Visuté lávky nad Lužnicí

Hodně řek se na své cestě k moři muselo v dávných dobách prokousat skalnatým terénem. Nejinak to bylo i u Lužnice, kdy se z rovin třeboňska prohlodala k Táboru, Bechyni a Týnu nad Vltavou. Znáte-li tento úsek řeky z kanoe a vodáckého putování, určitě mi dáte za pravdu, že jde o nádherný kout naší vlasti. Nás nalákal úsek mezi Kolodějemi nad Lužnicí a Bechyní. Pohodovou, asi 7 km dlouhou cestu kolem řeky jsme prošli hned dvakrát, tam a zpět.

Od auta, zaparkovaného ve Vesci u Kolodějí, jdeme kolem jednoho z mnoha tábořišť do Rosína. Za ním už se noříme do lesa pod Dubovým vrchem a míříme kaňonovitým údolím k Červenému mlýnu, kde je vodácky známý penzion a kemp. Bohužel je na druhé straně Lužnice a tak si na nějaké menší občerstvení musíme nechat zajít chuť. Na té naší straně míjíme malou kapličku Sv. Vojtěcha a opět několik chatek, ideálně umístěných v lesním svahu nad řekou.

O kus dále nás příjemná restaurace sice láká na držťkovou, ale jako na potvoru nám nikdo neotvírá... Kdesi nad námi jsou Hvožďany, odkud sem vede i cyklotrasa, my pokračujeme směrem k Židově strouze. Před ní začíná i ohrazená obora a o kus déle i skály končící v Lužnici, které oblézáme po visutých lávkách. Atraktivní část cesty.

Židova strouha je kemp a chatové tábořiště, ale hlavně říčka meandrující kaňonem a divočinou. Kdysi na vandru jsme u ní strávili bouřlivou noc, která tak zvedla hladinu vody, že jsme se druhý den brodili k soutoku s Lužnicí polonazí. Musím se přiznat, že mě tehdy úsek mezi Mlýnem na strouze a Bechyní mile překvapil svojí krásou a odlukou od luk a polí, které zůstaly ukryty kousek nad námi.

Kousek dál se na druhé straně řeky objevuje ledový vodopád a tak fotím jako vzteklý. Blížíme se k Bechyni, kde přecházíme můstek přes Smutnou s výhledy k Bechyňskému zámku a začínáme stoupat po starých schodech na náměstí. Teprve zde se máme možnost řádně občerstvit. Zpátky jdeme po stejné trase a nevyužíváme možnost pokračovat po žluté turistické značce do Hvožďan a do Vesce.