Velký okruh Rumunskem aneb mezi Drákulovou Transylvánií a Ceaușescovou Bukureští I. (Temešvár, Sibiň a opevněný kostel Saschiz)

mezi Temešvárem a Sibiní  •  Fotografie (43)  • Foto: markyz63

Vstoupit do fotogalerie (43 fotografií)

Temešvár neboli Timișoara

Sibiň neboli Sibiu i Hermannstadt

Vstoupit do fotogalerie (43 fotografií)

Rumunsko se poslední dobou stává velmi oblíbenou turistickou destinací a můžeme jedním dechem dodat, že plným právem. Čarokrásná příroda a půvabná historická města už tu byla minimálně dlouhá staletí, ale v posledních letech došlo k až neuvěřitelnému zkvalitnění komunikací, rozšíření nabídky služeb a hlavně k nedávnému vstupu země do Schengenu, což cestování do Rumunska velmi zjednodušilo. Pravda, pořád tady musíte počítat s tím, že vás sežere některý z přemnožených medvědů, ale ve svém okolí zatím nikoho „okousaného“ nemám. A že jich už tuto zemi navštívilo …

V létě roku 2025 jsem tedy do Rumunska vyrazil také. První vybraný zájezd mi sice zrušili, ale na druhý pokus již jsem byl úspěšný. Naštěstí mé požadavky byly poměrně skromné: chtěl jsem vidět nějaký ten opevněný kostel (když už ty malované v nabídce nebyly), ortodoxní kostelík s bohatou freskovou výzdobou (i když je to v nejlepším případě jen freska barokní) a historické město co nejvíce políbené kráskou jménem Gotika. A jako bonus – samozřejmě – také něco ze zdejších vyhlášených přírodních krás, přičemž ochutnávce zdejší kuchyně či nápojů různé síly jsem se také vysloveně bránit nehodlal …

Na cestu jsem se tentokrát vydal sice s CK, ale bez doprovodu. Naštěstí se mezi „účastníky zájezdu“ našlo dost komunikativních jednotlivců, takže se bylo s kým podělit o denní zážitky, s kým zaskočit něco nutného nakoupit nebo zajít na pivko. Předtím ale bylo potřeba se do Rumunska přes Olomouc, Brno, Bratislavu a Magyarország autobusem dopravit. V kalendáři bylo úterý 5. srpna ...

První naší rumunskou zastávkou bylo jedno z největších měst této země, více než čtvrtmilionový Temešvár neboli Timișoara. Jedná se o součást historického Banátu i město, které dnes spojuje průmyslové části a zajímavé historické památky. Ty jsou spíše „novodobé“ (už i baroko je tu poměrně vzácné), takže např. příznivci gotiky si tady rozhodně neužijí. Přitom dějiny města víceméně odstartoval již vznik pevnosti ve 12. století.

Vystoupili jsme u hunyadyovského hradu, který je nejstarší památkou ve městě, i když už v hodně přepracovaném stavu. Ve své historii byl hrad královským sídlem, osmanskou pevností i vojenskými kasárnami. Hned u hradu jsme si připomněli, že jsme ve městě, které údajně jako první v celé Evropě zavedlo veřejné elektrické osvětlení a ve kterém v roce 1989 odstartovala protikomunistická revoluce. A potom už jsme šli tvořit dlouhou frontu před nejbližší směnárnu.

CK nám totiž doporučila si peníze vyměnit až v Rumunsku, protože u nás prý směnárny tuto měnu běžně nemají. Z celého zájezdu tak měla rumunskou hotovost jen necelá třetina osazenstva autobusu a kdybych např. já odevzdal průvodci požadovanou sumu na vstupy, nezbylo by mi ani na malé nízkoalkoholické pivo. Finanční transakce proběhly bez problémů a spokojený směnárník mohl následně zavřít svůj krámek a přesunout se do osvěžovny. A potom jsme se již přes Vítězné náměstí s Rybí fontánou přesunuli k ortodoxní (to jsou v Rumunsku skoro všechny svatostánky) katedrále Třech sv. Hierarchů. Tato mnohověžová stavba rumunsko-moldavského typu byla sice postavena až v I. polovině minulého století, ale za návštěvu jistě stojí.

