Rakousko, Itálie 2012

Hned na začátek letních prázdnin, s využitím zároveň dvou státních svátků, jsme si naplánovali rodinnou dovolenou pro léto roku 2012. Díky našim zápiskům jsem dnes schopen zpětně sepsat krátký reportážní článek i o této cestě. Cílem mělo být zamluvené ubytování na čtyři noci v městečku Bad Gastein v Rakousku a posléze přejezd na slunné pláže Itálie, co nejblíže Benátkám, a tam strávit nějaký čas v kempu pod stanem. Účastníci jsme celá rodina, čili já, manželka, dcera (toho času 11 let) a syn (toho času 3,5 roky). Před odjezdem vše poctivě plánuji za pomoci internetu a online pořizuji tři karty Salzburska - "Salzburgerland karte", které nám umožní na rakouské části výletu využít mnoha slev. Cena dnes v roce 2014 je 59 EUR za šestidenní kartu pro dospělého a 29,50 EUR pro dítě od 6 - 15 let a musím říci, že se nám určitě vyplatila.

Odjíždíme hned první den prázdnin v sobotu ve 4 hodiny ráno. Tankuji plnou nádrž a jedeme směr Vídeň a dále Salzburg, který bude naší první větší zastávkou na dovolené. S jednou krátkou pauzou na malou snídani se nám daří dorazit do Salzburgu, kde bez problému nacházím předem vytipované garážové parkování Mönchsberggarage, vybudované přímo ve skále pod salzburskou pevností. Opouštíme auto a hned směřujeme k první zastávce naší návštěvy, a to do přírodovědného muzea Haus der Natur. V rámci šetidenní Salzburgerlandkarte máme každý i 24-hodinouvou Salburg Card, která nás opravňuje ke vstupu do muzea zdarma. Normální cena pro naši rodinu by byla cca 20 EUR. Dům přírody se skládá z několika částí, kde je možné dozvědět se něco víc o životě dřívějších i současných živočichů, o geologických zvláštnostech nebo o zajímavostech ze světa vědy a techniky. Největší atrakcí je však zcela jistě akvárium, ve kterém je možno spatřit i žraloka. Ve vzdělávácím centru děti mohou rozhýbat některé exponáty a zábavnou formou se tak dozvědět více ze světa fyziky, o lidském těle či o přírodních zákonech.

Po poučném pobytu v přírodovědném muzeu jdeme několik desítek metrů až k výtahu na zdejší dominantu vrch Mönchsberg. Výteh je vybudován ve skále a my máme opět díky slevové kartě jednu jízdu nahoru a dolů zdarma (klasické vstupné pro rodinu činí 6,70 EUR). Výtah nás vyváží před muzeum moderního umění a zároveň na vyhlídkovou terasu, odkud se nám naskýtá nádherný výhled na panorama Salzburgu. Následuje opět cesta výtahem a po ní směřujeme do historického centra s cílem vidět nejnavštěvovanější turistickou atrakci tohoto města - rodný dům W. A. Mozarta. Procházíme dosti zalidněnými uličkami s typickou místní výzdobou až konečně přicházíme k domu, na kterém je velký nápis Mozarts Geburtshaus. Všude kolem je spousta turistů a dokonce tu před domem stojí několik vojáků v historických uniformách, s bubny a prapory, kteří posléze pochodují centrem města. Přestože máme i do tohoto muzea možnost vstupu zdarma, z časových důvodů ji nevyužíváme a raději pomalu směřujeme přes nádvoří a nádherný hřbitov u opatství sv. Petra pod kopec, na kterém stojí hlavní zdejší dominanta, Salzburská pevnost.

