Židovské památky jihozápadní Moravy, Lomnice, IV. část

Lomnice

Naše další cesta nás přivedla do malebné Lomnice, ukryté mezi kopci a lesy. Nádherná poloha města obklopeného přírodou dělá z městečka oázu klidu. Malé historické městečko s půvabnou siluetou se nachází 6 km severně od Tišnova. Lomničtí se mohou pochlubit krásným zámkem, velkolepým barokním kostel a radnicí s morovým Sloupem - ale to není cílem naší cesty.

My opouštíme malebné náměstí a míříme do místního židovského ghetta. Židovské osídlení je zde doloženo před rokem 1656, žily zde jednotlivé rodiny jako nájemci hospod, vinopalnící apod. První zmínka o Židech je zaznamenána ve Smolné knize Velké Bíteše, je zde záznam o jistém Wolfovi. Větší rozkvět místní židovské obce nastal v 18. století, usadily se zde rodiny z nedalekých Lysic.

Podobně jako i jinde, i zde byl regulován počet židovského obyvatelstva tzv. familiantským zákonem. Bylo povoleno pouze 56 rodin, zákon se však zcela nedodržoval, a tak zde bylo o 23 rodin více (také jinde to byla běžná praxe, familiantský zákon k roku 1727 stanovil nepřekročitelnou hranici 5 106 rodin na Moravě).

Místní židovská obec se nemůže chlubit mnoha významnými osobnostmi, přesto se jedna najde. Místním rodákem je Leo Eitinger, psychiatr a psycholog, autor mnoha světově známých odborných publikací, člen norské královské akademie věd, spoluvězeň Elie Wiesela v Osvětimi).

Źidovské město bylo založeno po roce 1710 hrabětem Antonínem Amatem Serenyi severovýchodně od centra. Ghetto je tvořeno náměstím čtvercového tvaru a dlouhou svažitou ulicí lemovanou dvoupodlažními a jednopodlažními židovskými domy, která za náměstím vede k židovskému hřbitovu. Nejedná se o rostlou zástavbu, je znát, že ghetto bylo založeno jako urbanistický celek. Docela neobvyklé je umístění hřbitova, velmi blízko náměstí, cca 200 m. V jiných městech bývá židovský hřbitov často velmi daleko od vlastního ghetta. Na židovském náměstí najdeme barokní synagogu, bývalou židovskou školu s rabinátem a dva maličké nízké domky, jak vystřižené z pohádky O Malence. Ghetto bylo od města dokonale odděleno, od křesťanské části je dělily zahrady a v ústní dnešní ulice Josefa Uhra bývala brána, později řetěz.

Místní obyvatelé se živili drobnou řemeslnou výrobou a obchodem, zejména zpracováním vlny a výrobou krajek a plátna. Počátkem 19. století se zásluhou Židů rozvinula manufakturní výroba sukna. Paradoxem dějin je, že místní židovská komunita dodávala sukno pro výrobu uniforem německé armády. Dodnes se v jedné místní továrně vyrábí potahy a nábytkové textilie.

Původní synagoga byla postavená ze dřeva, obec se však začala rozrůstat a synagoga přestala stačit. Nová, již zděná synagoga byla dokončena roku 1794. Podobně jako ostatní synagogy před emancipací Židů v 19. století musela dodržovat mnohá pravidla a omezení (synagogy nesměly mít věže, fasády musely být prosté, málo zdobné. Výzdoba interiéru byla o něco bohatší, ale interiér se podřizoval pravidlům Halachy a tak v synagogách nenajdeme žádné figurální scény a většina dekorací je rostlinná a ornamentální).

Lomnická synagoga byla postavena v barokním stylu. V židovském vlastnictví zůstala až do II. světové války. V době války sloužila jako skladiště. Až do roku 1997 stavba chátrala, poté byla rekonstruována a dnes slouží jako výstavní prostory a bývají zde pořádány příležitostně kulturní akce a koncerty. Synagoga se dá navštívit, ale my jsme neměli štěstí. Paní z úřadu nám sice slíbila, že za čtvrt hodiny příjde s klíčem, ale po půl hodině čekání jsme zjistili, že na nás zapoměla a nemá čas...škoda. Podle fotografií je v interiéru velká hala s galerii a klenutým stropem s prostou štukovou výzdobou.

Hned naproti synagoze najdeme krásnou pozdně barokní, i když velmi schátralou budovu židovské školy. V přízemí byla škola, v patře byl rabínův byt a další prostory sloužící místní židovské obci. Posledním rabínem byl Simon Wolfsohn, který zde žil až do roku 1919. Na náměstí stojí také dům, kde bývala mikve a špitál, budova obecního domu a budova hostince (č. p. 208), dodnes sloužící svému účelu.

Pokud budeme z náměstí pokračovat dále, dojdeme k nedalekému hřbitovu, který je postaven na svažitém pozemku obdélného tvaru a byl založen v 18. století. Je zde kolem 1000 náhrobků v nepravidelných řadách po vrstevnici z různého období. Najdeme zde mnoho krásných barokních náhrobních kamenů. Nejstarší čitelný náhrobek je datován rokem 1686. Hřbitov má krásnou polohu s výhledem na Lomnici s dominantou kostela a okolní přírodu. Je zde pochována Johanna Donnenbaumová, zakladatelka místního ústavu pro slabomyslnou mládež. Hřbitov je obehnán kamennou zdí z lomového kamene, v rohu je opravená márnice. Hřbitov je volně přístupný a od 2. světové války se zde nepohřbívá.

Lomnice je velmi krásná, ghetto je velmi pěkné a udržované, ani se nám nechce pryč... cesta nás však vede dál. V další části navštívíme jedno z nejlépe dochovaným ghett, židovské město v Boskovicích.