Budova Záložního úvěrního ústavu čp. 139/140 v Hradci Králové

Na místě dnešní Galerie moderního umění na Velkém náměstí stály původně tzv. Caivasovy měšťanské domy čp. 139-140 (starého číslování 125-124), což byly gotické jednopatrové objekty, které byly nejprve upraveny renesančně, později barokně a v roce 1869 byly obohaceny o další patro a klasicistní fasádu. Vcházelo se do nich z boku domu, což dokazuje řada dochovaných fotografií. Celé přízemí ze všech stran sloužilo k obchodním účelům, o čemž hovoří i Jiří Vladimír Tolman ve své „Hrsti vzpomínek na starý Hradec Králové“: „Kde je Průmyslová banka, bývaly 2 vární domy Caivasovy čp. 139, 140, domy ty zakoupila Všeobecná úvěrní banka, bořil stavitel Novotný a staly se majetkem Záložního úvěrního ústavu; je to dům nyní průmyslové banky, s níž ústav fusoval. Jistou dobu nesl ústav název Obchodní banka a předsedou byli továrník Vitoušek z Třebechovic, později hotelier Urban, v dřívějších dobách Ant. Komárek a Jaroslav Červený. Kde je Melichar, bývala hlavní abalda, čili trafika Amelungova, později Hoznorkova. Hoznorek byl výtečným hudebníkem, zeť hejtmana Mayra, švagr soudního rady Mayra. Později, když hlavní trafika za Macáka se přestěhovala naproti k Zlatému beránku, k Jesuitům, byl v krámě tom kupec Müller, švakr Chrudimského. Vedle trafiky býval rukavičkář a měst. rada Vachek, po něm kožešnictví pí Hermannové, jež bývala v Paříži, nyní Hynkovo, jež později přesídlilo na podsíň. Hynek se oženil s vdovou Hermannovou. Vedle bývalo sklenářství Koppovo, nyní Kratochvílovo. Kopp býval řadu let vzorným knihovníkem Živnostensko-čtenářské jednoty, před Koppem byl v témže krámě klempíř Růžička, na rohu proti Řezáčovi byl kupec Caivas, po něm Klučina, Landkrámer, Chrudimský, Boh. Červený, syn V. F. Červeného, J. C. Vlach, na to galanterní obchod Kopal a spol., Hromada, modes robes Eisnerová, nyní Malíř v novém paláci. V prvém poschodí byla Rak.-uherská banka, řiditel Šturm, přistěhovavší se sem z čp. 83, jež později přesídlila do domu Berger & Munk. Bývali zde úředníky Král, Eckel, Götz, Alfred Procházka, tvůrce spolku cyklistů a střelců, dále zde bydlela prvá švadlena zdejší pí Endreyová, dcera T. C. Webera, berní Spurný, tchán prof. Beránka a otec ing. Spurného, městský lékař Dr. Chleborád, pánský modní salon Emanuel Marha, v ulici proti Špalkovi bylo cukrářství a jediná hradecká kavárna Fialova, řezník Vinter a sklad kořalky. Vinter byl strýcem pí řed. Hanělové.“

Tímto úryvkem jsem však postoupil hodně do budoucnosti, a tak se vrátím zpět na začátek – k prvním známým vlastníkům této dvojice nemovitostí. Dům čp. 139 náležel v letech 1790-1813 Ignáci Pelzhoferovi. Následně převzal dům Jan Pelzhofer a jeho sestra Anna, kteří jej drželi do roku 1816, kdy se stal vlastníkem Josef Caivas. Druhý spojený dům čp. 140 vlastnil v roce 1790 Antonín Petilek (objevuje se však několik verzí tohoto jména – Petylek, dokonce i Prtilek a některé zdroje uvádějí rovněž příjmení Trtílek). Od roku 1827 jej vlastnil Václav Petilek, od něhož se objekt dostal do rukou Josefa Caivase. V roce 1869 požádal Josef Caivas o povolení nástavby jednoho poschodí. Magistrát po shlédnutí plánů od zdejšího stavitele Františka Dobrkovského svolil. Stejně tak se zachoval u dalších úprav domů. O 3 roky později byl stejným stavitelem vyhotoven plán na úpravu jednoho z krámů pro majitele domu Josefa Caivase. Pro další krám téhož majitele vypracoval plán roku 1885 stavitel Viktor Weinhengst. Po přístavbě zadních, o něco širších domů, vznikl v polovině ulice na domech roh. V letech 1887-1888 došlo k přístavbě kuchyňky ve dvoře a úpravě výše zmíněné kavárny cukráře Josefa Fialy, do níž se vcházelo z dnešní Klicperovy ulice. Podle některých pramenů mělo jít o první královéhradeckou kavárnu.

