Dolní Věstonice nejsou jen víno a Venuše (památky obce)

V souladu s titulkem příspěvku je potřeba této jihomoravské obci, poprvé písemně zmiňované roku 1312, přiznat i několik zajímavých stavebních památek. V obci žije něco přes tři stovky obyvatel (před válkou jich bylo téměř 700), v sezóně se ovšem jejich počet rapidně zvyšuje. A s prodlužující se dobou pobytu ve zdejších vinných sklípcích se úměrně zvyšuje i počet přítomných Venuší (nebo Arabel, jak je libo …). Takže Dolní Věstonice jsou pořád asi hlavně to víno a (ta nebo ty) Venuše …

V každém případě však moment, kdy Karel Absolon v roce 1925 nalezl asi 11 centimetrů vysokou sošku Věstonické venuše, proslavil tuto malou obec po celém světě. Stala se symbolem vůbec nejvýznamnějšího tábořiště člověka v době ledové a místem vzniku nejstarších uměleckých tradic lidstva (včetně děl tehdejších kartografů, zanesených do mamutích kostí). V době Velkomoravské říše se zde „usádlili“ staří Slované, o čemž svědčí nálezy velkomoravského hradiště a rozsáhlého pohřebiště, jakož i i zbytky mohutného valového opevnění a půdorys kostela (stával zde pravděpodobně až do počátku 13. století) v místě zvaném Vysoká zahrada.

Roku 1460 povýšil král Jiří Poděbradský vesnici na městečko s právem trhu a na počátku 16. století sem přišli první habáni (novokřtěnci), pověstní svou keramikou, vyspělým lékařstvím a vinařstvím. Dodnes jsou k vidění habánské vinné sklepy, tvořící malé náměstíčko na tzv. Husím plácku. To patří k největším zvláštnostem mikulovské vinařské oblasti.

Dolní Věstonice, obec s tisíciletou vinařskou tradici, leží nedaleko města Mikulov, na jižním břehu Novomlýnských nádrží. Turisticky nejlákavějším objektem je zřejmě muzejní expozice, představující zdejší nálezy na sídlišti lovců mamutů zv. Kalendář věků (stáří asi 30 tisíc let). Muzeum se nachází v budově bývalé barokní radnici, pocházející již ze 16. století.

Další cennou památkou – a dominantou obce - je Kostel sv. Michaela, postavený zřejmě v I. polovině 14. století a poprvé zmiňovaný v roce 1389. V interiéru kostela, který nese znaky hned několika architektonických slohů, jsem byl jako teenager a měl jsem možnost si prohlédnout i slavnostní roucha v sakristii. Při minulé návštěvě jsem to už nějak nestihl (asi to víno a Venuše). Z původního kostela se zachovalo i jeho raně gotické jádro s věží. Věž je renesančně upravená, s dominantním ochozem a zděnou jehlanovou helmicí s druhotně osazenými ciferníky hodin. Ve věži je zavěšen zvon z roku 1545. V době baroka byla přistavěna zadní část s presbytářem a upraven interiér. Autorem bohaté vnitřní výzdoby je Ignác Lengelacher, dvorní sochař Lichtenštejnů, který vytvořil i sousoší sv. Luitgardy a sousoší sv. Panny Marie Pomocné, které najdete nedaleko od kostela.

V souvislosti s - již zmíněným - příchodem habánů v 16. století je zde roku 1575 - pro potřeby Lichtenštejnů - postaven také vodní mlýn, ve své době třetí největší mlýn na Moravě. Mlýn sice v roce 1906 vyhořel, ale částečně se – již v barokní podobě – dochoval dodnes. Samotná budova mlýna je – mírně řečeno - dosti zchátralá. Nejcennější jeho částí tak zůstává barokní brána z II. poloviny 18. století se sochou sv. Floriána.

Další zajímavý objekt je historický dům se žudrem, nacházející se v centru obce. Bývá sice většinou označován jako renesanční dům s podloubím, ale tento rekonstruovaný dvoupodlažní objekt pochází zřejmě až ze 17. století. Je ovšem pravda, že skrývá i prostoru bývalého mázhausu. V objektu najdete také původní historický vinný sklep a ještě nedávno byl celý objekt i s pozemky o výměře 1.214 m2 na prodej za pouhopouhých necelých 11 mega.

A komu by to nestačilo, může si vyběhnout vzhůru k Děvínu, protože přímo nad obcí Dolní Věstonice se na vápencové skále tyčí bílá zřícenina gotického hradu Děvičky, založeného v I. třetině 13. století.