osadou Zdětína. Roku 1885 došlo k plicní epidemii hovězího dobytka. 19. září 1890 spadl 57letý tesař Antonín Slíva z 3. poschodí stavěného mlýna dolů a zabil se. 1. ledna 1900 byl dražický mlýn zakoupen Prvním českým hospodářským družstvem okresu novobenáteckého a okolí. 5. června 1903 se zastřelil místní hostinský František Švehla, což bylo velkým překvapením, neboť 17 let byl nájemcem dražického hostince, díky čemuž získal značné jmění, za které si koupil mlýn u Roudnice nad Labem, kam se měl nastěhovat. Roku 1910 byly založeny zdejší Družstevní závody, zahrnující později obilní skladiště, válcové mlýny, pekárnu a elektrárnu. 18. prosince 1910 byla spuštěna místní elektrárna, díky čemuž byly elektrifikovány obce Zdětín, Sedlec a Řivno, k nimž se následně přidaly další. O 2 roky později posílil dvojici Francisových turbin Dieselův agregát. V březnu 1915 byli do zdejšího dvora umístěni na práci ruští zajatci. Z front 1. světové války se nemělo vrátit 10 místních mužů, ale já jsem ještě dohledal dalšího - Václava Dyka.

17.-22. prosince 1919 proběhla ve mlýně stávka dělnictva. Roku 1920 vznikla firma Elektroprůmysl řetězů a strojů, s. r. o. V letech 1920-1921 provedlo smíchovské podnikatelství staveb Antonín Vildvald železobetonový most přes Jizeru, jehož plány vypracovalo technické oddělení zemského správního výboru v Praze. Téhož času byla zdejší elektrárna rozšířena výstavbou nové parní turbiny o výkonu 2 000 kW. Roku 1921 došlo ke vzniku Zásobovacího a prodejního družstva "Domovina" pro okres Novobenátecký a okolí. O 2 roky později bylo povoleno rozdělení Zdětína ve 2 samostatné obce - Zdětín a Dražice. Během 1. čs. pozemkové reformy došlo k rozdělení zdejšího velkostatku, který byl v pachtu cukrovaru J. Benies a spol. Z 254 ha půdy, v tom 243 ha zemědělské půdy, zůstal zbytkový statek s 89 ha, jenž byl přidělen do vlastnictví místním Družstevním závodům, 46,6 ha zemědělské půdy připadlo 31 místním hospodářům a 0,4 ha stavební půdy 4 dražickým nabyvatelům. V srpnu 1925 zasáhla obec velká vichřice. V roce 1926 začala úprava řeky Jizery a Družstevní podniky věnovaly skoro 100 000 Kč na obnovu místního kostela, během níž byly objeveny základy původní gotické hradní stavby a vzácné fresky ze 14. století. 10. července 1927 se v osadě zastavil prezident T. G. Masaryk. V témže roce se přišlo s nápadem vybudovat pomník Antonínu Švehlovi, k jehož slavnostnímu odhalení nakonec došlo 12. července 1936 a slavnostním řečníkem byl předseda agrární strany Rudolf Beran. Roku 1930 byla předána do užívání nová správní budova Družstevních podniků v Dražicích. 10. srpna 1932 byl zabit proudem elektromontér Jaroslav Vonostránský, když zkoušel novou elektrickou pračku, kterou si pořídily Družstevní podniky v Dražicích nad Jizerou. V noci na 7. září 1936 vypukl požár ve stodolách velkostatku Družstevních dražických podniků. Téhož roku byla povolena výstavba transformátoru. V roce 1937 se přišlo s plánem prodloužení káranického vodovodu od Dražic až k Bakovu nad Jizerou. Roku 1938 byla zrekonstruována silnice do Zdětína. Za německé okupace nesla obec pojmenování Draschitz. V roce 1940 byla zahájena výstavba nového koupaliště. 24. března 1944 se zde uskutečnilo výjezdní zasedání tzv. rychlé V. komory Zvláštního soudu při Německém zemském soudu v Praze, před kterým stanulo 10 obyvatel Kochánek, z nichž 9 bylo 19. dubna 1944 popraveno v Praze na Pankráci (viz https://www.vets.cz/vpm/mista/obec/6518-drazice-nad-jizerou/). 1. ledna 1986 byly Dražice spolu se Zdětínem připojeny k Benátkám nad Jizerou. Roku 2001 byla provedena plynofikace obce a osvětlení hradu. V roce 2017 byla zateplena hasičská zbrojnice a upraven její interiér. Roku 2019 byl zřízen nový most, chodník a přechod pro chodce (viz https://boleslavsky.denik.cz/zpravy_region/most-v-drazicich-ceka-kolaudace-20190411.html). V témže čase byly Dražice rovněž odkanalizovány.

Co se týká zdejších pamětihodností, tak je třeba zmínit: ve 13. století založený a od 31. prosince 1967 památkově chráněný hrad (viz https://is.benatky.cz/mesto-1/pamatky-a-osobnosti-mesta/mestske-pamatky/hrad-v-drazicich-49cs.html a https://pamatkovykatalog.cz/hrad-drazice-zricenina-2143295); od 31. prosince 1967 památkově chráněný kostel sv. Martina a sv. Ludmily (viz https://www.benatky.cz/mesto/pamatky/husovo-namesti-a-okoli/kostelik-sv-martina-v-drazicich-2296cs.html a https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-martina-12899177); areál Družstevních závodů (viz https://pamatkovykatalog.cz/druzstevni-zavody-drazice-nad-jizerou-24563045); pomník padlým v 1. světové válce v podobě mramorové pamětní desky z roku 1922 a dřevěnou zvoničku, jež prošla rekonstrukcí v roce 2020 (viz https://www.benatky.cz/volny-cas/fotogalerie/investicni-akce/rok-2020/rekonstrukce-zvonicky-drazice-nad-jizerou-1872cs.html). Kromě předposledního biskupa pražského Jana IV. z Dražic (kolem 1250-1260 Dražice - 5. ledna 1343 Praha, viz https://biography.hiu.cas.cz/wiki/DRAŽIC_Jan_IV._z_%3F1250–1343) nepocházely z tohoto místa nějaké zvlášť významné osobnosti. I tak můžeme zmínit ruského legionáře a soudního vykonavatele z Chlumce nad Cidlinou Václava Křováčka (* 19. ledna 1895 Dražice nad Jizerou), avšak o to více na sebe upozorňovali místní mlynáři a vedoucí představitelé Družstevních závodů.