Opět díky salzburské kartě máme výjezd ozubenou dráhou na vrchol i vstup do celého hradního komplexu zcela zdarma (klasické vstupné je pro rodinu 26,20 EUR). Pevnost HohenSalzburg je největší zachovalý hradní komplex minimálně v celé střední Evropě. Zde si na obrovském nádvoří dáváme svačinu a chvilku odpočíváme. Z různých míst si prohlížíme výhledy na Salzburg a okolí a jdeme i do hradu, kde si prohlížíme interiéry a expozici histrických zbraní. Po prohlídce jedeme opět ozubenou dráhou dolů do města. Směřujeme kolem Salzburského dómu (katedrály) malebnými uličkami zpět do centra a dále na nábřeží řeky Salzach. Jdeme podél řeky, ve které v tomto období teče opravdu hodně vody z tajícího sněhu z vrcholků Alp, až k přístavnímu molu pro vyhlídkové platby. Zde nasedáme na vyhlídkovou loď a proti proudu plujeme směrem k zámku Hellbrunn. Vyhlídkovou plavbu máme opět díky Sulzburské kartě zdarma, přičemž klasická cena pro rodinu by byla min 35 EUR. Je něco po poledni, teplota sahá určitě ke 30 stupňům a uvnitř lodi je spousta turistů a tudíž i nesnesitelné teplo. Kvůli silnému říčnímu proudu trvá cesta k přístavišti u zámku Hellbrunn poměrně dlouho. Tam však vystupuje většina turistů a my se můžeme na zpáteční cestu přemístit na venkovní palubu. Loď tentokrát po proudu jede velmi rychle a pro nás je to příjemné osvěžení. Teď si teprve můžeme vychutnat i krásé výhledy na salzburské dominanty. Po příjezdu již směřujeme zpět do parkovací skály, kde máme auto. V garážích ještě ve stánku kupuji pár pohledů a prodavač mi za to procvakává parkovací lístek, který díky tomuto nákupu bude při placení stát jen 3 EUR (běžná cena parkování by byla 2,40 EUR za hodinu). Velmi spokojeni s tím, jak jsme návštěvu Salzburgu zvládli za půl dne a s minimálními náklady, pomalu opouštíme toto malebné alpské město.

Nedaleko Salzburgu zastavujeme ještě u městečka Grödig, kde se nachází dolní stanice kabinovou lanovky na horu Untersberg. Času sice máme málo na nějaké vycházky po horách, ale vzhledem k tomu, že máme lístek opět zdarma, přemlouvám rodinku, aby překonala strach z výšek a abychom jeli nahoru. Nakonec přeci jen nastupujeme a překonáváme tak jedinečné převýšení 1320m a občas se pod námi otevírají prostory hluboké skoro 300m. Už z lanovky se nám nabízejí nádherné výhledy do kraje a po výstupu několika desítek metrů nad horní stanici lanovky se pod námi otevírá krásný rozhled jak na Salzburg pod námi, tak i na alpské vrcholky všude kolem. Asi po půl hodině nasedáme opět do kabinky a míříme zpět dolů k autu. Teď již definitivně směřujeme do gasteinského údolí a ač je to k nevíře, daří se nám, po tom všem co jsme dnes zvládli, dorazit do Bad Gasteinu cca v 17:30, bez problému kontaktovat pána zajišťujícího ubytování a bez potíží se zabydlet. Nutno říci, že v této lokalitě jsme s manželkou již podruhé a ubytování je zde zajištěno českou majitelkou apartmánů. Na výběr je několik bytů v apartmánových domech. Nejedná se o žádné luxusní ubytování, ale bez problému se zde vyspí dva dospělí i dvě děti, má svoji kuchyňku i sociální zařízení a cenově vychází na cca 1200Kč/noc. Náš apartmánek má tentokráte i terásku. Po rychlém zabydlení se ještě jedeme osvěžit po parném dnu na místní přírodní koupaliště Gasteiner Badesee. Vstupné se asi již v tuto hodinu neplatí, ale stejně máme opět jeden vstup zdarma. Sice je večer a nad námi se tyčí dvoukilometrové vrcholky hor, ale po horkém dnu i já jdu do vody a je to příjemné zakončení hodně aktivně stráveného dne. Po příjezdu zpět do apartmánu se jen rychle najíme a jdeme spát, protože zítra bude zase den.

