Banská Štiavnica – kostel sv. Kateřiny Alexandrijské („slovenský“ kostol svätej Kataríny)

Pozdněgotický bánskoštiavnický kostel sv. Kateřiny patří mezi nejzajímavější a nejvýznamnější památky tohoto krásného slovenského města. Kostel byl postaven v letech 1488 až 1491 a je jistě neobvyklé, že celá stavba sice trvala jen necelé čtyři roky, ale dalších devět let pak tento chrám čekal na své vysvěcení (do roku 1500 zde ale asi probíhaly dokončovací práce, což by toto prodlení, připomínající schvalovací řízení na dnešních úřadech, vysvětlovalo). Když už jsme u těch dat, tak si hned na úvod můžeme prozradit, že se kostelu říká „slovenský“ proto, že se zde v tomrto jazyce začalo kázat již v roce 1658. A zmínit je potřeba rovněž rok 1955, kdy se kostel sv. Kateřiny stal slovenskou národní památkou.

Zajímavý je také fakt, že podle některých informačních pramenů byla stavba tohoto svatostánku zahájena nejpozději v roce 1444. V každém případě se ale kostel stal roku 1555 farním a v letech 1580 až 1672 také evangelickým. V 18. století „poznamenalo“ kostel baroko a na konci 19. století byl celý chrámový interiér regotizován. K nejvýznamnější renovaci kostela došlo v letech 1851, 1887, 1905 a v 80. letech 20. století.

Jednolodní kostel s polygonálním závěrem, za jehož stavbu zřejmě město vděčí bohatým vlastníkům místních dolů i domů na Náměstí sv. Trojice, stojí v poměrně prudkém svahu a v dolní části zmíněného náměstí (přesněji mezi tímto náměstím a pláckem Radničním). Zřejmě i díky tomu není orientován zcela tradičně, ale spíše severozápadně – jihovýchodně. Neobvyklý je také fakt, že kněžiště a loď neodděluje triumfální oblouk.

Součástí kostela jsou vnitřní pozdněgotické opěrné pilíře, mezi které neznámý architekt umístil na severní straně lodi tři gotické kaple (oproti lodi mají poloviční výšku) se vstupními lomenými oblouky a síťovou klenbou. Tu pak najdeme také v závěru kněžiště. Na jihozápadní straně kostela, kde se také nachází např. sakristie, se naopak setkáme s valenými klenbami s lunetami. Za zmínku stojí i krypta nebo původní západní vstupní portál, před který byla v polovině 16. století přistavěna renesanční předsíň. Portál je sedlový, profilovaný, a nad ním se nachází erby Uher a města s letopočtem 1555 (pod nimi je ještě umístěn menší erb hlavního donátora stavby kostela, tedy Pavla Rubigalla). Kaple sv. Jana Nepomuckého byla k presbytáři přistavěna teprve v roce 1776. Hlavní loď je zaklenuta hvězdicovou klenbou, jejíž žebra jsou svedena na postranní figurální konzoly. Zaujme také bohatě zdobená křtitelnice.

Součástí hlavního průčelí jsou tři vysoká okna s vitrážemi a trojlístkovými kružbami. Také okna v jednotlivých kaplích charakterizují kružby s vitrážemi. Část kružeb a vitráží v presbytáři ovšem pochází až z roku 1894, některá okna v kaplích byla dokončena teprve v roce 1907. Za samostatnou zmínku stojí i dřevěný krov nad chrámovou lodí, který podle dendrochronologického výzkumu z roku 2013 pochází z poloviny 17. století

Za nejcennější součásti mobiliáře jsou považovány původní artefakty, tedy zejména velmi cenná kamenná křtitelnice z počátku 16. století, kříž z 15. století a pozdněgotická socha Panny Marie z roku 1506, která byla součástí původního hlavního oltáře (v 19. století ovšem byla silně přemalována). Pozoruhodná je i nástěnná malba, která zobrazuje Poslední soud. Nachází se na jižní stěně kněžiště (kam ovšem byla umístěna až druhotně) a často bývá označována jako vůbec nejvzácnější součást celého kostela. Zajímavé je, že tato malba, znovuobjevená teprve v letech 1971 až 1973, vznikla jako kombinace fresky na vlhké omítce se suchou technikou „al secco". Na této malbě, která je největší svého druhu na Slovensku, můžeme mj. vidět Krista Spasitele, Pannu Marii, sv. Jana Evanjelistu, dvanáct apoštolů nebo Archaděla Michaela bojujícího s ďáblem. Na levé straně výjevu pak lidé kráčí k nebeským branám, na té pravé směřuje lidská řada obklopená ďábly, kteří nesou vlajky s vyobrazeními zvířat symbolizujících sedm smrtelných hříchů, do břicha Leviatana.

Současný hlavní oltář se zde objevil poprvé v rámci barokizace kostela v 18. století (tehdy zde bylo celkem sedm barokních oltářů). Jedná se o sloupový oltář sv. Kateřiny z roku 1727, jehož součástí je obraz Zasnoubení sv. Kateřiny Alexandrijské s Kristem od J.G. Grossmayra, malý obraz Boha Otce v nástavci a sochy sv. Barbory a sv. Markéty na postranních konzolách.

Kamenný kostel sv. Kateřiny Alexandrijské se nachází v historickém centru okresního města Banská Štiavnica, které bylo zapsáno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Do kostela se dá nahlédnout při pravidelných bohoslužbách nebo v letní sezóně, kdy jsou zde pro turisty stanoveny návštěvní hodiny. Prohlídka kostela je skutečně nevšedním – a po všech stránkách příjemným – zážitkem. Potěší také to, že fotografování je povoleno.