Šestý a sedmý den cyklocesty do Polska, Lubrza - Gorzów Wielkopolski

Praktické informace a podklady k přípravě cesty viz Rady.

O Lubrze, kde jsme celý šestý den odpočívali je pojednáno v rubrice "Turistický cíl a místo". Sedmého dne jsme po snídani nasedli na kola, projeli kolem Radnice a opustili Lubrzu směrem na Staropole a Boryszyn.

Na konci Staropole jsme přejeli nepoužívanou železniční trať a přijeli do Boryszyna s dřevěným kostelem Zvěstování Panny Marie (obr. 01). Od kostela jsme pokračovali po celkem slušné asfaltové silnici do Źarzyna, kde hlavní odbočila vlevo a my jsme pokračovali rovně po vedlejší. Za lesem jsme přijeli do obce Pieski u říčky Struga Jeziorna – levého přítoku Obry.

V Pieskách jsme neměli jinou možnost, než odbočit vlevo na silnici č. 137, která je alternativou k dálnici A2 do Frankfurtu nad Odrou. Po kvalitním asfaltu, ale za hustého provozu jsme ujížděli, co to dá a oddechli si až po 3,5 kilometrech, když jsme zatočili vpravo do Templewa. Na konci Templewa jsme přejeli železniční trať a za ní, na křižovatce u křížku jeli po hlavní vpravo směrem na Goruńsko. Projeli jsme Kleszczewem, potom Goruńskem a zanedlouho přijeli ulicí Szkolnou do Bledzewu na západním břehu Obry (28 km). Na konci Szkolnej jsme odbočili vpravo do Sportowej a dojeli na náměstí - Rynek (obr. 02). Po zastávce u obchodu s potravinami (obr. 03) jsme pokračovali ulicí Sportowou přes řeku Obru do Zemska, kde jsme přejeli dálnici a po chvíli přijeli do Skwierzyny na křižovatku tvaru T. Zde jsme odbočili vpravo ulicí Gorzowskou, ve směru Zielona Góra a Poznań. Po kilometru jsme přejeli železniční přejezd a po dalších, asi 700 metrech, na křižovatce za vodárenskou věží odbočili vlevo do ulice J. Piłsudskiego, která nás zavedla do centra města. Nedbali jsme přikázaného směru a projeli pěší zónou na Rynek. Po levé ruce jsme minuli Radnici a ulicí Niepodległości přijeli na křižovatku, kde jsme uhnuli po hlavní (ul. Mostowa) vlevo, na most přes Wartu. Na Mostowej začíná podle serveru www.emapi.pl modrá turistická značka. Je to dost možné, my jsme si však žádného značení nevšimli.

Zato jsme si na druhém břehu, vlevo pod mostem všimli restaurace (obr. 04), kam jsme okamžitě zamířili. Sotva jsme usedli ke stolu nad řekou, přišel starší elegantní číšník jako z předválečné doby a po počátečním nedorozumění (považoval nás za Němce, na což jsem reagoval popudlivě) se objevil s čistým ubrusem a jídelním lístkem. Stolování bylo na úrovni (obr. 05) a jídlo skvostné. Zdeněk si dal rybí polévku, z níž vylovil obří kus libového lososího masa a já polskou specialitu, polévku źurek, který je něco jako naše kulajda nebo krkonošské kyselo. Na další chody si konkrétně nevzpomínám, ale vím, že jsme se rozplývali blahem. Zdeněk ještě požádal Jirku o obrázek piva Źiwiec (obr. 06) a pak jsme chvíli slastně trávili.

Po obědě jsme pokračovali po silnici č. 159, minuli odbočku na Międzychod a po pěti kilometrech přijeli do Murzynowa, kde jsme uhnuli vlevo, směrem na Stare Polichno. Silnice byla sice rozkopaná, ale po chodníku jsme Murzynovem projeli hladce. Dlážděná silnice (obr. 07) nás pak dovedla do Stareho Polichna (obr. 08), kde jsme zatočili vlevo na silnici č. 158 směrem na Gorzów Wielkopolski. Po pravé ruce jsme minuli hrázděný kostel sv. Antonína a po 2,5 km přijeli na most přes řeku Noteć v Santoku (obr. 09). Sjeli jsme k řece, vyhledali chatrný stín a pojedli z nouzových zásob, protože Santok vypadal jako po vymření.