Ráno vstáváme kolem osmé, snídáme a po deváté hodině již vyrážíme na první výlet, a to na výjezd lanovkou na horu za naším apartmánovým domem, na Graukogel. V rámci karty salzburska máme v gasteinském údolí dvě lanovky ze tří zdarma, přičemž běžná cena jedné jízdy je cca 15 EUR na osobu. Dvousedačkovou lanovkou vyjíždíme do mezistanice ve výšce 1482 m.n.m. a po přestupu na další lanovkou pokračujeme až na horní stanici těsně pod vrcholem ve výšce 1956 m.n.m. Je krásný slunečný den, vítr nefouká a všichni se celkem bez problémů aklimatizujeme na vyšší nadmořskou výšku než jsme zvyklí. Vyrážíme na pro děti velmi vhodnou, tzv. borovicovou, stezku - "Zirbenweg", která vede na hranici lesa porostlé jen nízkými dřevinami, borůvčím a alpskou květenou. Stezka je doplněna o různá dřevěná sedátka, relaxační lehátka, vyhlídky apod. Všem se nám to zde moc líbí a procházka je to celkem nenáročná. Vracíme se k hostinci u horní stanice a zde je v plném proudu nějaká místní sláva. Většina lidí je oblečena do krojů, hraje zde dechová hudba, griluje se a dokonce jsem svědkem tradičního narážení pivního sudu. Děti si krátce pohrají na hřišťátku, my nasáváme příjemnou místní atmosféru a po chvíli jedeme lanovkou zpět do údolí. Já na mezistanici nechávám manželce napospas obě děti a vyrážím odsud pěšky k apartmánu. Cesta vede přes lesy i luka, potkávám stádo pasoucích se koní a po hodince jsem dole v údolí. V apartmánku na mě již čeká uvařený oběd a po něm následuje krátká pauza pro odpočinek.

Odpoledne vyrážíme do asi 20 km vzdálené vesnice Dorfgastein, kde se jdeme vykoupat do místního menšího aquaparku SolarBad, neboli Slunečních lázní. Rodinné vstupné vycházi na přijatelných 14 EUR, my však máme vstup zdarma (dokonce procházíme do aquaparku přes hospůdku a nikdo po nás žádné lístky nechce). Koupeme se a opalujeme na horském sluníčku, které však brzy zastíní tmavé mraky a přižene se od hor bouřka. Balíme a trochu předčasně odjíždíme zpět do Bad Gasteinu. Tam přichází také bouřka s obrovskými kroupami, ale po chvíli je obloha zase protrhaná. Navečer tedy ještě jedeme do centra městečka a chvíli se procházíme, především jdeme dětem ukázat místní vodopád a termální prameny. Po návratu s manželkou popíjíme na terase víno a pivo, děti ještě chvíli koukají na televizi a postupně jdeme spát.

Po probuzení a ranní hygieně jedu do města pro čerstvé pečivo a dáváme si vydatnou snídani před dalším jistě zajímavým dnem. Dnes je trochu více mraků, ale přesto vyrážíme dopoledne na druhou lanovku v Bad Gastein, a to na horu Stubnerkogel. Dolní stanice je přímo v centru městečka, horní pak v nadmořské výšce 2230 m.n.m. Na vrcholku na nás čekají dvě výjmečné atrakce. Jako první jdeme několik metrů od horní stanice na nově zbudovanou vyhlídkovou plošinu Glocknerblick. Už její název napovídá, že jde odsud krásně spatřit nejvyšší hora Rakouska, Grossglockner (3798 m.n.m.), a nejen ona. Výhled je zde takřka na všechny světové strany, bohužel dnes je ale velká oblačnost a mraky značně zhoršují viditelnost. Navíc fouká hodně silný vítr a na plošině, která není v žádném závětří, musímě děti držet, aby neuletěly.

Druhou atrakcí, která je také jen pár metrů od horní stanice lanovky, je 140 metrů dlouhý visutý most, nejvýše položený most tohoto typu v Evropě (alespoň toho času). Procházíme přes něj a kocháme se neuvěřitelnými výhledy do hlubokého údolí pod námi. Most pak končí na vyhlídkové terase resaturace ve stanici lanovky. V budově objevujeme také jednu velkou hernu a dokonce zcela prázdnou a to je něco pro naše děti. Vše je zde zdarma, a tak chvíli hrajeme šprtec, chvíli pinball, děti se válí v kuličkách či probíhají mezi zavěšenými boxovacími pytli. My si můžeme dokonce na chvíli sednout k počítačům s internetem. Krásně pobaveni se s blížícím časem oběda pomalu přesunujeme opět k lanovce a jedeme zpět dolů do údolí. Oběd si vaříme v našem apartmánu a následuje tradiční poobědová siesta.

Pro dnešní odpoledne máme v plánu opět koupání, tentokrát v místních termálních lázních Felsentherme. Na salzburskou kartu opět neplatíme žádné vstupné, které je zde normálně poměrně vysoké, kolem 45 EUR za rodinu na celý den. Je to však krásný lázeňský komplex přímo pod úpatím hor a je zde na výběr z mnoha bazénů, vnitřních i venkovních. Děti dovádí, jezdíme na tobogánu i chvíli jen tak relaxujeme s manželkou ve výřivce či na lehátku s výhledem na hory. Nakonec jdu ještě sám na chvíli do saunového světa, kde si trochu prohřívám kosti. Přichází opět i nějaká přeháňka, ale koupat se dá v teplé vodě i za deště, takže to nikoho neodradí. Příjemně zrelaxovaní kupujeme ještě ve městečku pizzu, kterou si následně v apartmá připravujeme, povečeříme a u televize pomalu usínáme.

