Sicílie – XII. část (Cáccamo, Solunto)

Cestopisy

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (39 fotografií)

Neočekávaně brzo je kolem nás čilý ruch a tak vstáváme do sobotního rána v 6 hodin 30 minut (teplota + 9°C). Po silnici č. 285 se vydáváme na sever, u města Termini Imerese podjíždíme dálnici a blížíme se k moři. Okolo sedmé hodiny nás zaujal u silnice stojící zajímavý objekt. Hrad či strážní věž je však oplocen a nepřístupný, tak alespoň fotografujeme. Brzy přijíždíme do města Bagheria, kde hledáme odbočku směr Solunto. Na jedné křižovatce ji vidíme, avšak na další již chybí. Podle mapy je jasné, že by se komplex měl nacházet na výběžku do moře a tudíž se nabízí při pohledu na krajinu jediné místo. Jedeme po úzké silnici do kopce a po mírném váhání nakonec v 7 hodin 30 minut přijíždíme k bráně, která je ale ještě zavřena. Sušíme věci na sluníčku, snídáme a posléze upravujeme batohy, jelikož dnes vracíme auto.
V půl deváté popojíždíme nahoru na parkoviště k návštěvnickému centru. Někteří ze zaměstnanců nám ukazují, že je ještě zavřeno, což víme. Rozhlížíme se po okolí a čekáme. Devátá hodina odbyla, pokladní se ještě nedostavila. Odcházíme tudíž k prvnímu návštěvnickému objektu, kterým je malá místnost s muzejní expozicí. Zde sedící člověk nám říká, že dál nemůžeme, dokud nemáme vstupenky. Naše argumenty, že pokladna je ještě zavřena, i když je tam uvedeno otevření 9,00 hodin, neobstojí. Odcházíme tedy zpět. O čtvrt hodiny později chápeme, že je potřeba něco podniknout, abychom zde nestrávili celý den. Vidíme nějakého člověka v obleku, kterého odhadujeme na šéfa a ukazujeme na hodinky. Vypadá to, že je překvapen situací, a patrně vůbec netuší, kde se mu toulá pokladní a tak jde pro vstupenky a nenápadně je dává člověku v místnosti a pak nám ukazuje udiveně, proč jsme si ještě nekoupili lístky. Činíme tak, i když nám předtím tentýž človíček tvrdil, že vstupenky neprodává a posílal nás do pokladny. Jsou situace, kdy se nemá cenu rozčilovat a tak se spokojeně vydáváme na cestu po areálu. Nejprve si však chvíli prohlížíme zajímavé exponáty v této malé budově, které jsme již mohli mít prozkoumané, kdyby byla rozumná domluva s pánem zde hlídajícím a nově vstupenky prodávajícím.
Solunto jsou pozůstatky helenisticko – římského města. Na historických mapách lze objevit jeho název Solus či Soluntum. Bylo to jedno ze tří punských měst (Motya, Palermo). Jeho založení Kartaginci je datováno do 4. stol. př.n.l. v místech, kde stálo předtím fénické sídlo. Pro vybudování si vybrali strategický výběžek Monte Catalfano nedaleko mysu Capo Zafferano, odkud je zajímavý výhled na moře. Okolo 3. stol. př.n.l. město dobili Římané. Městské rozložení je klasické v souladu s danou dobou. Stoupáme po hlavní dlážděné cestě a prvním objektem, který si prohlížíme, jsou Termální lázně (Terme). Na ulici Via delle Terme lze rozpoznat systém fungování tehdejších lázní. Pod cihlovou podlahou cirkuloval teplý vzduch a vyhříval místnosti nad ní. Vidíme také pozůstatky původní mozaikové podlahy v jednom z malých sálů. Nejdůležitější byla patrně Decumanus maximus (hlavní ulice), kamenem dlážděná Via dell´Agorá, na kterou navazovali kolmé boční ulice obvodových bloků. Na konci je rozšířena ve fórum, náměstí. Kdysi slavná Agorá byla uzavřena veřejnými budovami a lemována Obchody.
