Za Warholem do Brna aneb Slovenská lekce (MG Brno, červen 2007)

Když jsem se na jaře roku 2007 dozvěděl, že v Pražákově paláci Moravské galerie v Brně (to jsou ale paradoxy …) proběhne výstava děl legendy pop-artu Andy Warhola, věděl jsem, že alespoň jeden letní den budu mít program jistý. Přece jenom člověk nemá každý den možnost shlédnout díla amerického syna východoslovenských Rusínů, který se původně jmenoval Andrew Warhola (co si budeme povídat, Andrej Varhola to byl) a který hluboce ovlivnil i takové hudební legendy, jakými – bezesporu – byli a jsou Velvet Underground.

Už jednou jsem možnost navštívit Warholovu výstavu měl. Bylo to v Schieleho Art Centru v Českém Krumlově a pro naše peněženky, vyčerpané po cykločundru v německy mluvících krajích sousedních, to bylo příliš drahé. Takže až druhý pokus. Teď jsem navíc zvýhodněn tím, že mám v galerii dlouhodobou dobrou kamarádku, takže by náklady na výlet nemusely být tak vysoké.

Než se dostanu k samotnému průběhu akce, vysvětlím raději předem ještě název tohoto příspěvku. Pokud se někdo těší, že jsem byl nějakým způsobem uzurpován našimi východními sousedy a někdejšími bratry na jedné lodi, tak ho musím zklamat. Výraz Slovenská lekce pouze odkazuje na místo původu jednotlivých zapůjčených exponátů.

Je tedy příjemný červnový den a já přijíždím vlakem (s běžným zpožděním) do Brna. Pavlína naštěstí nezklame, a tak se mohu honosit volnou vstupenkou na prohlídku Warholových děl i do expozice Pohled Medúsy aneb od gotiky po 19. století. Bonusem - a zcela neplánovaně - jsem měl ještě dvě divácky nejúspěšnější brněnské výstavy roku  2007, a  to obrazy Jakuba Schikanedera a Slovenský mýtus:  Obraz Slovenska v umění 20. století. Schikaneder je sice silný magnet, ale až tak moc tento druh umění nemusím. Zase na druhé straně … za ty prachy nejít … no uznejte.

Začínám, samozřejmě, tím, kvůli čemu jsem do Brna přijel. Pavlína mi zatím dělá doprovod, protože "poslední univerzální legendu moderního umění, symbol geniálního spojení reklamy, umění, módy, voyerismu, undergroundové hudby, nezávislého filmu a masové pseudokultury, tvůrce nového světa založeného na obsesi celebritami, opakování, voyerismu i povrchního lesku" může taky. Výstava je označena jako Slovenská lekce (tedy to, co je možné najít ve slovenských veřejných i soukromých sbírkách) a reaguje na dvě Warholova výročí: dvacet let od jeho smrti a blížící se nedožité osmdesátiny. Při této přiležitosti se hodí připomenout, že v roce 1968 přežil Andy atentát, při němž mu dvě kulky prolétly žaludkem, žlučníkem a oběma plícemi, aby poté zemřel v roce 1987 po banální operaci žlučníku.

Základ brněnské výstavy tvořily Warholovy série. V první řadě portfolio deseti Campbellových polévek (1968), které Slovenská národní galerie zakoupila v roce 2005. Druhým pilířem expozice bylo černobílé portfolio Květiny (1970), zapůjčené z Muzea moderního umění Andyho Warhola v Medzilaborcích. A tím třetím bylo Warholovo portfolio Deset portrétů židů dvacátého století (1980), zapůjčené Středoevropskou nadací v Bratislavě (jsou v ní portréty například France Kafky, Alberta Einsteina, Sigmunda Freuda nebo bratrů Marxových). Tyto tři centrální body doplňovaly fragmenty sérií Elektrických křesel (1971), Hanse Christiana Andersena (1987) či další Květiny II. (1970).

Výstava proběhla v období od 25.05.2007 do 19.08.2007 a s průměrnou denní návštěvou 107 diváků se zařadila až na čtvrté místo v návštěvnosti výstav brněnské Moravské galerie v roce 2007, v celkovém počtu návštěvníků, kteří na výstavu příšli, byla dokonce až pátá.

Po prohlídce Warholovy Slovenské lekce mě Pavlína na chvíli opouší a já se přesouvám na toho Schikandera a slovenskou „modernu“. Tyto výstavy byly jediné, kde mi neumožnili fotografovat, ale nijak zvlášť mi to nevadilo. To ovšem neznamená, že pár kousků, které mě výrazně zaujaly, bych tam nenašel.

Má průvodkyně tedy mizí opět v pracovním procesu a já se přesouvám do barokního Místodržitelského paláce na Moravském náměstí. Zde si mohu prohlédnout na jednom místě evropské umění šesti století. V roce 2001 zpřístupněná expozice používá i název Pohled Medúsy, který je inspirován pozoruhodným obrazem Petra Pavla Rubense "Hlava Medúsy". Obraz je výrazově natolik silný, že původně býval dokonce vystavován za oponou, aby se ženy a děti nevylekaly.  

Zdejší expozice představuje nejcennější exponáty evropského umění ze sbírek Moravské galerie v Brně od 14. do 19. století, které doplňují mnohá zapůjčená díla. Najdeme zde významné práce řezbářů z období středověku, díla barokních malířů a sochařů z Moravy i Rakouska, soubory italského, flámského a holandského malířství i figurální a krajinářské obrazy z 19. století. Více informací o samotné expozici i o Místodržitelském paláci získáte na: https://www.turistika.cz/mista/pohled-medusy-aneb-od-gotiky-po-19-stoleti-mg-brno.

Pak už mám v sobě kultury a umění více než dostatek a je třeba zaplnit tělo i duší také něčím jiným. Proto tradičně v rychlosti zkontrolovat, jak si u sv. Jakuba užívá nemravný mužíček s nemravnou ženuškou ... a honem na pivo. Koneckonců musíme – alespoň v rychlosti - rozebrat, jak nám kdysi na gymplu nedali prostor pro naši velikost, jak jsme dnes - relativně (pokud se dá za úspěch považovat holá řiť, fungující rodina a slušné zaměstnání) - úspěšní, máme geniální děti a partnery, kteří nás občas i poslouchají.

Čas rychle plyne, piva střídají příchutě i volumáž a najednou je čas pádlovat zpět na vlakové nádraží. Vlak jsem stihnul, domů dojel v pohodě a pořád tento výlet za výtvarným uměním považuji za jednu z nejúspěšnějších akcí tohoto typu, kterých jsem se za poslední desetiletí zúčastnil …