Z Tesáku přes Kuželek do Držkové

Teplotní inverze je takový meteorologický jev, který nastane právě v tom okamžiku, když vyrazíte o víkendu někam na výlet. Podle zákona schválnosti je den dva před příchodem inverze to nejkrásnější podzimní počasí, jaké si jen lze představit a vy v zaměstnání drtíte mezi zuby kletby - bohužel řádná dovolená nikoho z nás není nafukovací. A právě v takové "hezké" pošmourné neděli, kdy ranní svítání připomíná spíše soumrak, vystupuju z busu na Tesáku v Hostýnských vrších. Když pak od prvního tur.rozcestníku s odpočivadlem a novou mapou traverzuji po zelené značce prudký svah 2.lyžařské sjezdovky, otevírá se přede mnou "výhled" na neviditelné vrcholky Čerňavy, Smrduté a Obřan a ani charakteristická kupole chrámu na svatém Hostýně není kvůli mrakům, které zahalují hory až hluboko do úbočí, vůbec vidět ! Tmavé mraky, gravidní deštěm, se otírají o všechna temena "Hostýnek" . Ještě štěstí, že máme u nás v Česku všechny hory tak pěkně zaoblené, mít takové Fatry a Tatry, jaké mají naši východní bratia, dávno už by se cíchy mraků roztrhly o nějaký Ostrý skalní roh a na nás by se lila voda z nebes ... Dnešní viditelnost odhaduju tak na půl km - pod sebou tak tak vidím dolní konec sjezdovky, která je ale tak prudká, že je určena opravdu jen otrlým a zkušeným milovníkům dřevěných prkýnek.

Vcházím do lesa a tady je zase tma jak v díře !( Nemyslím tím samozřejmě nic neslušného, ale použil jsem jen velmi případný havířský slangový výraz, označující štolu, kde se rube uhlí a kde,když si zhasnete lampu na helmě, tak vidíte veliké černé nic ! Taky jsem si to kdysi, tak jako můj tata, vyzkoušel ...) Nicméně tma je v lese taková, že když si chci cosi vyfotit a přepínám v ručním režimu ISO na 400, displej mne upozorňuje, že si mám vysunout blesk a tak nakonec fotím všechny dnešní snímky z hloubi hvozdů na ISO 800 !!! Tma je fakt taková, že kdybych šel ještě s někým druhým, tak se tu normálně bojím - sám na to nemám čas, neboť se musím věnovat cestě a zajímavým myšlenkám ...

Přicházím ke 3 kamenům, které jsou tak jako ti slavní Dumasovi mušketýři vlastně 4 : tři vztyčené kameny označují hranice tří bývalých panství, ten čtvrtý tu byl umístěn na památku kroměřížské studentky, která tu krátce po II.světové válce při projížďce na lyžích zmrzla. Kromě toho tu najdeme zastřešené tur.odpočívadlo, připomínající chatku a tabuli s novou mapou, která není kopií té z KČT - tato je bohatě stíňovaná a umožňuje vidět reliéf Hostýnských vrchů, zároveň je tu docela přesně zakresleno každé významnější pískovcové skalisko. Tři kameny jsou také tur.rozcestím - od Trojáku se k nám přidává modrá značka. Na chvilku usedám na lavičku na svačinu, ale dává se do mne strašná zima a tak honem dál, ať tu nepřibude pomník pátý ...