Další naše kroky vedly k neobvykle pojaté soše Evy s hadem – pokušitelem a potom na náměstí Sjednocení, které se památkami přímo „hemží“. Stačí zmínit katolickou a srbskou ortodoxní katedrálu nebo morový sloup Nejsvětější Trojice. Zde následoval rozchod, po kterém jsem se věnoval zejména chrámovým interiérům a secesním stavbám. Chvíli jsem měl doprovod v podobě půvabné blondýny, která mě zaujala hlavně tím, že byla téměř dokonalou kopií jedné mojí kolegyně. Po příčině tohoto jevu jsem se ale raději nevyptával …

Následoval přejezd na ubytování ve čtvrti Fabric (na svůj pokojík ve 4* hotelu jsem si opravdu stěžovat nemohl) a následný úprk na další prohlídku města v pomalu zapadajícím slunci. Za zmínku stojí minimálně zdejší graffiti, pivovar Timișoreana, kostel Tisíciletí, palác Stefania nebo Trajánovo náměstí s dalším srbským kostelem. Ale našlo by se tady toho podstatně více. Takto jen dva večerní plechy, šláftruňk a zalehnout.

Prvním bodem programu 2. dne (středa 6. srpna) bylo historické stotřicetitisícové město Sibiň neboli Sibiu (i když třeba zdejší prvoligový fotbalový oddíl je stále ještě Hermannstadt). To už jsme byli v Transylvánii a v centru města jsem poprvé zalitoval, že tu jsem s CK a ne sám, protože množství zdejších zajímavých pamětihodností je téměř neuvěřitelné (bohužel jsme ale také byli poprvé donuceni vytáhnout pláštěnky a deštníky). Tady by se dalo opravdu chodit celý den a člověk by stále nacházel nové a nové klenoty. Navíc se zde vůbec nešetřilo gotikou …

Sibiu, to je minimálně desítka kostelů, několik muzeí, rozsáhlé hradební úseky, trojice cechovních obranných věží ze 14. a 15. století (původně jich bylo podstatně více), litinový Most lhářů z roku 1859 nebo schodištní branská věž ze 13. století. Z kostelů jsme navštívili alespoň ortodoxní katedrálu Nejsvětější Trojice z počátku minulého století a neobvykle koncipovanou, bezejmennou, evangelickou katedrálu postavenou v letech 1371 až 1520 na základech románské baziliky z 12. století.

Tady se sice platilo vstupné, ale nešlo nevstoupit. Už jen zdejší soubor náhrobníků by se dal prohlížet hodiny, mohlo se do kněžiště a výstup na věž byl prostě nepsanou povinností. Výsledný efekt byl ten, že jsem se nějak zakochal a v nadšení odbočil o ulice dříve než jsem chtěl. Díky tomu jsem přišel k autobusu jako poslední, asi 4 minuty po limitu. A protože průvodce tvrdil, že tady nelze zabloudit, vypadal jsem málem jako mentálně postižený. Na druhou stranu jsem se seznámil s dalšími lidmi ze zájezdu, kteří později mé minuty zpoždění několikrát hravě překonali ...

Naše cesta pokračovala – pod několika rozlehlými gotickými hrady a zříceninami – k opevněnému halovému kostelu v obci Saschiz. A musím se přiznat, že jsem zde byl lehce zklamán a zařazení na seznam UNESCO jsem v tomto případě až tak moc nechápal. I když je to gigant a v době, kdy jej obklopovaly hradby, to musela být neskutečná „pecka“. Takto jsem spíše pokukoval po zřícenině citadely nad vískou, která mohla být i velmi zajímavým vyhlídkovým místem.

Abych ale nebyl nespravedlivý, za návštěvu někdejší kostel sv. Štěpána I. Uherského rozhodně stojí. Přece jen se s pozdně gotickými stavbami tohoto typu moc často nepotkáte a konec 15. století už je přece jen dobou poměrně vzdálenou. Výstup na věž jsme si – pochopitelně - také nemohli odpustit a ani nám moc nevadilo, že tato samostatně stojící obranná věž byla v roce 1677 upravena na zvonici. A vzhledem k tomu, že si někteří jedinci zašli koupit nějaké dobroty, čekalo se a mé nepatrné zpoždění ze Sibiu bylo definitivně zcela zapomenuto ...

napsáno v září 2025

Autor: markyz63

Další články autora: 4116

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli