Sněhem zachumlané poutní místo Zelená hora s kostelem sv. Jana Nepomuckého u Žďáru nad Sázavou

Mezi severní částí Ždáru nad Sázavou, tzv. Předklášteřím (osada byla pojmenována podle svého umístění k tehdy existujícímu místnímu klášteru), Konventským rybníkem a Černým lesem, před nímž se dnes nachází hřbitovní areál, se vypíná menší kopec Zelená hora. Dříve obyčejný vrch, který se však později stal legendou, když tu byl vybudován poutní chrám Páně se hřbitovem, který byl zasvěcen sv. Janu Nepomuckého. Stalo se tak v letech 1719-1723 díky tehdejšímu žďárskému opatovi Václavu Vejmluvovi, jenž zadal provedení stavby věhlasnému staviteli italského původu Janu Blažeji Santinimu-Aichelovi (něm. Johann Blasius Santini-Aichel, ital. Giovanni Santini) a její realizaci zdárně zvládl stavitel Jan Jakub Vogler z Kutné Hory.

Základní myšlenkou této stavby se stala tzv. svatojanská hvězda o 5 paprscích a řada z ní odvozených forem, takže 5 oblouků stavby se sbíhá v hvězdu a tvoří kopulovitou klenbu, uvnitř kostela byla umístěna pětice oltářů, míří do něj stejný počet vchodů, také krytá chodba kolem něj a bývalého hřbitova, jejíž půdorys probíhá souběžně s tím kostelním, je vybudována v podobě pětipaprskové hvězdy, přičemž je opatřena pěticí kapliček a pěticí vchodů. Na kaplích bývaly dříve vížky se zvony, na branách kamenné sochy a bývalo tu i jiné vybavení.

16. července 1784 však tento areál vyhořel, ale díky pomoci místního měšťanstva byl alespoň prozatímně zakryt, když se jeho oprava protáhla kvůli tomu, že zdejší klášter byl císařem Josefem II. zrušen. Teprve v roce 1792 se tohoto místa ujal kaplan P. Bonifác Procházka, původně cisterciák ze zdejšího zrušeného kláštera, který nejen že přispěl velkým obnosem vlastních financí, nýbrž vymohl si také povolení k opravě, získal dobrodince mezi místním měšťanstvem a díky tomu kostel i s okolními chodbami a kaplemi obnovil. V letech 1827-1830 provedl nutné opravy vlastenecký kněz a spisovatel P. Matěj Sychra, jenž zemřel roku 1830 jako žďárský farář na místním zámku. Za to si vysloužil, že spočinul v hrobě po levé straně hlavního vchodu, v němž s ním spí věčný sen rovněž obnovitel místního chrámu Páně P. Bonifác Procházka.

Sám kostel však neměl příliš štěstí. V roce 1842 na sv. Josefa do něj uhodil blesk, takže shořela věž a střecha. Stejně tak se stalo 22. února 1850, ale tentokrát byl požár v zárodku uhašen. V noci z 10. na 11. října 1851 byl zase vykraden a takových událostí se zde za dobu jeho existence událo habaděj. Naštěstí se však vždy našlo dostatek lidí, jimž nebylo jedno, aby tento areál chátral. Navíc 20. července 1970 byl zapsán do státního seznamu kulturních památek a 15. listopadu 1995 se stal národní kulturní památkou (viz https://pamatkovykatalog.cz/poutni-kostel-sv-jana-nepomuckeho-675685), což mu možná pomohlo i v tom, že v letech 2016-2023 došlo k významným opravám a úpravám areálu v původním Santiniho duchu.

Ale proč hovořit více? Kdo se chce více dozvědět o tomto místě, nechť navštíví jeho webové stránky: https://www.zelena-hora.cz/cs/, nebo se sem přímo vydá, třeba jako já pěkně v zimě, i když moje návštěva jednu chybku měla, že přímo do kostela jsem se tentokrát nedostal, neboť otevřen je v tomto období jen někdy. Avšak to vůbec nevadí, protože se jen projít chodbou kolem něj, načerpat sílu a energii těchto míst a poklonit se stavebnímu a uměleckému umu našich předků, stojí za tu námahu!

Sněhem zachumlané poutní místo Zelená hora s kostelem sv. Jana Nepomuckého u Žďáru nad Sázavou na mapě