Loading...
Turistické cíle • Technická památka
Alanyjská loděnice je sice na první pohled stavbou poměrně nenápadnou, ale ve skutečnosti je to jeden z největších klenotů tohoto tureckého města. Vždyť byla postavena na příkaz seldžuckého sultána Alâeddina Keykubada I. již někdy mezi roky 1227 a 1229. Navíc se jedná o stavbu ojedinělou i nesmírně fotogenickou. Autor článku také hned na úvod dobrovolně přiznává, že se na návštěvu této památky velice těšil a zklamán pak nebyl ani v nejmenším ...
Loděnice je přibližně 57 metrů dlouhá, 44 m hluboká a od samého počátku byla postavena jako místo sloužící k výstavbě a opravě lodí. K její jižní straně byla přistavěn věžovitý arzenál (tedy zbrojnice), jehož hlavním úkolem bylo zajistit bezpečnost loděnice před útoky z moře (s loděnicí zbrojnici spojovala skalní chodba). Stavebním materiálem zde je kombinace tesaného kamene a cihel.
Loděnice je tvořena pěticí klenutých doků, vzájemně propojených průchody. Každý dok je otevřený k moři. Součástí loděnice bylo také malé nádvoří a dvě - po obou stranách vstupní brány umístěné - místnosti. Jednalo se o mešitu (vpravo) a pětiokenní místnost pro úředníky a zaměstnance loděnice.
Nad úzkým vstupem je umístěn pětiřádkový nápis chválící sultána Keykubata I. a zdobený sultánovým erbem mezi dvěma rozetami (však také seldžucký vládce prý díky této stavbě získal titul „Sultán země a dvou moří“). Nápis o rozměrech 125 x 102 cm je napsán reliéfním písmem na mramorové desce a neobsahuje datum. Takové nápisy jsou považovány spíše za sultánské pečeti.
K loděnici vede romantická cesta „po hradbách“, táhnoucích se nad úzkou pláží od Červené věže (neboli od starého přístavu na severozápadě). A i když některé informační zdroje stále tvrdí, že vstup je zdarma, není to pravda. Vstupné se zde na pokladně normálně platí (za posledních pár let byl v Turecku zpoplatněn vstup snad úplně všude, ale tady je alespoň vstupní část původní stavbou z 13. století). Proto sem občas nějaký spořílek připlave z pláže a nemůžete být překvapeni, když si prostory loděnice bude spolu s vámi prohlížet nějaký člověk v brýlích, se šnorchlem a ploutvemi ...
Na závěr snad ještě několik doplňujících a rozšiřujících informací:
V loděnice byly - v rámci projektu Námořního a lodního muzea – prováděny restaurátorské práce, během kterých došlo na dvou protilehlých stěnách mešity k odkrytí rytin s mečem Zulfiqar.
Každé klenuté pole v loděnici má šířku 7,7 m, hloubka se pak pohybuje od 32 do 43 m. V klenbách jsou umístěny větrací otvory, které umožňují vstup světla i výstup kouře. Součástí loděnice je i sladkovodní studna. Skladovací prostor vytesaný do skály sousedící s loděnicí je osvětlen otvorem ve stropě.
Alanyjská loděnice nikdy nebyla jen obvyklým zařízením pro stavbu lodí nebo jejich zimovištěm (většinou zde opravdu „jen“ probíhá stavba velkých plavidel během zimních měsíců a nebo loděnice funguje jako „krytá garáž“ pro nepoužívaná plavidla), ale také „továrnou“ s železárnami i administrativními a skladovacími prostory. Loděnice byla pod stálým dohledem emíra Sevahila (velitel námořních sil), ale kompletní činnost zde pokračovala i za Karamanidů a Alaiye Beyů, kteří městu vládli po Seldžucích. Lodě se tady ovšem stavěly i během osmanského období.
Je přitom téměř neuvěřitelné, že loděnice sloužila ke stavbě a opravám lodí až do 60. let minulého století. Dnes je v prostorách loděnice umístěno muzeum námořní historie a lodí. Vidět zde můžeme např. starožitný jeřáb, historický hlavní i zadní stěžeň a ráhno, nástroje používané při stavbě lodí, starověké kotvy a přístroje používané k navigaci lodí (autor článku se ovšem musí přiznat, že exponáty víceméně přehlížel, protože zde byl zcela fascinován samotnou stavbou a hlavně její perspektivou).
Vedle loděnice se tyčí zbrojnice neboli arzenál. Jedná se o 19 metrů vysokou kamennou věž, která byla s hlavní hradební zdí propojena klenutou chodbou. Tato věž ovšem nesloužila pouze k obraně loděnice, ale byla zde také umístěna slévárna využívaná pro výrobě děl.
Mezi Červenou věží, loděnicí a věží zbrojnice původně kotvily lodě. Na městské straně nábřeží se nacházely sklady pro materiál na opravy lodí, zásoby a munici. Průčelí loděnice je obrácené k moři a celá stavba byla naplánována tak, aby se zde maximalizovalo využití denního světla.