SEVERNĚJI to (v Německu) nejde
Touhu po vzduchu prosyceném mořskou solí a uklidňujícím šplouchání vlnek může naplnit i cesta na méně tradiční místa, než jsou přeplněné středomořské destinace. Stačí nastavit kurz navigace na sever, vzhůru nad přístavní Hamburg.
Než dorazíte až k drsným ostrovům Severního Fríska (Nordfriesische Inseln), potkáte řadu technických a přírodních zajímavostí. Třeba celodřevěný mlýn u vesničky Wilstermarsch, poslední svého druhu. Nesloužil na mletí obilí, ale nabírání vody z uměle vykopaných kanálů a její přelévání do říčky Wettern. Celá oblast totiž bývala většinu roku zatopená a nedalo se na ní nic pěstovat. Potvrzuje to i blízký geografický bod Wilster Marsh, nejnižší místo Spolkové republiky Německo. Leží 3,54 m (!) pod hladinou moře. Ale to už zdánlivě nekonečné roviny s větrnými elektrárnami střídají vlnky tzv. Waddenského moře ohraničeného jasně pruhovanými plážovými koši. Miniaturními domečky s cenovkou klidně 2 500 Eur. Záleží pochopitelně na tom, zda jsou vypleteny přírodním proutím, jak snadno lze složit jejich impregnovanou střechu i jakou mají „poličkovou výbavu“. V místech, kde celý rok fouká vítr, nejsou tahle sedo-lehátka jen estetickým doplňkem, ale nutností…
Z každého záblesku slunce se turisté, ale i obyvatelé Šlesvicko-Holštýnska radují jako malé děti. A s podobným zalíbením pohlíží na ostrůvky, které po staletí patřily Dánsku. Pomiňme jejich strategickou polohu, která byla tak podstatná, že třeba Helgoland u ústí Labe vyměnil císař Vilém II. s Brity za Zanzibar. Písečné výspy totiž tvořily pomyslný most mezi Severním a Baltským mořem a za II. světové války sloužily i jako přistávací dráhy pro bombardéry. A dnes?
Nejmenší, nejzáviděníhodnější
Jsou poslední výspou civilizace nabízející klid, po kterém touží hlavně ti, kdo jsou v běžném životě středem pozornosti. Bohatí průmyslníci, ředitelé nadnárodních společností, bankéři, politici, umělci. Na ostrůvku Sylt mají „druhý“ domov, nebo si ho tam nenápadně pronajímají. Pouhých 39 km délky totiž není nafukovacích. Navíc mají tamní usedlosti jednu zvláštnost. Dle místních zákonů musí nést rákosovou střechu, jejíž pojištění stojí „majlant“. Metr čtvereční pozemku, který tvoří navátý či uměle navezený písek, se při prodeji běžně šplhá na 35 000 Eur. Nekupte si realitkou nedávno nabízenou chatičku o dvou místnostech v přepočtu za 154 milionů Kč! Kam se na jejích 30 m2 hrabou luxusní nemovitosti New Yorku, Londýna či Tokia.
Podobně senzačně svého času zapůsobila zpráva, že na tomto nejsevernějším místě Německa založil jistý Christian Res vinici, jejíchž 500 hlav révy je na pronájem. Víno 55° Sever – Solaris/Rivaner mělo premiéru před pár lety a dnes tradičně doprovází Gourmet Festival, při němž se na Sylt sjíždějí nejlepší ti šéfkuchaři celého světa. Tedy ne, že byste se jinde na pobřeží vedoucímu z Holandska až do Skandinávie nenajedli. Zdobí ho na 200 restaurací, které si často pěstují ve vlastních sádkách vlastní ryby i ústřice.
Fascinace obyčejností
Jako sourozenci Syltu vypadají i ostrovy Amrum či Föhr, jejichž aura pompéznosti je naštěstí nulová. Intimně je poznáte při jízdě na kole. Amrum čítá ze severu na jih 10 kilometrů, není místa, kam byste se nedostali. Šlapete podél červenobílých kapitánských domků, míjíte jasně zbarvená vřesoviště, větrné mlýny i políčka, kde se pasou ovce a huňatí severští koně. Připadáte si jako ve Skotsku. Ale pak zapípá mobil a vyskočí hláška: Vítejte v Dánsku.