Na hřebenu začíná v korunách stromů teskně výt ledový vichr a když po 1 km zrychlené chůze přicházím k dalšímu rozcestníku pod Holým vrchem ( 715 m), přichází též okamžik pravdy : pokračovat v takovémto počasí dál na Obřany, Skalný a Hostýn by byl omyl a tak plán č.2 : Ondřejovsko. Napřed mne čeká asi 2 km dlouhý sestup po modré značce k "Nové cestě". Ze začátku vede velice pěkným bukovým lesem, kde část listí z korun stromů už začíná místy tvořit závějky na lesní cestě. Další sestup už je fádnější a tak se plně ponořím do hloubi svých myšlenek - jejich epicentrem je blog Turistka.cz, kde jsem zrovna včera četl nádherný cestopis. Je o krásách Hruboskalska od kolegy s přezdívkou "jirkacek" a který posunul hranici tohoto žánru o kus dál a do úplně jiné dimenze !! Taky bych rád překročil svůj stín, ale bohužel letos se ještě "zmoudření babím létem" - ( název skladby od skupiny M. EFEKT nekonalo )... Proč vlastně píši do "Turistiky" já ??? Určitě ne proto, že bych chtěl být v čele žebříčků o nějaké poukázky anebo abych někoho předbíhal, ale proto, že jsem psaní do tohoto vynikajícího webu o cestování a turistice zcela propadl. Písaní se pro mne stalo drogou a člověk má prostě radost, že se může podělit o své zážitky, postřehy a fotografie z cest s jinými čtenáři a taky tu nachází nové kamarády se stejnými zájmy. A protože je "homo sapiens píšící" tvor velmi ješitný, samozřejmě omdlévá radostí převelikou, pokud jsou jeho příspěvky kladně hodnoceny a hlavně hojně čteny ...

Ale teď už opravdu dost planému mudrování - ( za to může to pochmurné počasí ) - a zpět na cestu : zrovna teď se vpravo v houští zastavila urostlá srna a udiveně si mne prohlíží. I lenochod by mi mohl závidět pohyby, za kterých přikládám k líci fotoaparát a tisknu spoušť. Lesní modelka pak ladnými skoky mizí v hustém hvozdu a já si zklamaně prohlížím výsledek - byla tu bohužel strašná tma a srna byla moc vzdálená - takže je to na vymazání !

Pak už okolo podivuhodného stromu zestupuju na "Novou cestu", což je vlastně jen lesní asfaltka, spojující přes hluboce zařezaná údolí (ráztoky) dvě valašské dědiny - Rusavu s Držkovou. Silnička ale není oficiálně pro osobní vozy průjezdná, slouží hlavně lesům ČR a vede tudy stezka pro cykloturisty. Stoupající zákruty lesní silničky mne rychle vyvedou na hřeben k rozcestí na Okluku. Tady se k modré přidává zelená z Ondřejovska, ale tam já dnes nepůjdu, neboť jsem cestou do kopce vymyslel variantu č.3 - dlouho jsem se nebyl podívat na Kuželek a skály "U Juránků". Navíc mám z Držkové dobrý spoj zpět do Zlína ...

Lesní silnička klesá ke srázu s obrovskou plochou nově vyrubané paseky. Za hezkého počasí by se odtud otevíral moc hezký výhled na celé kopečkovité okolí Držkové, dnes je přede mnou s hrůzou vidět členitá masa vrchu Kuželku, dosahujícího výše 638 m. Přicházím k rozcestí, kde na stromě visí obrázek Madony a nad ní kříž a dřevěná tabulka na připomínku zastřeleného hajného. Opodál stojí hezké zastřešené odpočívadlo - autorem Lesy ČR, které přímo zve k odpočinku. Však toho využívám a dávám si tu druhý díl svačiny a startuši, ať mi plíce nezkolabují od nadměrného přísunu lesního překyslíkovaného vzduchu. ( Před oddechem jsem ale ještě zamířil vpravo do lesa nad cestu, kde se pod stromy ukrývaly zajímavé balvany. Zblízka už to byly pískovcové skalky o výšce 2 - 3 m a bylo jich tu v okolí víc - podrobněji ve článku "Skalky pod Oklukem").

