Týden v okolí Chřibských vrchů

30.6.-7.7. 2007 Chřiby

Týdenní dovolenou, kterou jsme strávili v překrásném prostředí moravského pohoří zvaného Chřiby se vám pokusím přiblížit hlavně spoustou fotografií s Krátkým komentářem, protože obrázky sami vypovědí dost o těch přírodních krásách a kulturních památkách.

Den první:

Po poledni vyrážíme směrem Chřiby, kde se chceme ubytovat v motorestu Samota, který podle obrázků vypadal moc dobře a nebyl vůbec drahý (naše očekávání předčil a vřele ho můžu všem doporučit), a pro příští týden se stal naší základnou z které jsme vyráželi za poznáním.

Cestou jsme se stavili na zámku v Litomyšli, kde mě nejvíce zaujalo unikátní barokní zámecké divadélko z roku 1797. Z dekorací a jevištních kulis se zachovalo 16 variací, které byly vytvořeny vídeňským mistrem Josefem Platzerem. Tato sbírka svým rozsahem a kvalitou nemá v Čechách obdoby a vzbuzují úctu a nadšení odborníků celého světa.

Cestou ze zámku jsem si v jednom obchodě se sportovním oblečením musel koupit nepromokavou bundu, neboť jsem si z domova vyrazil jaksi jen tak na lehko a bundu jsem nechal viset na věšáku a předpověď počasí na celý týden počítala s přeháňkami. Ovšem naši hadači počasí se opět netrefili a já utratil spoustu peněz pro nic za nic, ale co, hezká a hlavně dost dobrá bunda se nikdy neztratí.

Den druhý:

Náš první výlet směřuje do městečka Boskovice, kde mají překrásný a rozlehlý hrad, krásný zámek a westernovou vesničku, takže je to vlastně program na celý den. Z hradu jsem byl opravdu nadšený, protože mě ruiny starých obranných zdí lákají asi nejvíc a ještě ke všemu jsme si mohli vše prohlédnou pěkně sami bez průvodce, takže nás nikdo stále nehonil známým sloganem „až si vše prohlédnete, tak si postoupíme dál" což v podstatě jinými slovy znamená „koukejte padat do další místnosti, ať už to máme za sebou". Tento rozlehlý hrad pochází z počátku 14. století a je poměrně rozlehlý s pěkným rozhledem po okolí.

Zámek taky nebyl špatný, dozvěděli jsme se, že zde původně stával Dominikánský klášter a po jeho zrušení sloužila budova jako manufaktura. Přestavba komplexu na zámek byla provedena v letech 1819-1826 majiteli o pár metrů dál stojícího hradu Ditrichsteiny

Poslední zastávku - westernovou vesničku bych s klidem vynechal, protože už jsem tam byl, ale jelikož Šárka ne, tak jsem se musel podrobit a nakonec jsem ani moc nelitoval, protože slunečné počasí a poměrně málo lidí nám umožnilo krásnou a nerušenou zábavu.

Den třetí:

Dnes popojedeme jenom malinkatý kousíček do Buchlovic, kde necháme auto a vyrazíme na celodenní okruh, čítající návštěvu místního zámku s překrásnou zahradou, nedaleký hrad Buchlov a poutní místo Velehrad. Na prohlídku zámku jdeme sami dva s průvodkyní, takže si vše můžeme důkladně vychutnat, ale vnitřky zámeckých interiérů si bývají hodně podobné, takže nás spíš nadchla nádherná parková úprava v okolí.

Cesta ku hradu vede do mírného, ale pár kilometrů dlouhého kopce a sluníčko nám přeje, takže za chvíli jdu jen v kraťasech, abych pochytal trošku bronzu. Cestou jsme nalezli príma hospůdku s haluškami na tisíc způsobů, čemuž jsme nedokázali odolat a ještě jsme několikrát po dobu našeho pobytu v této oblasti na tuto dobrotu zavítali. Na hradě nás přivítali poprvé, za celé dva dny, davy lidí. A já už si myslel, že lidi přestali navštěvovat památky. Hrad je docela zachovalý hlavně díky péči rodu Berchtoldů, kteří po přestěhování do nedalekého a pohodlného zámku z něj udělali muzeum.

Dnes jsme také málem poprvé, ale zároveň taky naposledy zmokli. V momentě kdy jsme popojeli k Velehradu se strhla pořádná průtrž mračen, která neměla konce, takže jsme naše čekání na opětovné vysvitnutí sluníčka vzdali a jeli jsme do penzionu, hold se na Velehrad budeme muset podívat někdy jindy.

Den čtvrtý:

Podle předpovědi mělo být tento den opravdu překrásně a tak jsme operativně zařadili návštěvu zoologické zahrady Lešná, uprostřed které stojí i překrásný zámek a cestou jsme se ještě stavili na zámku ve Vizovicích. O Vizovicích jsem toho věděl docela dost, že jsou městem s tradicí pálení slivovice, světově proslulou palírnou Rudolf Jelínek, tradičním kulturním setkáním Trnkobraní se soutěží v pojídání švestkových knedlíků, folkovým festivalem „Valašský frgál" pořádaným známou hudební skupinou Fleret. Ale že tu mají zámek mi zůstalo zatím utajeno.