Na tomhle místě žádná „nej“ hledat netřeba, představí se sama. Všimnete si, že na ostrově zcela chybí semafory, obyvatelé tak musí skládat řidičské zkoušky na pevnině. Za ostrovní dopravu zodpovídají dva policisté, kteří znají každého …a opačně. Když jednou za čas vytáhnou radar, místní to vědí dřív, než ho stačí zapnout. Zrychlit lze ostatně na jediném úseku silnice, který nemá víc než 400 metrů. Snad proto neskončil za posledních pět let nikdo v místním vězení. Má to samozřejmě co do činění i se skutečností, že zatímco Sylt loni navštívilo přes 2,5 milionu hostů, na Amrumu se jejich počet vyšplhal s námahou k 10 000. A to přesto, že tam čeká 12 km dlouhá pláž – „největší pískoviště Evropy“. Am Rem znamená písečný okraj – z toho i název Amrum.
Jako Ježíš po hladině
Ostrov je typický vodním ptactvem, vysokými dunami a marší, která je při odlivu obnažená „souš“. Kde se ráno proháněly vlnky, je odpoledne sucho. Večer si místo opět převezme hladina moře. Než se tak stane, vydejte se na wadlopping nebo spíš mud walking. Boty dolů, bosé nohy se už boří do písku a každičkou stopu v mžiku zalije slaná voda. Jako byste se procházeli po obřím živém monstru.
Z oblasti Odde na severu Amrumu se dá přejít až na vedlejší ostrov Föhr. Potřebujete však průvodce. Počasí se mění během pár minut a podobný zážitek se stal už řadě lidí osudným. Velké vlny okusují ostrov s takovou silou, že po zimě bývá až o padesát metrů užší. Jen místní tuší, kudy vedou mořské proudy a co znamená zvedající se vítr doprovázený výstražnými výkřiky racků. S podobnou jasnozřivostí ostrované tu a tam sáhnou hluboko do černého bahna a vytáhnou jako kouzelník z klobouku živého kraba, mušli či mořskou řasu. Vše, co se hodí do „sea food“ salátu. Dříve se živila většina obyvatel rybolovem, dnes žijí z turismu – vezmou vás podívat se na velryby sviňuchy, které v oblasti rodí mladé. Nebo za kolonii tuleňů šedých. Přibližovat se k nim neradno. Samci dorůstají délky až 2,30 m a váží kolem 300 kg.
Ledová krása
Severní moře je sebevědomě nelítostné. Bez lidské přítomnosti se klidně obejde, jak dokazuje hřbitůvek, kde jsou pochována výhradně neznámá těla, jež vyplavil příliv. Na plážích se naštěstí objevují i příjemnější nálezy, například pár let zpět tam místní v lednu posbírali přes sto párů značkových lodiček Tommy Hilfiger. V bouři vypadl z projíždějící lodi celý shoes kontejner a zvláště dámy tak měly druhé Vánoce.
Severní oblasti Německa nemohou co do podnebí soutěžit s teplým Středomořím, ale najdete tam dokonale čistý vzduch, romanticky potemnělé moře, pláže s jemným pískem, báječné cyklostezky a spoustu hospůdek s rybími specialitami. Samy ostrovy jsou volbou pro ty, kdo mají rádi moře v jeho nejdrsnější podobě. Příliv a odliv se střídají po 6 hodinách tak rychle, že nepozorného či příliš zvědavého turistu může zalít masa stoupající vody a musí se dát na útěk. Stejně rychle mizí i menší ostrůvky zvané „halligen“, z vody pak vykukují jen domy na kůlech. Žít v nich, zcela v područí divokého moře, vyžaduje víc než silnou náturu. Jako turista však máte jistotu, že se z této fascinující oblasti pod ochranou UNESCA vrátíte za pár dní domů, kde si uvědomíte jak mazlivé jsou výdobytky moderní civilizace.
Text a foto © Petr Tůma
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Sylt
Půjčovna autPříspěvky z okolí SEVERNĚJI to (v Německu) nejde