Pak už na zteč k vrcholku Kuželku. Turistické značky se tu spolu loučí : modrá pokračuje po členitých úbočích Kuželku na horní okraj Vlčkové a pak pokračuje ku zřícenině hradu Lukova, já s mojí zelenou stoupám na temeno vrchu. Zdáli se z hloubi lesů ozývá hrozný ryk neviditelného lesního tvora. No nazdar !! Jelen v říji a Franta na výpravě v říjnu, tak to opravdu není dobrá kombinace - jenom aby si při případném setkání ti dva vzájemně neublížili ...

Stoupání na Kuželek tak strašné není - jen si ještě vyfotím muchomůrku červenou v rozpuku svého mládí - a za chvilku jsem nahoře. ( O hříbečky praváčky jsem bohužel zatím nikde ani jedním očičkem nezavadil ). Na vrcholovém rozcestí odbočím po hřebenové cestě napravo a v šeru lesa si napřed prohlížím zajímavé skalky, tvořící jakousi uzávěru nad i pod lesní komunikací. Pás pískovcových skalek s jedním větším skaliskem pod cestou je zajímavější. Pod nimi najdeme tábořiště trampské osady se zrezivělou tabulkou s verši od K.H.Máchy, umístěnou v roce 1977 na jeden z balvanů. V jehličnatém lese pod tábořištěm se pak nalézají zajímavé rozsáhlé terasy se zbytky základů po usedlostech zaniklé pasekářské osady. Najdeme tu také jeden zachovalý sklep, rozbitou starou studnu ( i nově upravenou studánku ) a všude v lese haldy kamenů, které na dálku vypadají jako další pískovcové skalky, ale jsou to opravdu jen hromady kamení, které kopaničářské generace vysbírali v průběhu svých životů ze svých chudých políček. Mezi smrky opravdu zvláštně a tak trochu mysticky působí kmeny a torza ovocných stromů z bývalých pasekářských sadů a zahrad. ( Více informací a fotografií o zaniklé osadě, trampské osadě a skalkách na temeni Kuželku naleznete v samostatných článcích pod kolonkou Místa ...)

Cestou zpět k vrcholovému temeni Kuželku v lese potkávám houbaře, který ztratil orientaci a nechá si ukázat směr k Vlčkové, kde zanechal svůj vůz. Po okružní lesní cestě k zelené značce se ještě "potkávám" s moc zajímavým rozkošatělým stromem pod Vysokým lesním posedem. Pak už klesám po vrcholovém hřebenu směrem k Držkové a po několika set metrech se zdravím s mými veleoblíbenými místy. Je to jednak nádherná pískovcová skalní "dědinka" při ohbí lesní cesty se značkou na ohbí vrcholového hřebene a pak více jak 1 km dlouhý pás rozličných skalních výchozů s některými pozoruhodnými skálami, klesající spolu s hřebenem vysoko nad lesní cestou od osady " U Juránků" a podle níž jsem v kterémsi ze svých starších článků tyto skály pojmenoval. ( Pro veliké členění oblasti a kvůli dalším "objevům" ale budu muset v blízké budoucnosti tyto články inovovat a doplnit nové fotografie...) Při jejich pořizování se doslova ocitnu v zajetí milovaných skal a teprve pohled na displej mobilu mne vrací do tvrdé reality: přesně za půl hodiny mi z Držkové jede bus !! Skoky a přískoky, za které by se nemusel stydět ani ten jelen, kterého jsem nakonec nepotkal, z prudkého svahu zkratkou mimo lesem do údolí a osadě ráztoka a odtud velmi zrychlenou chůzí kol rekreačních objektů po červené až na zastávku v Držkové. A to ještě musím běžet posledních 50 m sprintem, aby mi bus neujel !! Tady potkávám kolegu od nás z práce s plným košíkem hřibů, až se trochu zastydím, že jsem ušel 12 km a nenesu si domů jeden jediný ... ale zase jsem viděl jiné věci a odedneška také vím jednu věc : na krásné a oblíbené místa v Hostýnských vrších nemají výkyvy počasí žádný vliv - ty jsou a budou prostě hezké vždycky ...