Chřibská Poscaná skala... aneb průstup celým pásem skal

Koncem května se ze mne stal důchodce a najednou mám na všechno mnohem více času. Hlavně na bližší průzkum míst, která jsem na svých výpravách proňoural jen letmo. Jedním z nich je lokalita chřibské „Poscané skaly,“ kterou jsem navštívil (Bože, jak ten čas letí!) už před dvanácti lety. Tehdy se má očička mohla pokochat pohledem na hlavní masív a menší i větší skalní výchozky v jejím nejbližším okolí... no a v domnění, že jsem shlédl vše podstatné, jsem odtud pokračoval dál na chřibské hřebeny. V té době ještě tyto skály ani nebyly zobrazeny na mapách.cz (dnes mapy.com), což se ale naštěstí brzy změnilo. O něco později se na webu objevil článek s fotografií a popiskem neznámé skalní věže ležící poblíž Poscané skaly. Měla se nacházet o něco níž na hřebenu dál směrem na východ, a když jsem si prohlédl detail internetové mapy, zjištěna i její přibližná poloha. Já přitom při tehdejší návštěvě strávil průzkumem a focením ústřední části skal nejméně dvě hodiny a tato nejvýchodnější část dlouhého skalního pásu mi tak zůstala utajena. Což bylo nutno napravit, jenže pro nedostatek času došlo k další výpravě do těchto míst až minulý týden ve středu začátkem měsíce června.

 

 

Po návštěvě Velehradu a procházce obcí Salaš jsem proti toku Salašského potoka kráčel po žluté značce silničkou k Památníku salašské tragédie a poté dál dolinou až k přístřešku Tománkovy hájenky. Odtud žlutá trasa pokračovala lesní cestou velmi těsným žlebem směrem na Vlčák, ale já z ní po pár set metrech odbočil vlevo k potoku. Tato moje boční lesní cesta odtud stoupala vzhůru hvozdem tak neuvěřitelným krpálem, že připomínala „jedničku“ z bývalých šesti horolezeckých stupňů obtížnosti! Tenhle notně „výživný“ úsek v délce asi čtvrt kilometru končil u prvního pískovcového skalního výchozu v podobě přerostlého balvanu. Napravo pak již byly vidět další skalky i skály trčící ze svahu. Na hřebínku nade mnou jsem nejprve minul první pitoreskní skalku, a pak už jsem před sebou viděl tu vytouženou skalní věž obklopenou coby královnu skalním dvořanstvem. Není vysoká (jen asi 6 až 7 m), ale svou podobou (z každé světové strany vypadá úplně jinak) je dosti unikátní!

Od ní jsem pak směrem k západu míjel další bizarní výchozky i větší skaliska, k jejimž úpatím vedly jen nezřetelné pěšinky připomínající stezky zvěře... a od nich zase stoupal svahem (anebo pro změnu klesal) dál a dál, kterážto moje trasa převedená do grafu by nejspíš navozovala představu procházky po hřbetu lochnesské příšery. Nakonec nožky doškobrtaly k mohutnému skalnímu bloku, který mi byl povědomý již z minula. Teprve tady jsem si udělal představu o rozlehlosti přerušovaného skalního pásu „Pochcané skaly“, který dosahuje délky nejméně půl kilometru!

Lokalita skrytá v lese je sevřena mezi severním koncem žlebu Salašky (jímž prochází nahoru na samotu Vlčák žlutě značená trasa a bezejmenným údolíčkem. Nahoře nad skálami se pak již po plošším hřebenu vine lesní cesta ústící na lesní asfaltku, lemovanou červeným tur.značením vedoucím na hlavní chřibský hřeben. Skalní pás prochází bočním hřebínkem směrem od západu k východu ve svahu, který je po své délce rozčleněn řadou suchých strmých žlíbků, klesajících dolů k potoku Salaška.

A také jedním velmi působivým skalním amfiteátrem. Jeho nejvyšší část je lemována skalními lavicemi mrazového srubu, dosahujícího výše necelých deseti metrů, ale svou délkou (150 m) je tento skalní výchoz impozantním středobodem celé lokality. Skála prochází pod samou hranou hřebene a po celé délce se kroutí podle tvaru amfiteátru a podle dalších žlíbků. Její nejdivočejší částí je neustále mokrá mohutná skalní lavice s popadanými a vyvrácenými lesními stromy kolem, což zřejmě inspirovalo místní obyvatele k udělení kuriozního přízviska „Poscaná skala.“

Spolu s okolními skalními výchozy tvoří toto místo nečekaně velikou a nesmírně působivou oblast, která i přes místy obtížně prostupný terén rozhodně stojí skalním „fajnšmekrům“ za shlédnutí.

Po celé lokalitě jsou rozhozeny četné skalní výchozy ve formě dalších mrazových srubů, skalek a ohromných balvanů. Uvidíme tu také jednu větší skalní věž, menší skalní věžičky (tory) a ve stěnách vykotlaná bizarní ústí drobných jeskyněk. Všechny tyto útvary se od „ústřední hlavní skály" liší nejen bohatou geomorfologickou výzdobou, ale rovněž pozoruhodnými a naprosto nečekanými bizarními tvary. Povrchy skalních stěn zdobí četné kulovité dutiny a na některých můžeme obdivovat také zajímavá mřížoví voštin. Jedno pitoreskní skalisko je proti nepřízni počasí chráněno „speciálním“ kamenným kloboukem a jeho úpatí zdobí „kuří nohy", jev známý převážně z krasových jeskyní...