Čtveřice pomníků z prusko-rakouské války roku 1866 u Dlouhých Dvorů

Pokud pojedeme od Střezetic či Dlouhých Dvorů k Hejcmance a Rozběřicím, uvidíme po pravé straně silnice stromořadí, na jehož konci se nachází čtveřice pomníků padlým vojákům v prusko rakouské válce. Nedaleko odtud se dříve nacházel objekt ovčína. Původně se tyto pomníky, o jejichž zřízení se většinou mnoho neví (jejich dataci můžeme odvozovat tak od jejich očíslování, ale ani to není přesné, neboť v průběhu let docházelo k různým změnám), nacházely pod korunou mohutného jasanu, ale ten byl před několika lety odstraněn.

První dva mají úzký vztah ke střezetické jezdecké srážce, o níž píše Dr. Servác Heller v knize: "Válka z roku 1866 v Čechách, její vznik, děje a následky" toto: "Na jihozápadní strabě velké silnice mezi Dlouhodvory a Střeseticemi udála se ještě (kolem 5. hodiny) velká srážka mezi jízdným sborem pruské první armády a rakouskou reservní jízdou divise generála Coudenhova. Vesnice Střesetice, jejíž poloha pro ústup rakouské armády zvláště výhodné posice poskytovala, byla rychle obsazena. Princ Bedřich Karel vyslal proti ní jízdní sbor a ocítil se takto, podivnou náhodou, v boji přímo s rakouským kyrysnickým plukem, kterýž jeho (princovo) jmeno měl a jehož byl princ, jak se úřadně říká, majitelem.". Jedná se o pomník č. 21 Alexandra von Bethmanna a pomník č. 124, který vznikl nad hromadným hrobem padlých vojínů obou znepřátelených stran, přičemž Alexandr von Bethmann padl jako poručík 4. pluku kyrysníků císaře Ferdinanda v polích poblíž Svobodných Dvorů.

Pomník č. 21 je zhotoven z pískovce a nalezneme na něm hlavní německý nápis: "ALEXANDER Freiherr VON BETHMANN 18 3/7 66.", dole je potom bílá tabulka s českým textem: "Alexandr svobodný pán z Bethmannů. 18 3/7 66.", který je narozdíl od hlavního nápisu napsán ozdobným písmem. Zřízen byl rodinou a do roku 1894 stál uprostřed polí, asi 350 kroků východně od dlouhodvorského panského dvora (podle německé verze zprávy Komitétu pro udržování pomníků na bojišti královéhradeckém z roku 1911, jinde se píše o 400 krocích či metrech), což dokazuje nález jeho snubního prstenu s nápisem: "A. von Bethmann 2.11.1865" v roce 1912 za stodolou Václava Kadlečka (zmizel při vloupání do jeho stavení roku 1917) a rovněž vznik místního názvu "U Betmana/U Bethmanna". Sám padlý byl nedlouho po bitvě, tj. počátkem srpna 1866, nalezen rodinou, exhumován a převezen do českého rodinného sídla v Křinci na Nymbursku, jež rodu náleželo od roku 1807 (celé kunstberské či křinecké panství bylo zakoupeno Šimonem Moritzem Bethmannem za 203 825 zlatých). Pohřben byl 12. srpna 1866 na evangelickém hřbitově v Bošíně u Křince, odkud byl 18. září téhož roku převezen do rodinného sídla ve Frankfurtu nad Mohanem. O jeho životním osudu se můžeme dočíst zde: https://www.valka.cz/13164-Zivotni-pribeh-c-k-dustojnika-Lt-Aleksandera-von-Bethmanna.

Vedle něj se nacházející pomník č. 124 nese nápisy: "V smrti smířených zde odpočívá 30 rakouských a pruských vojínů v boji dne 3. července 1866 padlých. Hier ruhen in Gott im Tode vereint 30 österreichische und preuss. Soldaten welche am 3. Juli 1866 im Kampfe fielen." a zřízen byl pruským řádem johanitů. I ten stál původně jinde.

Za těmito pomníky se nachází pomník č. 20, který vznikl na památku padlého nadporučíka Edmunda ze Salemfelsu. Tvoří ho žulový jehlan na podstavci z pískovcových netvarovaných kvádrů a dále pokračuje jako hrobka krytá granitovou náhrobní deskou se čtveřicí kovových ok. Zhotoven byl dvorním sochařem Antonínem Wasserburgerem z Vídně. Na přední a zadní straně se nacházejí německé a české nápisy: "Edmund von Salemfels k. k. Oberlieutenant des 9. Uhl. Reg. geb. den 26. Juli 1836, gest. den 3. Juli 1866. Edmund ze Salemfelsu c. k. nadporučík v 9.tém pluku hulánů, narozen dne 26. červ. 1836, zemřel dne 3. červ. 1866.", přičemž nad německým textem se nachází rodinný kovový erb. Dole je ještě údaj o zhotoviteli pomníku - "Ant. Wasserburger k. k. Hof-Steinmetzmeister in Wien." Jeho původní oplocení bývalo do roku 2015 zarostlé do již neexistujícího jasanu.