V roce 1910 se však stal majitelem domů Záložní úvěrní ústav, který je koupil za 187 000 korun a rozhodl se na jejich místě postavit nový bankovní palác, protože jeho dosavadní dům již nepostačoval pro umístění úřednictva a nedal se žádným způsobem rozšířit. Ještě téhož roku předložil magistrátu plány a také si podal žádost na demolici obou domů, s jejichž bouráním se začalo 1. srpna 1910. Žádost o povolení stavby nového paláce byla podána 18. dubna 1911. Plány na stavbu své nové centrály byly vybrány v užší veřejné soutěži, kde prvenství získal Osvald Polívka, přičemž mezi jeho konkurenty náleželi architekti: prof. Jan Kotěra z Prahy, Oldřich Liska z Hradce Králové a stavitel Josef Novotný z Hradce Králové. Provedením stavby byl pověřen Václav Nekvasil z Karlína u Prahy, betonářské práce měla na starosti Hollmannova firma z Prahy. Přední okrasou budovy se stal hlavní portál s figurální výzdobou akademického sochaře Ladislava Šalouna z Prahy a sochy na věži z ateliéru akademického sochaře Františka Fabiánka z Hradce Králové. Velkou krásou se však staly rovněž rostlinné a geometrické vitráže v interiéru budovy.

Stavba tohoto domu vyvolala jak mezi obyvateli města, tak i mezi členskou základnou „Klubu za starou Prahu“ mnoho nevole a výtek, jež byly shrnuty do čtyřstránkového dopisu, zaslaného purkmistrovskému úřadu c. k. konzervátorem a profesorem Emanuelem Pippichem, který varoval před narušením hladiny domů na Starém městě. Nakonec bylo jeho výsledkem to, že byl plánovaný objekt snížen o 1 poschodí. V lednu 1911 se horlivě jednalo o zvětšení regulační čáry pro palác. Stavba byla dokončena následujícího roku a Záložní úvěrní ústav zde začal úřadovat 1. října 1912, přičemž sem přesídlil předchozího dne.

Rozdělení úřadoven bylo provedeno tak, že v přízemí kolem vestibulu byly umístěny směnárny, pokladny a oddělení pro vkladní knížky. Odtud se rovněž vcházelo do trezorové místnosti, zřízenou firmou Wertheimer. V 1. patře byly ředitelny, zasedací síň správní rady, místnost úřadujícího člena správní rady, oddělení korespondence, burzovní oddělení, Uhelná centrála, prodejní kanceláře Sdružených východočeských cihelen a oddělení pro prodej cementu, sádry a strojních olejů. Ve 2. poschodí byly situovány místnosti účtárny a úřadovny a ředitelna pobočného ústavu Diskontní společnosti v Hradci Králové, zapsaného společenstva s ručením obmezeným. Ve 3. patře bylo umístěno oddělení pro eskont směnek, oddělení obchodních informací, oddělení kontrolní, úřadovna revizorů, vlastní telefonní centrála a výpravna dopisů. Pod střechou byly ohnivzdorně opatřeny archivy.

Ještě před dokončením objektu byly pronajaty všechny krámy a byty. Rohový krám do náměstí v Klicperově ulici najal knihkupec a nakladatel Bohdan Melichar. Druhý rohový obchod do náměstí získal dámský módní závod Jaroslava Malíře, který se tu nacházel ještě v roce 1931. Zadní rohové obchody si najal velkoobchodník Václav Bouček, který v mezaninu umístil vkusně upravenou vinárnu. Větší krám v Klicperově ulici získal chrudimský továrník obuvi Emil Grodecký a celé první poschodí o 9 místnostech si najalo c. k. ministerstvo spravedlnosti pro úřadovny c. k. státního návladnictví. 20. října 1912 odevzdala firma hotovou budovu k prohlídce prvním návštěvníkům.