V noci slyšíme další bouřku a musíme říct, že počasí se zde střídá jako na houpačce. Ráno je obloha zatažená a občas i mrholí. Přes to všechno se vydáváme opět na turistiku, tentokrát jedeme opět do vesnice Dorfgastein a zastavuje těsně vedle Slunečních lázní, kde jsme se byli koupat v neděli. Hned vedle nich je totiž dolní stanice lanovky na horu Fulseck. Jedeme do mezistanice v nadmořské výšce 1466 m.n.m. a následně i na horní stanici do 2033 m.n.m. Tuto lanovku již zdarma nemáme a jízda nahoru a dolů nás vyjde na cca 40 EUR. Během jízdy se počasí vylepšuje, mraky se rozestupují a vypadá to na hezký slunečný den. Na vrcholu se nám nabízí opět krásný rozhled do všech stran a my se nemůžeme vynadívat na tu majestátnost alpských vrcholků, ale i údolí. Dáváme se na pěší tůru do mezistanice lanovky a po pár kilometrech přicházíme k uměle vytvořenému horskému jezírku Gipfelsee. Zde si užíváme příjemný relax s drobným osvěžením unavených nohou a už pokračujeme dolů k mezistanici. Kousek nad ní potkáváme nádherný horský hostinec Wengeralm, kde si dáváme polévku a něco k pití. Hned vedle hostince se seznamujeme s místním stádem krav a pokračujeme ke stanici. Z mezistanice již sjíždíme do údolí zpět lanovkou a autem přejíždíme do další vesničky gasteinského údolí Bad Hofgastein.

Zde jdeme navštívit opět místní termální lázně Alpentherme, do kterých máme také jeden vstup zdarma. Nejprve si ale v restauraci před lázněmi dáváme oběd a zmrzlinový pohár pro děti. Po lehkém vytrávení už jdeme do lázní, které jsou ještě větší než ty v Bad Gasteinu. Je zde ještě více bazánů, tobogánů a dalších atrakcí, hlavně pro děti. Manželka bere synka na tobogán a bez uvážení sedají do černé závodní skluzavky a zažívají svoji životní jízdu. Naštěstí to vše ve zdraví zvládají a my na chviličku necháváme děti napospas osudu a jdeme s ženou do sauny. Po návratu shledáváme obě děti živé a zdravé a dál všichni dovádíme jak ve vnitřních, tak ve venkovních bazénech. Dokonce je zde pro děti i bazének s projekcí, kde mohou sledovat při koupání pohádky. Vydržíme se koupat asi do šesté hodiny večerní a poté odjíždíme zpět do Bad Gastein. Zastavujeme v obchodě pro pečivo, děláme si večeři a pomalu začínáme balit k zítřejšímu odjezdu. Děti usínají, my s manželkou nanosíme většinu sbalených věcí do auta a jdeme také na kutě.

Vstáváme o půl sedmé a dobalujeme poslední věci, děti snídají a před osmou hodinou opouštíme naše ubytování v Bad Gastein. Směřujeme na konec gasteinského údolí, do vesnice Böckstein, kde sice končí silnice, ale vede tudy železniční trať a je možno i s autem nasednout na vlak a cca osmikilometrovým tunelem pod horami si výrazně zkrátit cestu na jih. Kupuji v pokladně společnosti ÖBB lístek za 17 EUR a čtvrt hodiny před odjezdem je možno s autem najet na přepravní vagóny. Já i s rodinkou jdeme do klasického vagónu a po chvíli vyrážíme. Cesta trvá asi jen čtvrt hodiny, ale výrazně nám zkracuje cestu do Itálie. Vlak zastavuje v obci Mallnitz, odkud již pokračujeme dál zase autem. Těsně před nájezdem na dálnici si díky nepozornosti vysluhuji od rakouských policistů pokutu za rychlost, naštěstí jen asi 20 EUR. Míříme na Villach a dále na jih do Itálie. Opět je velké teplo a my směřujeme přes Udine až k pobřeží a podél moře a známých středisek Caorle, Lido di Jesolo či Cavallinno dorážíme nakonec kolem jedné hodiny po obědě do městečka Punta Sabbionni, na úplném konci tohoto výběžku pevniny a zároveň do místa odkud je to přes moře jen několik málo kilometrů do Benátek.