Poslední objekt nese č. 11 a je věnován na paměť padlého Romualda rytíře Dobruckého, který byl in memoriam oceněn Řádem železné koruny 3. třídy s válečnou ozdobou. Vznikl nákladem důstojnictva jeho pluku a příbuzných. Tento pomník sem byl přemístěn z původního položení na západ od Dlouhých Dvorů, kde stál při polní cestě do Horních Dohalic. Při jeho přemísťování se pokusili členové Komitétu nalézt jeho ostatky, ty však nebyly nalezeny, z čehož vyplývá, že byl pomník přemístěn již dávno předtím, případně došlo k exhumaci padlého důstojníka, aniž by o tom byla někde zmínka. Na pomníku nalezneme německé a české nápisy: "Romuald ryt. DOBRUCKI c. k. major v 23. pěším pluku † 3. července 1866. Romuald Ritter von DOBRUCKI, k. k. Major im 23. Inf.-Regi. † 18 3/7 66." (místo původního Regi. můžeme dnes vidět slovo Regl).

Na závěr dodejme, že ke kompletní rekonstrukci celé čtveřice došlo v roce 2020 a těmito pracemi byl pověřen kameník Jiří Soukup. O této akci se lze více dozvědět zde: https://www.hradeckralove.org/opravy-pomniku-z-valky-1866-v-letosnim-roce-pokracovaly-i-behem-opatreni-proti-covid-19/d-73973.

Ke Dlouhým Dvorům se vztahuje jedna z pověstí, jejíž děj se měl udát právě za prusko-rakouské války a literárně ji zpracoval František Ladislav Sál ve své knize "Pohádky, pověsti a národní písně Královéhradeckého kraje. Díl I.":

"Bezhlavý dragoun.

O pruské válce uměli staří vojáci pěkně vypravovat a znali toho mnoho.

Rádi jsme poslouchali dědečka, který pruskou válku dobře pamatoval a viděl všechny její hrůzy od začátku až do konce. Nám dětem se nejvíce líbilo o bezhlavém dragounovi.

Dědeček vyprávěl:

"Po strašné řeži rakouské jízdy s pruskou byla za střezetickými humny hrůzná podívaná. Na rozdupaných polích leželo mrtvol a raněných jako dříví v lese.

Vyhrávající Prušáci hnali naše od Chlumu rozběřickým úvozem k Hradci, válečný hluk, křik, rámus a rány se vzdalovaly, a u nás bylo slyšeti jen nářek a stenání raněných, chropot dokonávajících.

Kdo neviděl a neslyšel, neuvěří a nedovede si představiti. Hlavy, ruce, nohy, střeva, mozek sem a tam v krvi, mezi zbraněmi..... - těžko vypravovat.

U meze nedaleko Dlouhodvorů ležel o zdechlého koně opřen raněný rakouský vojín, natahoval ruce a prosil o pomoc. Od Probluze přihnal se však na zpoceném koni zbloudilý pruský jezdec a jako ďas letěl přes živé, mrtvé k Rozběřicům. Levou rukou držel otěže, v pravé nahý palaš a na koni seděl pevněji než přikován.

Jak spatřil rakouského raněného, bodl koně do slabin, přiskočil k němu a jediným rozmachem uťal ubožákovi hlavu.

Tu zafičelo a zahučelo však něco vzduchem a pruský jezdec byl také bez hlavy. Odkud přiletěla dělová koule, je u Boha; kus dál zaryla se do země a udělala velikou jámu. Pruský jezdec padl na krk koňův, který poděšen letěl kolem Dlouhodvor k Lípě a zpět k Probluzi, vrátil se a mezi mrtvolami i raněnými pobíhal dlouho do noci. Krev z bezhlavého trupu kanula mu do hřívy.

Nám divákům zdálo se, že sám Bůh potrestal pruského jezdce za krutost.

Co se s ním stalo dál, nevím. Pohřbili mrtvé, odklidili zbraně, kterých si lidé nerozebrali, ale každou noc vídali jsme po mnoho let jezditi po polích bezhlavého dragouna. Neměl ani po smrti pokoje. Kdy a jak ho došel, se neví, ale nějakých třicet let ho již nikdo nespatřil."

Čtveřice pomníků z prusko-rakouské války roku 1866 u Dlouhých Dvorů na mapě