Třešť – Srpen 2025 pt. 2

18.8.2025

Třetí den našeho pobytu byl od rána slunečný a předpověď slibovala i nějaké teploty přesahující 25 Celsiuse. Tedy žádná honička, rekreace a snad i nějaké koupání. Vlastně jsem to svým způsobem rekreačně pojali již dopoledne při příjezdu na náměstí. Dnes totiž jedeme ve velké skupině a odehrává se to ve stylu, že dívky požadují kávičku a cukrárnu – no co mají dělat pánové?

V Třešti k tomu naštěstí mají dva provozy poblíže sebe. V čelní budově náměstí TGM je to z bočního vstupu Naladěná kavárna a pro zbytek výpravy celý Svět (jak se zove zdejší restaurant s penzionem).

My zde zasednuvší tedy pohrdneme kávou i zákuskem, čím nepohrdneme je zlatavý mok se znakem koně odkazuje názvem i vznikem na perníkové město, tedy Pardubice, kde uvařili 11° Pernštejn. Jak víme když musíš tak musíš, takže nezůstalo u jednoho, takže dívčí část výpravy nechtěla čekat, tak jsme je poslali napřed (naštěstí jednoho průvodce měly). Tak jsme to ještě zajedli chutnou polévkou a s půlhodinovým odstupem dívčí výpravu začneme stíhat.

Směr máme zpočátku stejný, jako včera s Marcelou, tedy k Jezdovicím, kde naštěstí žádná hospoda otevřená není (abychom náhodou opět někde netvrdli).

Tady ale měníme směr a po souběhu zelené TZ s cyklotrasou 5129 přejíždíme kopec do vedlejšího údolí, které patří počínající Jihlavě (řece). První stoupání je naštěstí nevelké, převýšení cca 50 m a cesta je běžná asfaltová okreska, takže následuje příjemný sjezd do zmíněného údolí. Teď ovšem musíme zase do kopce, je to ale mírný výjezd nějakých 3 km délky do Batelova, což je největší postupový cíl dneška. Dál nás čekají spíše malé dědinky nebo osady.

Batelov se chlubí statusem městyse, tedy něco mezi vesnicí a městem (u nás na severní Moravě takových obcí moc nemáme, byť si troufnu říct, že jsou u nás větší dědiny…).

V městysi je i několik zaznamenání hodných staveb (nepřístupný zámek, opuštěný synagoga, kostel sv. Petra a Pavla), my však míříme na západ, tedy do restaurace Na Západě, kde nás čekají děvčata, je to tak akorát na oběd, takže kdo ještě hladuje, zde své potřeby ukojí.

Nakonec sil bude třeba, před námi jsou téměř „hory“.

Cyklotrasa 5128 stoupá po silnici 134 sice středně prudce, ale poměrně stále bez zmírnění k Nové Vsi, za kterou jsme nenápadně minuli odbočku ke zřícenině Janštejna (podle obrázků celkem zajímavá ruina). U Nové Vsi nás opouští část děvčat, která se touží vyráchat v nějakém koupališti. Ostatní vede mírný sjezd do Horních Dubének, kde jsme objevili zajímavý poutač na pivovar Kozlíček. Jde ovšem o malou garážovou provozovnu bez posezení. Pivovarník prodává ale různé tekutiny, které si můžeme zakoupit ve formě 1,5 l petflašek, tedy že ochutnáme cestou.

Příležitost bude v následné osadě, která z dálky vypadá jako sídliště na kopci. Vskutku, z povzdálí vidíme několik paneláků (nebo podobných staveb), pro které je záhadnou, že jsou takřka na konci světa (tedy vedle lesa).

Osada, kde končí skoro všechno (tedy bus a průjezdná cesta) je dokonce hospoda (vietnamská s obchodem), Je ovšem zavřeno, tudíž jednu ze zakoupených tekutin necháme kolovat na venkovním „přístupném“ posezení.

Další trasa (červená TZ, Greenway, 5126) prozradí důvod sídliště, projíždíme kolem mírně zanedbaného areálu nějaké továrny, přesněji jde ale o sklárnu Brokis, která vyrábí osvětlovací sklo. Sklárna zřejmě stále funguje, jinak by tu asi jiná práce nebyla, před námi je totiž rozsáhlý lesní celek a jedna z nejvyšších částí celé Vysočiny.

Pokračujeme podle názvu Březinovou cestou nadmořská výška překonává vrstevnici 700 m, další část Kozlíčkova piva upijeme U Obrázku (rozcestí lesních cesta), a ještě stále stoupám kolem Míchova vrchu do vrcholové části Vrchoviny.

Kdybysme si dali tu práci, u křižovatky s trasou zelené TZ a 5124 bychom měli na samotnou Javořici asi 1,5 km do mírného kopce, ale nikomu se tam nechce, každopádně je to nejblíž co jsem zatím od Javořice byl (na vrcholu je ale jen vysílačka).

On je naneštěstí i nějaký výhled z naší cesty (po kůrovci), tak pokračujeme k Velkému Pařezitému rybníku a po té dál svižným sjezdem po cestě narýsované podle pravítka (v lese je schovaný Malý Pařezitý).

Ještě je před námi další stoupání pod hrad Roštejn. Bohužel je pondělí, tudíž si půvabnou lesní pevnost prohlédneme jen k vstupní části, ale dopijeme posledního Kozlíčka.

Od hradu opět klesáme k vesničce Růžená kde za mírným kopečkem odbočíme na koupaliště.

No není to žádný bazén, ale zatopený lom zvaný Čenkov (podle blízkého sídla). Ten je ale oblíbeným výletním místem nejen místních, ale i obyvatel vzdálenějších míst. Lom jsem už kdysi viděl při jednom z předchozích výletů do této části Vysočiny, to byl ale celkem chladný a deštivý den, nyní si můžeme konečně dopřát i trošku vodního osvěžení.

Tím pádem jsem skoro na konci pondělního dne, Třešť je za menším kopcem asi 3 km.

Pt. 1

Pt. 3