Ubytováváme se v kempu Miramare, kde si pod stromy stavíme svůj stan a vše si pěkně zabydlujeme. Odpoledne vyrážíme na pláž se všemi koupacími potřebami. Ta je od kempu vzdálená minimálně kilometr, a tak využíváme autobusové dopravy, která k pláži od kempu jezdí a díky ubytování máme lístky zdarma. U moře se děti řádně vydovádí, sbíráme mušle, skáčeme do vln a samozřejmě jdeme do stánku pro pivo a nanuky. Moře je kupodivu vcelku čisté a synkovi se moc líbí sbírání živých či mrtvých krabů a ostatních plodů moře. Stavíme samozřejmě i hrad z písku, Po příjemně stráveném odpoledni se opět autobusem vracíme asi v sedm hodin zpět do kempu, sprchujeme se a dáváme si něco malého k večeři. Na konec dne se jdeme ještě krátce projít k přístavišti, odkud plánujeme zítra odjet na návštěvu Benátek. Je zde otevřeno ještě pár restaurací a my tedy dětem kupujeme dnes již několikátou zmrzlinu a sami si dáváme po dvoudecce vína. Procházkou se opět vracíme do kempu a ukládáme se ke spánku.

Snažíme se opět vstát brzy ráno, chystáme svačinu a vyrážíme do přístaviště, kde již nás vítají davy turistů. Kupuji lístek na veřejnou dopravu v Benátkách, provozovanou společností ACTV, za 18 EUR na osobu na dvanáct hodin. Díy němu můžeme bez problémů používat všechny druhy veřejné dopravy v Benátkách, především tedy lodě. Nastupujeme na velmi zaplněnou loďku a plujeme směr Benátky. Jejich panorama se před námi po chvilce objevuje především nepřehlédnutelná 99 metrů vysoká věž zvonice na náměstí svatého Marka. Nedaleko od tohoto náměstí zastavuje naše loď a my na chvilku vydechujeme ve stínu, protože už i teď brzy ráno je obrovské teplo. Po nábřež a kolem přístaviště gondol, tak typických pro toto město, přicházíme na nejznámější náměstí, a to právě na náměstí svatého Marka. Na něm je možno obdivovat jak stejnojmenou baziliku, tak i Dóžecí palác či již zmiňovanou věž zvonice. Synka nejvíce asi zajímají holubi, kterých se tu prohánějí po náměstí spousty a stali se také symbolem tohoto místa.

U všech památek již stojí zástupy turistů, vstupné není zrovna levné a pro děti by jejich návštěva stejně asi nebyla příliš zajímavá, a tak je naším cílem ztratit se v romantických uličkách a pomalu se dostat k tepně města, kánálu Grande. Překračujeme po mostech nesčetně kanálů, procházíme různými zákoutími i hlavními ulicemi, ale díky značení na domech se nám daří bez potíží dojít až ke kanálu Grande, konkrétně přímo pod most Rialto, nejstarší most na tomto kanále v Benátkách. Ani tento architektonický skvost či krásná zákoutí s gondolami nezajímají naše děti tak, jako italská zmrzlina. Čekáme tedy až otevře první zmrzlinář v Benátkách a hned se vrháme na jeho stánek. Pak teprve můžeme pokračovat dál. Od mostu Rialto jedeme lodní pouličkou přes celý kanál Grande až na zastávku pod mostem u vlakového nádraží. Můžeme tak cestou obdivovat mnoho paláců tyčících se u tohoto kanálu a vůbec způsob jakým je toto město postaveno a jaký je v něm život. U nádraží chvíli čekáme na loď, která by nás měla odvézt na ostrov Murano. Ovšem přelidněná loď není schopna odvést všechny čekající a bohužel já s dcerou zůstáváme v přístavišti, zatímco manželka se synem nám odjíždějí před očima.

