Zřícenina hradu Žebrák

Když se podíváme na zříceniny Žebráku, tak si pomyslíme, koho a proč napadlo vybudovat tento hrad v tak bídném položení. Nad tím samým bádá i Jan Kamenický ve své knize "Kamenického toulky pražským okolím. Povltaví, Polabí, Posázaví, brdské a křivoklátské lesy a jiné": "Za 1/4 hodiny od města ocitneme se u zříceniny hradu Žebráku, zbudovaného na nízkém, skalnatém vršku v poměrně nízké poloze, že se vlastně podivíme, proč tu byl postaven hrad. Však Žebrák byl tehdáž obklopen ze tří stran rybníkem a jen od východu byl přístupným po hrázi a mostě. Ještě dnes je krátký sice, ale příkrý výstup ke zbytkům pevného kdys hradu, z něhož až na naše doby přetrvaly zejména veliká okrouhlá věž, 23 metrů vysoká, pak zbytky čtyřboké věže a kusy dolního i horního paláce s okny. Když ve 14. století připadl hrad komoře královské, sídlíval tu i Karel IV., jenž opustil jej, když mu tam zemřel dvouletý jeho, tehdáž nejstarší syn Václav. Avšak Václavu IV. nevyhovovaly skromné a těsné rozměry hradu, proto v roce 1401 zbudoval na sousedním vysokém "Zámeckém vrchu" nový, větší hrad Točník, jejž vskutku s přepychem zařídil."

Sám Žebrák s kaplí sv. Apolináře musel být vybudován v 1. polovině 13. století, protože v polovině téhož století byl připomínán Přibyslav ze Žebráka (Pribislai de Sebrak), jemuž tehdy náležela stejnojmenná osada. U tohoto však musíme dodat to, že do němčiny byl Žebrák překládán jako Bettlern a do latiny Mendicum, avšak nejspíše nikdy se nedozvíme, co vzniklo dříve, zda osada, nebo stejnojmenný hrad. Přímo o Žebráku se dozvídáme roku 1280, kdy byla ves věnována křížovníkům s červenou hvězdou. Mnoho autorů se kloní k tomu, že nejprve byl vybudován hrad, a to uprostřed tehdejšího pralesa, jenž byl nazýván jako Černín. Nejstarším známým držitelem Žebráku byl Oldřich z Valdeka, jenž v letech 1267-1269 působil jako pražský purkrabí a známe ho ještě jako zakladatele hradu Valdeka na Hořovicku a kláštera sv. Dobrotivé. V roce 1336 (též uváděn rok 1334) se hrad stal královským zbožím, když ho Zbyněk Zajíc ze Žebráku postoupil králi Janu Lucemburskému.

Roku 1341 byl hrad nakonec postoupen jeho mladšímu synovi Janu Jindřichovi Lucemburskému, který zde nechal obnovit kapli sv. Apolináře a Markéty. O 8 let později ho získal král Karel IV., když se předem zmíněný kníže stal moravským markrabětem (v roce 1351 tu měl slavit Vánoce, během čehož mu 30. prosince 1351 zemřel syn Václav), avšak skutečný rozvoj nastal až za jeho syna Václava IV., když se z něj stala velkolepá královská rezidence. Ta však v roce 1395 vyhořela a po výstavbě nového hradu Točníku koncem 14. století začala jeho sláva blednout, i když až do roku 1409 sem český panovník jezdil, pokud netrávil svůj čas na Točníku. V květnu 1425 byly oba hrady neúspěšně obléhány táboritsko-sirotským vojskem pod vedením Jana Hvězdy z Vicemilic, Bohuslava ze Švamberka a Jana Roháče z Dubé. V 15. století byl Žebrák převážně v zástavě, sloužil často i jako vězení a následkem požáru v roce 1532 byl hrad opuštěn a opravy byly povolovány pouze na Točníku. O požáru Žebráku píše Ludvík Vorel v publikaci "Hrady Žebrák a Točník. Historická upomínka" následující: "Vyhořelť léta 1532 v sobotu po sv. Bonifaci. V noci, když oheň uvnitř hradu vypukl, noclehoval tu právě král Ferdinand I. a unikl zhoubným plamenům v největším nebezpečí, zanechav zde mnoho drahých věcí, i koně i mezky, což oheň všechno strávil, ano i někteří služebníci královi prý zde uhořeli." Možná i tento popis pak v hlavách části historiků zavdal teorie o tom, že byl hrad zapálen úmyslně, aby panovník zahynul. Další zase začali tvrdit, že došlo k záměně hradu s blízkým městečkem, avšak ani jedno z toho nelze jednoznačně prokázat. S jistotou můžeme pouze potvrdit to, že roku 1552 byl hrad, tehdy zastavený nejvyššímu zemskému hofmistrovi Janu staršímu Popelovi z Lobkovic, již uváděn jako pustý a pobořený a o 5 let později byl od krále odkoupen.

Později se spolu s Točníkem dostal hrad díky 1. čs. pozemkové reformě do majetku Klubu čs. turistů, který do něj spolu se státním památkovým úřadem vložil značnou sumu peněz. Tato zřícenina byla nakonec 31. prosince 1965 zapsána do státního seznamu kulturních památek a k 1. lednu 2002 se stala národní kulturní památkou (viz https://pamatkovykatalog.cz/zricenina-hradu-zebrak-2146574), přičemž od 80. let 20. století probíhala její postupná obnova do dnešního stavu (viz https://www.hrad-zebrak.cz/cs/o-hradu/historie-hradu), neboť již v roce 1965 byl její stav popisován jako značně špatný.