ZOO Lešná, patří, tedy podle mého zkromného názoru k těm našim krásnějším a vůbec zvířátka to je prostě moje, vydržím se dívat dlouhý hodiny a zrovínka v Lešný je se na co dívat. A ten zámek uprostřed této uměle utvořené exotiky je opravdu nevšedním zážitkem. Nakoukli jsme i do nejmladšího zámku (z konce 19.století) a rozhodně jsme nelitovali, protože celý interiér je vyvedený v dřevu a je to prostě super.

Den pátý:

Už od rána lehce mrholí, tak říkajíc na deštník to není, ale za chvíli je člověk pěkně mokrej, takže přemýšlíme co s tím. Nakonec vyrážíme do Strážnice, kde chceme kromě zámku navštívit ještě skanzen, protože jak doufáme se počasí přeci jen nakonec umoudří. Ale počasí si říct nedalo, po skončené prohlídce zámku stále vlezle mrholí a to ani mě a ani Šárku neláká k toulání se po starých chaloupkách místního skanzenu, takže volíme náhradní program a jedeme na další zámek do Milotic. Cestou přestala padat ta mrholící tekutina z nebe, ale vracet zpět do skanzenu se rozhodně už nechceme. Zlepšeného počasí pak využíváme k toulkám rozlehlou zahradou Milotického parku.

Den šestý:

Ráno vysvitlo sluníčko a my máme prostě štěstí, protože podle informací z domova v Jablonci prší a je tam celý týden pěkně hnusně, ještě, že jsme tady v moravských luzích a hájích. Vyrážíme na hrad Hukvaldy, kde jsme přivítáni pohádkovými bytostmi, které nás provázejí celou dobu naší prohlídky, takže jsme konečně mohli spatřit na hradbách i bílou paní, nechat se přepadnout a oloupit místní loupeživou družinou pana Lapky, shlédnout souboj dvou rytířů o ruku krásné pany, která se na výtěze stejně nakonec vybodla a šla asi na oběd.

Odpoledne se ještě stavujeme v kopřivnickém muzeu tatrovky a na závěr dne se účastníme nějakých slavností ve Štramberku, který proslavili tzv. štramberské uši (kdo neví o co jde, tak o hodně přišel). Vyšlápli jsme na tzv. Trúbu, což je věž místního již zaniklého hradu, z které je daleký rozhled. Později na náměstí se účastníme odborné přednášky o palných zbraních i z náležitým předvedením, takže si ještě večer na pokoji protřepáváme ušní bubínky, abychom vůbec něco slyšeli.

Den sedmý:

Nemůžeme být v těchto končinách a nenavštívit královské město Kroměříž. Zdejší arcibiskupský zámek, který v roce 1848, byl místem konání rakouského Říšského sněmu, neboť ve Vídni byli zrovínka nějaké nepokoje. Zámek stojí za návštěvu, protože takhle obrovské místnosti s neuvěřitelnou a překrásnou výzdobou jsem už dlouho neviděl, jediné co mi trochu vadilo, byl počet lidí na jednu prohlídku. I přes ty obrovské prostorné sály jsme byli namačkáni na sobě jako sardinky.

Za návštěvu stojí i květná zahradu s neuvěřitelně překrásnými a barevně laděnými záhony a Biskupská mincovna, kde najdeme nejednu zmínku o našem městě (o Jablonci), neboť právě u nás se dnes razí ty naše penízky nevalné nominální hodnoty.

Den osmý - poslední:

Nadešel čas našeho návratu, ale to neznamená, že by jsme se cestou nemohli ještě někde stavit. První naší zastávkou je Slavkov u Brna, známý především z roku 1805, kdy se zde konala tzv. bitva tří císařů. Stavujeme se také na zámku v Lysicích, ale stejně jako Slavkov tak i Lysice vidíme pouze z venku, protože dnes je 7.7.2007 a lidi se zbláznili a všichni se chtěj nejlíp okamžitě oženit či provdat. Takže se s nimi nepřetlačujeme a jedeme se raději mrknou na ranč Bolka Polívky do Olšan, kde relaxujeme pozorováním jeho koní a procházíme se po docela rozlehlém pozemku valašského krále.

Večer osmého dne - třešnička na dortu:

A nebyli bychom to mi, abychom si nezajeli na koncert našich starých známých - skupiny Fleret s Jarmilkou Šulákovou, který se konal na hradě Pernštejn. Do nedalekých Nedvědic jsme dorazili asi kolem páté podvečerní hodiny a všude bylo spoustu lidí, protože zde měli nějaké místní slavnosti, takže jsme zkusili zapadnout do první hospody abychom se na večer lehce osvěžili. Bohužel byla narvaná k prasknutí a hned první na koho jsme v ní narazili, byli už právě zmiňovaní Flereti s Jarmilkou a nejspíš už ladili. Takže jsme šli o dům, teda pardon o hospodu dál a tam už jsme se chytli i mi a mohli se posilnit na dlouhý večer. Koncert byl super jako vždy, co vám budu vyprávět, to se musí zažít. No a pak už následoval jen noční přesun přes půl republiky domů.

Fotogalerie