Křičím ještě na ženu, ať vystoupí na čtvrté zastávce a ta už mizí někde v ruchu tohoto města. Další loď jede bohužel až za dvacet minut, manželka nemá u sebe ani telefon a já začínám být poněkud nervózní. Konečně připlouvá další loď na Murano a my se úspěšně i s dcerou naloďujeme. Jedeme kolem ostrova s místním hřbitovem a pak už je první zastávka na ostrově Murano. I když jsem ženě říkal, aby vystoupila až na čtvrté zastávce, vidím ji se synem v náručí hned na té první, a tak i my vystupujeme zde a radostně se vítáme. Manželka popisuje jak ji lidi vytlačili ven a nemohla se již vrátit a jak synek už z tepla omdléval. Je opravdu velké horko a my jdeme do místního obchodního centra trochu se ochladit, nasvačit a hlavně doplnit tekutiny. Občerstveni se pak vydáváme na prohlídku ostrova, který byl domovem sklářů, což dokládá mnoho výzdob na náměstíčkách, prodejny suvenýrů se spoustou skleněných výrobků, či třeba i možnost nahlédnout do sklářské dílny. Chvíli ještě odpočíváme ve stínu stromů a pak už jdeme opět na zastávku lodní dopravy. Původní plán návštěvy ještě ostrova Burano vypouštíme, protože je opravdu úmorné teplo a Benátky k tomu všemu jsou v turistické sezóně poměrně přelidněné město. Vracíme se tedy lodí zpět do Punta Sabbionni a jdeme do kepmu alespoň krátce zrelaxovat. Daří se mi dokonce prodat českým turistům za 10 EUR naše lístky a dopravu, protože mají ještě platnost minimálně do deváte hodiny večerní.

Odpočatí vyrážíme autem pár kilometrů do střediska Cavallinno, kde jsme před pár lety byli na dovolené. Jedeme na stejnou pláž, kam jsme se tenkrát chodili koupat, a zjišťujeme, že se vůbec nic nezměnilo. Stejné auto se zmrzlinou, stejná pirátská výletní loď a samozřejmě černoši s osuškami, hodinkami a dalšími tretkami. Voda je skvělá a i když je slaná, nemůžeme z ní děti vůbec dostat. Synek přeskakuje vlny a je to pro něj opravdový zážitek, dcerka se nechá vlnami jen tak pochupovat v nafukovací duši. Samozřejmě nechybí zmrzlina, stavění hradu a sbírání mušliček. Navečer se vracíme do kempu, sprchujeme se a jdeme do vedlejší restaurace dopřát si pravou italskou pizzu a trochu místního vínka (děti samozřejmě džus a následně zmrzlinu). Zdravě unaveni a krásně nasyceni jdeme spát, i když noc je hodně teplá a komáři ji také příliš nezpříjemňují.

Poslední den dovolené začíná klasicky snídaní a po té již balíme stan a všechnu naši výbavu. Po osmé hodině opouštíme kemp a vydáváme se na cestu domů. Cestou párkrát zastavujeme na protáhnutí a v Rakousku pak kupujeme malou svačinu. V pět hodin odpoledne přejíždíme české hranice a po šesté jsme již před naším domem. Celou cestu bylo velké teplo, ale to není nic proti jižní Moravě, kde je při našem příjezdu 37 stupňů. Nicméně hlavní je, že cesta proběhla bez problémů a dokonce již i bez pokut a celá dovolená se nám tak vydařila naprosto podle plánů.

Na shrnutí musím říci, že ježdění na dovolenou do Alp snad nemůže nikdy omrzet. I s dětmi se zde dá najít spoustu krásných procházek na opravdu čerstvém vzduchu a hlavně klidné prostředí, kde si člověk opravdu odpočine. Zároveň výhodou gasteinského údolí je přítomnost teplých pramenů, potažmo lázní a tedy i možnosti výborného koupání. Pobyt u moře v turistické oblasti je také výborný pro děti, ale už je tu daleko více živo a návštěva Benátek v letní sezoně je poměrně náročná záležitost. Nutno však říci, že se jedná o nádherné a hlavně jedinečné město, které stojí za návštěvu a já doufám, že se mi sem podaří ještě někdy vrátit a vše si zde více prohlédnout. Dovolená jako taková nás nestála úplně nejmíň, ale vzhledem k tomu, že jsem vše plánoval po vlastní ose, cena byla o dost nižší než při dovolených přes cestovní kanceláře. A to se vyplatí.

Kompletní fotogalerii naleznete zde.

Autor : Doc

Více reportáží z cest a výletů můžete nalézt na http://jaknanudu8.webnode.cz/cestovani-a-turistika/.