Vrch Pfänder - Pfänderbahn

Asi mi dáte za pravdu, že nejkrásnější pohledy jsou na krajinu z vrchu….z kopců, lanovek, rozhleden, věží. A co teprve, když se jedná o známé oblastí, jako je například Bodamské jezero., druhé největší jezero v Alpách. Jezero leží na území Německa, rakouska, Švýcarska, nedaleko je Lichtenštejnsko a v podstatě ani do Itálie odsud není daleko. A kolem jezera je i spousta kopců, kopečků a hor, odkud jsou nádherné výhledy na tento přírodní útvar.

Jednou z možností, odkud je nádherný výhled na tuto oblast je vrch Pfänder (1064 m. n. m). Nachází se nad rakouským městem Bregenz, pěšky se dá dosáhnout za 2 hodiny, ale cestu lze zkrátit lanovou dráhou. Já jsem sice převážně pro pěší variantu, ale protože vzhledem k tomu, že se zajímám o dopravní techniku (tedy i lanovky) a také proto, že jsem jel se svým kolegou, který má při pohybu menší indispozici, jsem zvolil lanovku.

Její dolní stanice se nachází na ulici Steinbruchgasse, cca 5 min od vlakové zastávky Bregenz Hafen a tady i od přístavů lodí, který je častým cílem turistů. V dolní stanici (vstup je ze zadní strany) se rovněž nachází muzeum lanové dráhy, ve kterém se zdarma podíváte na fotografie a dokumenty z historie lanovky.

U pokladny budete muset oželet 6,70 €, jedete-li jen nahoru a 11,50€, míníte-li se tímto dopravním prostředkem i vracet zpět. O něco méně zaplatíte, jste-li před tím účastníky krátké okružní plavby po Bodamském jezeře (ale jen v řádech desítek centů), jste-li rodina s vlastními dětmi, pak vás tato sranda vyjde na 23€ (ovšem musíte se prokázat tzv. rodinným průkazem (Familienausweis). Kolo pojede s vámi za 3,30€, ovšem mezi 8 a 10 hod ráno se veze zdarma.

Lanová dráha je v provozu od 9 do 18 hodin v letní sezóně a jezdí v v půlhodinových intervalech, pokud se Vás sejde alespoň 10, jede se každou ¼ hodinu a při stálém zájmu se jezdí po 6 minutách.

Kupuju si lístek u pokladny a přikládám k automatické čtečce a vstupní kolotoč mě pouští dál. Na obrazovce se v tu chvíli číslo o jedno sníží (max. kapacita je 80 lidí a při naplnění se čtečky u vstupu automaticky zablokují. Přijíždí celo-prosklená kabina lanové dráhy i u nás známého rakouského výrobce lanových drah Doppelmeyer. Kabina je průchozí, z jedné strany se nastupuje a na druhou se vystupuje. Jelikož každá ze dvou kabin jezdí na jiném laně, je tu zajímavý způsob posuvného nástupního můstku, který se přesouvá podle toho, na kterém laně kabina právě přijíždí.

Po zastavení strojník otevírá dveře. Po úplném vyprázdnění kabiny nastupujeme my. Vybírám si kvůli výhledu místo u okna. V rozích kabiny jsou pak lavice asi tak pro tři lidi. Trochu jsem litoval malou holčičku, která seděla hned vedle na lavici a měla nos zhruba na úrovni mých šortek….přeci jenom, pár kilometrů v horkém počasí jsem už v nohách měl a ani antiperspirant nepřekryje všechno…ale posunout se už nebylo kam.

Dveře se zavírají, kabina se pomalu rozjíždí, už po několika sekundách je jasné, že výhledy budou nádherné. Jednak se pomalu otevírají pohledy na Bodamské jezero (kvůli oparu ale celé není stejně vidět). Přemýšlím, kolik soukromí mají asi lidé pod námi, v nádherných domech s venkovními bazény, nad nimiž v sezóně v podstatě každé tři minuty projede prosklená kabina, plná fotografujících turistů).

Kousek pod podpěrou se míjíme s protijedoucí kabinou, a po mírném zhoupnutí pokračujeme už mírnějším sklonem dále. Míjíme Adlerwarte, tedy stanici s chovem orlů, kde předvádějí ukázky výcviku těchto dravců (denně v 11 a 14.30 hod v letní sezóně, vstup 5,60€ dospělí, děti polovic) a dále oplocenou oboru, s chovem jelenů a daňků. Kabina pomalu zastavuje v horní stanici a my vystupujeme ven.

Vítá nás hned několik vyhlídkových teras, je odsud vidět na města Bregenz, Lindau, naproti Romanshorn a Roshorn, ale i na druhou stranu do oblasti rakouských a německých Alp s cca 240 viditelnými vrcholy za dobrého počasí. Nad jezerem lze pak například spatřit vyhlídkové lety vzducholodí (Fridrichshafen, odkud startovali Zeppeliny je odtud taky na dohled) nebo letadlem Ju52.

U horní stanice lanovky je bufet a prodejna upomínkových předmětů a pak jedna samoobslužná restaurace, tak trochu připomínající svým vnitřním provedením závodní jídelnu, nebo nádražní restauraci. Od horní stanice lanovky, jdeme ještě trochu výše, přímo na vrchol Pfänderu. Tady jen výhled hyzdí masivní červenobílá konstrukce televizního vysílače, jinak je tu taky bufet a o kousek dál dřevěná budova restaurace v alpském stylu. Dostáváme chuť na jedno vychlazené točené, jenže přetékající stoly prázdnými talíři a sklenicemi od předchozích hostů a pak taky fakt, že se tu prodává všude jen lahvové pivo, nás od tohoto úmyslu odrazuje.

Tak ještě uděláme pár fotek a jedeme zpět. Dostáváme se až do druhé kabinky, ale to nevadí, na vlak do Lindau máme ještě trochu času. Cestou se ještě kochám pohledy na pomalu klesající horizont.

Za hezkého počasí vřele toto místo doporučuji, ať už pojedete lanovkou, nebo dáte přednost pěší túře, lanovka je vhodná i pro vozíčkáře, a budou-li se třeba děti nudit vezměte je na výcvik dravých ptáků, nebo na hřiště u horní stanice (např. včetně trampolín), pro skalní turisty je tu pak nepřeberný výběr různých tras, a pro cyklisty to samé. Nezbývá jen popřát….hezký výhled a mnoho zážitků.