Letošní hvězdou je Chemnitz. “Saský Manchester” táhne milovníky kultury i železnic

Při příjezdu do Chemnitz vítá návštěvníky barevný komín, který je jedním ze symbolů města. Duhový orientační bod ztělesňuje industriální historii třetího největšího města Saska a zároveň naznačuje, že toto město má co nabídnout i milovníkům kultury. 

Štíhlého komínu si asi nevšimne úplně každý, ale kdo zavítá do centra, nemůže minout monumentální sochu – pro Chemnitz ikonickou hlavu Karla Marxe. Sám filosof do města nikdy nevkročil, ale jeho busta zůstala jako připomínka doby, kdy Chemnitz neslo název Karl-Marx-Stadt a bylo silně ovlivněno socialistickou ideologií tehdejší NDR. Obří hlava, lidově přezdívaná „Nischel“, tak zůstává svědkem éry, kdy byl Marxův obraz využíván k upevnění propagandy režimu.

Chemnitz neboli Saská Kamenice, leží na severním úpatí Krušných hor a až do nedávna bylo tak trochu ve stínu nedalekých Drážďan a Lipska. Letošní rok ale patří městu, kterému se díky své významné industriální minulosti přezdívalo “saský Manchester.“ Chemnitz totiž v roce 2025 nese titul Evropské hlavní město kultury, a tak se mu konečně právem dostává větší pozornosti.

Muzeum, kde se nudit nebudete

Význam místní průmyslové éry pro město nejnázorněji ilustruje Chemnitzské průmyslové muzeum (Industriemuseum Chemnitz), které vzniklo v bývalé tovární budově. Už v jeho vstupní hale mohou návštěvníci obdivovat parní stroj z roku 1896 z firmy Germania, který je plně funkční, což se také při různých příležitostech demonstruje.

V zajímavé expozici plné aut i psacích strojů se nachází také část věnovaná chemickému průmyslu a každodenním produktům vyráběných ve východním Německu. Nezpochybnitelné místo má mezi nimi tekutý prací prostředek Fit. Když tvůrci plastového obalu tohoto chemnitzkého přípravku přemýšleli, jak bude vypadat, inspirovali historickou Červenou věží (německy Roter Turm), která stojí v centru města a bývala součástí opevnění. Firma Fit GmbH v loňském roce oslavila 70. výročí značky a k této příležitosti nechala ikonickou věž nasvítit.

V muzeu se nachází i trochu strašidelná připomínka starých průmyslových časů, kdy se ještě tolik se nedbalo na ochranu pracovníků. V roce 2003 mezi exponáty přibyla takzvaná “Chemnitzská dehtová mumie.” V roce 1884 se totiž v dehtovém kontejneru Chemnitzské plynárny č. 1 našlo zčernalé tělo dělníka. Tehdejší vyšetřování neukazovalo na cizí zavinění, muž do dehtu pravděpodobně nešťastnou náhodou upadl. Dělníka tehdy pohřbili, ale po 23 letech jeho tělo nechaly úřady exhumovat a předaly jej opětovnému vyšetření v Ústavu soudního lékařství v Lipsku. Díky dehtu, vedlejšímu produktu plynárny, a jeho konzervačnímu účinku na tělo a skromný pracovní oděv je dodnes z mrtvoly černá mumie v až děsivě zachovalém stavu.

Expozice tedy rozhodně není nudná a člověk tak lépe pochopí význam a podstatu téhle části Německa. V přízemí návštěvníci najdou expozici věnované textilní výrobě, která byla pro Chemnitz důležitá už ve středověku. Pomohla městu rozvinout mechanické dovednosti a infrastrukturu, což později usnadnilo přechod k těžšímu průmyslu, kdy se zde v 19. století začaly vyrábět těžké stroje a lokomotivy.

Pára, vůně oleje a starých časů

Ještě předtím, než se saská průmyslová metropole v roce 1852 připojila k železniční síti, v ní v roce 1848 vyrobili první saské lokomotivy. Klíčovou postavou této éry byl Richard Hartmann, přezdívaný „král lokomotiv“, jehož Sächsische Maschinenfabrik (Saská továrna na stroje) proslula výrobou lokomotiv, které brázdily koleje nejen v Sasku, ale v celém světě. 

Naprostou nezbytností je pro milovníky vlaků a železnic návštěva Saského železničního muzea (Schauplatz Eisenbahn) na okraji města. Nachází se na místě bývalého seřaďovacího nádraží s kruhovými depy a rozkládá se na impozantní ploše 260 000 metrů čtverečních. Muzeum, přístupné pohodlně městskou dopravou, nabízí přibližně 50 lokomotiv z různých období, unikátní technická zařízení, jako je jediný funkční systém lanového posunu na světě, který umožňoval sestavování nákladních vlaků bez použití lokomotiv. Kromě toho si návštěvníci mohou prohlédnout funkční točnu, historické vodárny a depo s kolejemi, jež dýchají autentickou atmosférou minulých století.

Každoroční festival Festival parních lokomotiv (Chemnitz Heizhausfest), který se letos koná od 22. do 24. srpna, přemění Saské železniční muzeum v pulzující centrum pro nadšence železnic. Festival každoročně láká návštěvníky z celé Evropy a nabízí jedinečnou příležitost zažít železniční historii na vlastní kůži. Letošní ročník je zvlášť výjimečný i díky výstavě „Eisenbahn verbindet! – Železnice spojuje!“, která oslavuje 200 let evropských železnic. Speciální expozice představuje příspěvky osmi evropských železničních muzeí.

Kultura na prvním místě

Současný Chemnitz elegantně propojuje svou tovární historii s potřebami dnešních obyvatel, pro které je důležitá zejména kultura a možnost setkávání. Hartmannova továrna na Fabrikstraße se v roce 2025 stala srdcem programu Evropského hlavního města kultury. Historická budova slouží jako návštěvnické a informační centrum, které vítá hosty a nabízí prostor pro Evropské dílny pro kulturu a demokracii, kde se prolínají umění, historie a společenské debaty.

Zejména letošní Chemnitz je synonymem kultury a umění. Muzeum Kunstsammlungen Chemnitz nebo museum Gunzenhauser nabízí rozsáhlé sbírky umění od přelomu 20. století po moderní dobu. Návštěvníky oblíbená výstava European Realities je v Gunzenhauser dostupná do 10. srpna. Pro milovníky umění bude určitě zajímavá také Villa Esche s muzeem věnonovaným architektovi Henrymu van de Velde a Karl Schmidt-Rottluff-Haus s expozicí zaměřenou na dílo tohoto významného expresionisty.

A na závěr ještě jeden důvod, proč by si kulturní nadšenci neměli nechat Chemnitz ujít. Od 10. srpna začíná výstava „Edvard Munch. Angst“, která potrvá až do 2. listopadu v Kunstsammlungen Chemnitz. Zaměřuje se na téma úzkosti v Munchově díle a zahrnuje i doprovodné akce, jako je Pavilon strachu.

Jak do Chemnitz?

Do Chemnitz se dostanete různými způsoby. Úplně nejrychlejší možností je autem. Cesta z Prahy trvá přibližně 3 hodiny po dálnici D8 a A4. Cenově dostupná a druhá nejrychlejší možnost z Prahy je Flixbusem, který po cestě staví jen v Drážďanech. Autobus vzdálenost ujede za přibližně 3 hodiny a 15 minut. Vlakem je to zase nejpohodlnější. Cesta ale zabere nejméně 4 hodiny s přestupem v Drážďanech.