Ještě jsme zvěčnili soutok Warty s Notećí (obr. 10) a pospíšili si po proudu Warty ke Gorzówu. Jirka pořád zastavoval, něco fotil a nám pomalu docházela trpělivost. Ze zdržení však vznikl asi nejhezčí obrázek celého putování – pohled na levý břeh Warty (obr. 11).

Krátká cyklostezka nás přivedla od řeky na silnici, po níž jsme podle železniční trati dojeli do Gorzówa Wielkopolskiego. Na samém jeho okraji, těsně za železničním podjezdem je hospůdka s příjemnou zahrádkou, kde si každý z nás poručil půllitr točeného. Ani nám nebylo podezřelé, že se nás paní za barem dvakrát ptala, jestli chceme opravdu točené. Pochopili jsme po prvním napití, kdy jsme se všichni zatvářili jako Adam na obrázku č. 12. Barmanka uznala reklamaci, ochotně nám vydala lahváče a my jsme s chutí doplnili tekutiny a ionty.

Od hospody jsme pokračovali po hlavní, Warszawskiej ulici a na kruháku zvaném Rondo Santockie přijeli na modrou cyklotrasu. Hned za rondem jsme uhnuli vpravo k prvnímu vytipovanému noclehu s názvem „Drugi Dom Cafe Cardamon“. V ulici Traugutta č. 4, kde měla ubytovna sídlit, byl však jenom tichý, šedivý panelák. Vrátili jsme se na Warszawskou, a po modré cyklotrase jeli dál do města. Na velké křižovatce jsme nechali odbočit vlevo čtyřproudovou ulici Władysława Jagiełły a pokračovali po cyklotrase rovně ulicí Gen. Sikorskiego přes další velkou křižovatku u mostu. Asi 400 m za ní jsme zahnuli vlevo do ulice Garbary (druhá odbočka), na další křižovatce vpravo do ulice Składowe a přijeli k nádraží, kde je v modré budově nádražní hotel - Hotel Dworcowy. Měli tu sice obsazeno, ale zažili jsme ochotu v Čechách nevídanou. Paní recepční zkušeně odhadla náš fyzický stav, ujistila se, že nejsme Němci, požádala nás o chvilku strpení a během deseti minut oznámila, že jsme očekáváni v hotelu Azyl, vzdáleném asi 1,5 km. Když jsme se vzpamatovali z údivu, vyjeli jsme podél tramvajových kolejí ulicí Dworcowou, na křižovatce přejeli další koleje a za prosklenou budovou odbočili vlevo do ulice Aleja Konstytucji 3. Maja. Projeli jsme velkou křižovatkou (vše pochopitelně po chodníku), za níž se ulice stala čtyřproudovou, minuli benzínovou čerpací stanici, za přechodem pro chodce zatočili vpravo do ulice Chopina a po 400 metrech přijeli k hotelu Azyl. Azyl je spíše ubytovna pro dělásky v bývalém oficírském hotelu. Je tam však sprcha, restaurace, a nocleh stojí 35,- zlotých na osobu.

Večer jsme se rozdělili. Jirka se Zdeňkem změkli a přesunuli se do hotelové restaurace, kdežto já a Adam jsme se vrhli do víru velkoměsta. Měl jsem neodolatelnou chuť na šašlik, rybu nebo alespoň dobrou klobásu, Adam měl podobné touhy a oba jsme se chtěli usadit v nějaké útulné hospůdce a v klidu pohovořit. CHYBA!!! Objevili jsme sice dva podniky otevřené non stop, ale jedním z nich bylo květinářství a druhým solárium! Na okraji jednoho z parků jsme uviděli otevřenou zahradní restauraci, kde byla produkce nějakých kvílečů se samohrajkami, takže praskala ve švech a nebylo slyšet vlastního slova. Znechuceně jsme se otočili a bloumali po městě, až se nám podařilo zabloudit. Na jednom rohu jsme v otevřeném obchodě s potravinami koupili nějaké pečivo a pití, sedli si na zídku před vchod a začali propadat trudomyslnosti. Když jsme po jídle dobloudili do hotelu, kamarádi ve výborné náladě opouštěli restauraci a pěli ódy na příjemnou obsluhu i kvalitu jídel.

Dnes jsme ujeli 75 kilometrů. Z Kolína pak 436.