Roku 1931 měl v objektu obchod s pánskými látkami Emil Smrčka a porcelánové a skleněné zboží tu prodávala Františka Ježková. V témže čase zde sídlilo rovněž státní zastupitelství a přesídlil sem hudebník Václav Bartl. Kromě něj tu žil průvodčí autobusů Josef Hejzlar, úředník Josef Martínek, sedlář Jindřich Pekárek a zámečník Lor. Tyll. Vinárna do Tomkovy ulice byla v roce 1933 pronajata Bohuslavu Khomovi, který sem přišel ze Svatojánského náměstí. Roku 1939 byla provedena úprava schodiště do zdejšího Orient baru. V té době tu byl rovněž fotografický ateliér Oldřicha Vokřála a kloboučnictví Václava Pečenky, jenž získal bývalý krám knihkupce Bohdana Melichara. V zadní části směřující do Tomkovy ulice se na rohu nacházela prodejna královéhradeckého Ústředního konzumu, která byla z dálky viditelná světelným nápisem „KONSUM“. Jednalo se o prodejnu s mléčnými výrobky družstevní mlékárny na Pražském Předměstí.

Po fůzi Obchodní banky v Hradci Králové, vzniklé sanací Záložního úvěrního ústavu, s Českou průmyslovou bankou v Praze k 1. lednu 1923, se stala majitelkou domů právě Česká průmyslová banka, pro níž byla v roce 1944 provedena firmou Ing. Františka Komárka přestavba 3. poschodí. Následně se v budově nacházela filiálka Živnostenské banky. Po únoru 1948 se stal národním správcem uvedeného domu nadporučík Dimitrij Hegeduš, bývalý příslušník 1. československého armádního sboru v SSSR, jenž byl nositelem 27 řádů a medailí a později rovněž velitelem královéhradecké posádky (v bojích začínal jako svobodník a kariéru ukončil jako plukovník, žil v letech 1920-1994). V bojích u Bílé Cerekve byl zraněn do hlavy, střepina mu roztříštila dolní čelist, přišel o 10 zubů a též o oko. Roku 1944 však byl vážně zraněn ještě 2x. Kdo ho blížeji znal, ví, že když ho někdo vyvedl z míry, vyndal si umělé oko a vzteky jím kolikrát mrštil o stůl či zem. Později byly v objektu umístěny kanceláře Československé autobusové dopravy a Zemědělského nákupního a zásobovacího podniku, který je prvně zmiňován jako majitel domu v roce 1961 (později znám pod názvem Zemědělské zásobování a nákup, k. p. Hradec Králové). V roce 1954 byl do nejvyššího patra umístěn Okresní a městský archiv. V letech 1964-1967 proběhla generální oprava budovy. 20. ledna 1981 se stal objekt kulturní památkou (viz https://pamatkovykatalog.cz/zalozna-12239719).

V letech 1986-1988 byla provedena rekonstrukce části budovy pro tehdejší Muzeum revolučních tradic, při které došlo k mnohým nevhodným a necitlivým zásahům jak z vnějšku, tak v interiéru budovy. V lednu 1990 se sem přestěhovala Galerie moderního umění, jež zde sídlí dosud. V letech 2011-2012 byly provedeny nové rozvody vodovodu a kanalizace a v letech 2014-2016 proběhla rozsáhlá rekonstrukce budovy, při které byly odstraněny již zmíněné necitlivé zásahy z minulosti a provedeno restaurování uměleckých děl a uměleckořemeslných dekorativních prvků v interiérech. 10. dubna 2014 byl tak poslední den, kdy si mohli návštěvníci prohlédnout stálou expozici České výtvarné umění 20. století, výstavní sály a další prostory v budově galerie. Následujícího dne byla galerie uzavřena a k jejímu opětovnému otevření došlo až 24. listopadu 2016, kdy lidé mohli poprvé uvidět nové uspořádání interiéru podle projektu Ing. arch. Pavla Tušla z královéhradeckého ateliéru 3Q Project. Více o galerii a budově zde: https://www.galeriehk.cz.