Z Bakova přes Zvířetice do Bělé

Konečně první slušná sobota po velkých mrazech. Sníh během několika dní úplně slezl a teploty nad nulou lákají alespoň k malému výletu.

Přijíždíme rychlíkem z Prahy do Bakova nad Jizerou města. Mohli bychom vystoupit a začít už na hlavním nádraží v Bakově, ale protože jediné známkové místo v okolí, resp. jediný prodej známek zříceniny Zvířetic je právě na městě, vystupujeme tam.

V restauraci naproti vlakové zastávce žádáme turistické známky....mají....poslední....takže taktně ji přenechávám synovi, to bych asi s ním tu cestu nevydržel, kdybych ji já měl a on ne. Od rozcestí turistických cest vycházíme přes trať a kopírujeme ji směrem zpět ku Praze. Po asi 300 metrech je rozcestí turistickýchv cest, tady měníme barvu za modrou a pokračujeme dále podél trati. Značka nás vede přes železniční most, resp. 2 železniční mosty a za řekou Jizerou uhýbá vlevo z kopce, aby se připojila k silnici. Po ní pokračujeme dále, po pravé ruce míjíme bakovské železniční nádraží a vcházíme do místní části Podhradí.

Některé boční cesty, se změnily v důsledku tání v potoky s celkem silnou vrstvou ledu. Také my, asi po dalších 500 metrech měníme směr Doprava, právě na jednu takovou cestu plnou vody, podejdeme železniční trať a začínáme stoupat vzhůru. Po dvou serpentinách přicházíme k můstku u vstupu na zříceninu Zvířetice. Z informační tabule, se dovídáme, že zřícenina je volně přístupná, v období od května do října lze vystoupat i na věž.

Hrad byl založen patrně někdy na začátku 14. století a od zásahu blesku v roce 1720 už nebyl obnoven. I když věž není otevřená, dá se vystoupat po schodech do zhruba asi 2 patra oválné věže, kde je taprve uzamčený vchod. I z tohoto místa jsou krásně vidět zasněžené Jizerské hory. Na hradě se rovněž pořádají různé tábory, což dosvědčuje i to, že tu právě mají nějaké soustředění budoucí šermíři patrně pro nějaký kroužek historického šermu, a na louce na hradě spolu cvičně za pomoci plastových mečů bojují.

Od hradu pokračujeme po modré značce dále. Tady pozor, je tu docela špatně zančený úsek, od hradu jdeme přes parkoviště (nebo souběžnou polní cestou) stále ve stejném směru. Zleva se k nám připojí les a asi po kilometru vidíme značku, která nám přikazuje ostře změnit směr vpravo. Další značky zde nejsou (nebo jsme si jich nevšimli). Tady se u mě projevuje jeden fenomén zvaný lenost. Vzal jsem si z domova mapu Máchův kraj, kde ovšem asi 3 km úsek této cesty chybí, a už se mi nechtělo hledat navazující Dolní pojizeří. Tak jsme pokračovali rovně hodně blátivou cestou až k silnici.

Napravo od nás byla vesnice. V domění, že jde už o Bítouchov, jsme se k ní vydali, jenže to byli teprve Zvířetice. S absencí toho malého mapového kousku jsem se domníval, že pokračováním po polní cestě napříč, přes silnici se dostanem do Bítouchova, načež jsem asi po 200 metrovém blátivém intermezzu zjistil, že musíme po silnici, ale směrem od obce Zvířetice. Silnice je mírně svažitá a od kóty 293,8, je krásně vidět Ještědský hřbet a Bezděz

Nicméně na foto to skoro není, protože krajinu hyzdí sloupy přenosové energetické soustavy. Už se nedivím těm protestům v televizi proti stavbám dalšího elektrického vedení. Na křižovatce odbočujeme vlevo do obce Bítouchov.

Na autobusové zastávce u kapličky si dáváme svačinu. Hned za kapličkou je hasičská zbrojnice a vedle rybník, nebo spíš taková požární nádrž. Z letmého pohledu na jízdní řád zjišťuji že místní obyvatelstvo oblažuje až 3x denně autobus z Boleslavi...samozřejmě ve všední den. Po svačině pokračujeme dál obcí, zleva se připojuje modrá značka, kterou jsme ztratili a je tu také rozcestí se zelenou do Mladé Boleslavi - Debře.

Nás však stále vede modrá až na okraj obce, kde se odkláníme vpravo ze silnice a lesní cestou kopírujeme okraj lesa. Tady je v podstatě rovina, na cestě ještě leží zmzlý sníh. Po cca 700 metrech vcházíme do lesa a mírně uhýbáme vlevo. Zančka nás dovede k asfaltce, kterou přecházíme a rozcestníku na témže místě, který nám sděluje vzdálenost 4 km do Bělé na nádraží.

Lesem jdeme ještě asi 1 km stále rovně, pak následuje na rozcestí 5ti cest odbočení vlevo a dostáváme se k silnici 1 třídy s čilým provozem. Tu přecházíme a za silnicí uhýbáme postupně vpravo a po dalších 300 metrech opět oblíbená levá zatáčka. Procházíme místy těžby a taky dost bahnitým terénem až opět k silnici z Čisté do Bělé. Připojuje se k nám červená značka a společně by nás obě měli dovést k železničnímu přejezdu v Bělé. Tady pozor, značka se tváří, že pokračuje po cestě, která vede po vrstevnici, my ale musíme použít cestu, která klesá dolů k továrnám a ke trati. Za vůně výparů z místní dehtárny klesáme k silnici a železničnímu přejezdu. Zde za přejezdem jen odbočíme doleva a docházíme ke staniční budově.

Cesta je poměrně příjemná, i když hodně jsme bojovali s blátem, v první části je modrá značka dost špatně čitelná, ale z Bítouchova do Bělé to vypadá, jako by byla čerstvě obnovená. A nezapomeňte si vzít tu "správnou mapu".