Na pravé straně, nad zálivem, nás zaujal vršek s křížem a tak se tam jdeme podívat. Bližší údaje o tomto místě nezjišťujeme, ale otevírají se nám nádherné výhledy do okolí. Vracíme se a míjíme pozůstatek budovy, které si nelze nevšimnout. Gymnasium, aristokratický dům s atriem a sloupovím, ze kterého se dochovaly bohužel pouze tři dórské sloupy, část kládí a římsy. Hned o kousek dál je Casa di Leda, další aristokratický dům. Prohlížíme si zbytky sloupoví a fresky v pompejském stylu. Vidět je zde také impluvium, nádrž, ve které je schraňována dešťová voda a poté je čerpána do oválných cisteren, umístěných před a za ní. Z kdysi slavného divadla toho moc nezůstalo. Jeho typický tvar je však stále rozpoznatelný. Sedadla pro diváky byla zapuštěna do svahu, vytesána do skály. Jedna z cedulí nás informuje, že se nacházíme na místě, kde stál Bouleuterion, což byla stavba podobná dnešní Radnici se shromažďovacím sálem a místem pro řečníka. Další menší kulatá budova na východní straně představovala zřejmě chrám, používaný pro iniciační rituály spojené s kultem bohů.
Solunto se nachází ve svahu a tudíž jsou patrné terasy jednotlivých částí. Stoupáme i do horních pater původního města, kde se nachází mnoho dalšího zajímavého k prohlížení. I v tomto areálu si všímáme, že stále probíhá letitý archeologický výzkum, který ještě neodpověděl na všechny otázky. Mnohohektarová plocha je poseta sloupovím a pozůstatky menších či kolosálních kamenných budov. Kromě archeologické hodnoty areálu si nelze nevšimnout jeho úžasného umístění. Z různých míst se nabízí nepopsatelné pohledy na Palermo, Monte Pellegrino, městečko Sant'Elia či na druhém konci zálivu stojící zříceninu středověkého hradu Solanto. Asi by nebyl problém tady strávit celý den, ale my musíme dál. Na závěr si ještě nečekaně prohlížíme expozice v hlavní budově, o níž jsme si ráno mysleli, že je pouze administrativní. Jsou zde umístěné zajímavé věci včetně popisků. Také tady by mohl člověk zůstat hodinu či dvě.
My však sjíždíme zpět do města Bagheria, odkud je to do Palerma necelých dvacet kilometrů. Když se vysloví toto jméno, většinu lidí napadne pojem mafie. Nás také, když jsme odjížděli od benzínové stanice ESSO. Jednalo se totiž o samoobslužné zařízení, u kterého avšak byli dva pánové. Majitelé před námi stojícího automobilu i motocyklu jim podali klíčky od nádrže i peníze a posléze odjeli spokojeni. Tudíž jsme tak učinili také my. Pouze jsem neměl drobné a neuvědomil jsem si, že 50 Eur je moc. Stařík načerpal 7,20 litrů za 11,94 Eur a popřál nám šťastnou cestu. Nám se však odjíždět nechtělo, něco nám chybělo. Následovala naše dost důrazná česky vedená debata a jeho nejisté italské odpovědi. Nakonec jsem byl nucen mu sáhnout do kapsy, kde však bylo pouze 30 Eur. O zbytek ho důrazně požádal Franta, který byl dvakrát tak větší než on. Nakonec jsme byli spokojeni my na rozdíl od staříka, který něco nehezkého brumlal.
*
Předchozí část: https://www.turistika.cz/cestopisy/sicilie-xi-cast-madonie-castelbuono-isnello-caccamo

Následující část: https://www.turistika.cz/cestopisy/sicilie-xiii-cast-palermo-i
*

A zde jsou odkazy na jednotlivá místa, která jsme navštívili:

Město Cáccamo: Město Cáccamo na severu… - Město | Turistika.cz

Město Catánia: Catania – druhé největší… - Město | Turistika.cz

Kaňon Cavagrande del Cassible: Kaňon Cavagrande del… - Kaňon | Turistika.cz

Město Cesaro: Sicilské město Cesaro u… - Poutní místo | Turistika.cz

Etna: Úžasná sopka Etna (Mungibeddu… - Sopka | Turistika.cz

Morgantina (Serra Orlando): Morgantina (Serra Orlando) -… - Zřícenina | Turistika.cz

Necropoli di Pantalica: Necropoli di Pantalica -… - Drobné památky | Turistika.cz

Pohoří Madonie, města Castelbuono a Isnello: Pohoří Madonie na severu… - Pohoří | Turistika.cz

Pohoří Nebrodi: Pohoří a národní park Monti… - Národní park | Turistika.cz

Město Randazzo na úpatí magické Etny: Sicilské město Randazzo na… - Město | Turistika.cz