Uzbekistán - Taškent, Buchara, Samarkand1

Konečně se mně splnil můj tajný sen z dětství, kdy jsem jako dítě obdržela k narozeninám tlustou knihu s názvem Kouzelný koberec. Četla jsem ji s velkým zaujetím a velmi jsem se pobavila. Je to knížka o Nasredinovi, šprýmaři, který žil v dávných dobách v Orientu, vyváděl svým známým různé taškařice.

Tak jsem začala snít o Orientu, o mozaikách na medresách, Minaretech, o lidech v turbanech, o palácích.

A ejhle, přišel čas a já se rozhodla vyrazit do tajemného Orientu v Buchaře, v Samarkadu. Do střediska Pohádek Tisíce a jedné noci.

Letěli jsme letadlem z Prahy do Moskvy, kde jsme pobyli pár dní, prohlédli si Moskvu, Hlavní město Ruska, dříve hlavní město Sovětského svazu.

Je obrovské. Doprava je řešena síti metra i pozemními cestami. Městem protéká řeka Moskva.

Prohlédli jsme si Rudé náměstí, Lenina v Mauzoleu (stáli jsme na něj frontu, vojáci nás před Mauzoleem upozorňovali, abychom se řadili podle výšky, abychom si zapli svetry, abychom si odložili bagáže v úschovnách, Když jsme vešli do Mauzolea, stáli tam na hlídce vojáci a dělali pššt - upozoňovali nás, ať jsme potichu. Samotný Lenin vypadal velmi dobře, jakoby z něj vyzařovalo světlo.)

Prohlédli jsme si nádherný barevný Kostel Vasila Blažonovo, areál Kremlu, Hrob neznámého vojína, u kterého nevěsty skládají své svatební kytice jako symbol míru.

Úžasli jsme ve Zbrojnici, kde jsou uloženy ruské poklady z doby carského Ruska. Navštívili jsme Lomonosovu universitu, kde měli iracionální výtah - vždy o jedno patro a pak se přešlo do dalšího výtahu, zase jedno patro a takdál. Lomonosovova universita zahrnuje humanitární i technickou fakultu, vše je v jednom domě.

V Moskvě je veškerý průmysl, od jehly až po výrobu raket.

Když jsme si dostatečně užili Moskvy, jeli jsme na letiště Domodědovo a očekávali našeho Iljušina. Na letišti jsme viděli mnoho lidí exotického vzezření i s turbany na hlavách polehávat, posedávat na lavičkách. Prý čekali až se vejdou do letadla. Do letadla se totiž nejprve dostali turisté a potom místní obyvatelstvo.

Letěli jsme dlouho, asi 7 hodin, dostali jsme k jídlu nějaké studené kuře s rýži.

Zajímavé bylo, když jsme letěli nad Aralským jezerem. Aralské jezero je krásně modré, má tu zvláštnost, že je slané. Negativní je, že ho stále ubývá.

Potom jsme obdivovali místní domečky, za krátko jsme přistávali v Taškentu.

Taškent je hlavním městem Uzbekistánu. Je to oproti Buchaře a Samarkandu velmi moderní město, neboť bylo postiženo zemětřesením. Všechny republiky tehdejšího Sovětského svazu přispěchaly na pomoc a záhy byly postaveny nové budovy.

V Uzbekistánu mají své "bílé zlato". My jsme měli za "bílé zlato" cukr, oni mají pod tímto pojmem skrytou bavlnu. Je tam hodně bavlníkových polí. Dále se zde pěstuje bourec morušový na hedvábí.

Místní ženy nosí na sobě hedvábné pestrobarevné šaty jednotného střihu pytel. Na hlavách nosí tzv. ťubetějky - pestrobarevné vyšívané kulaté čepičky. Muži je mají čtyřhranné černé s bílou výšivkou.

V uzbeckých restauracích, v čajovnách se sedí na takových velkých postelích bez bot a popíjí se mátový čaj.

V době, kdy jsme tam byli, v červenci, dosahovala teplota vzduchu kolem 40 C, ale nám vůbec nebylo horko, protože je ve městě hodně vodotrysků, fontánek a je protkáno kanály - aryky, kde protéká voda. Čímž se vzduch ochlazuje.

Ubytovali jsme v hotelu. K večeři jsme dostali nádherné velké steaky, sliny nám tekly, ale jen do chvíle, než jsme si chtěli ukrojit. Ať jsme krájeli, jak jsme krájeli, maso bylo tak tvrdé, že pokrájet ani pokousat nešlo. Takže jsme ho nechali na talíři.

Druhý den nám na snídani přinesli bílý odbélník. My jsme si mysleli, že je to slavná ruská zmrzlina, moroženoje. Omyl, byl to tvaroh. Ale byl také moc dobrý.

Velmi nám všem chutnal uzbecký bílý chléb, který nám přinášeli i k obědu jako zákusek.

Blízko našeho hotelu se nacházelo divadlo Ališera Navoi, slavný cirkus Taškent. V sídle emíra jsme si prohlédli sbírky v Muzeu užitého umění. Kouzelné ručně vyrobené koberce - každý má nějaký příběh, motiv, symbol. Dále ručně vyřezáváné stolečky nejlepšími mistry, lidové hudební nástroje.

Odpoledne jsme se šli koupat k Taškentskému moři. Mé 2 spolubydlící se tam málem utopily.

Další den jsme si prohlédli náměstí s fontánou, Muzeum historie národů Uzbekistánu. Odpoledne jsme šli na tržiště, kde nám milí Uzbekové za suvenýry nacpali každé 2 melouny. Večer jsme si uspořádali na pokoji Melounové párty.

Pokračování viz Uzbekistán - Taškent, Buchara, Samarkand 2

Fotogalerie