Posázavím ze Zruče do Českého Šternberka

Posázavím ze Zruče do Českého Šternberka

Další etapu Posázavím začínám tam kde jsem tu předešlou ukončil. Vystupuju na vlakové stanici Zruč – zastávka a Okružní ulicí přicházím na červenou turistickou která tady už vychází z města.

Hned za mostem přes potok Pardidub uhýbám za silnice vzhůru lesnatou strání znovu k silnici na Chabeřice. Hledám mezi stromy trochu přijatelný výhled zpět k městu s výsledkem nevalným. Vycházím na silnici a rovným úsekem cesty mezi poli a loukami kolem kapličky mezi dvěma mohutnými lípami přicházím do Chabeřic.

Za obcí v níž – domorodci prominou – jsem nenašel žádnou potravu pro můj Canon, odbočuju ze silnice a jdu krajem pole k lesu. Tady se od Sázavy vzdaluju a potkám se s ní až v Kácově. Vcházím do lesa na stinnou silničku a jdu skoro tři kilometry rovným úsekem cesty ke Kácovu. Okolo reznoucí žluť odkvétajících janovců a nastupující modř rozkvetlých vlčích bobů dává jasné znamení že jaro nezadržitelně končí. Škoda.

Vycházím z lesa na louku a za kopcem už hezké výhledy na Kácov a okolí. Červená vede k okraji obce Zliv a tam uhýbá Doprava úvozovou cestou ke Kácovu. Úvoz je hluboký a stékají jím drobné potůčky vody. Za chvíli se potůčky spojují, není kudy jít a vypadá to že za chvíli budu potřebovat šnorchl. To bych nerad. Vracím se a do Kácova jdu přes Zliv trochu delší cestou po silnici s kopce několika serpentinami s výhledy na město.

Tam přicházím kolem vlakové zastávky přes most a doleva k zámku a pivovaru. Zámek procházím jen zvenku, je pondělí, taky mě mohlo napadnout že bude zavřeno. Ale já mám čas zrovna dneska. V pivovarské hospodě vedle pivovaru zavřeno není, posedím chvíli u piva a dám si i oběd, je kolem poledne.

Pak procházím městem a za ním přes hlavní silnici polní cestou do lesa. Kolem kempu a Sporthotelu Kácov scházím pěšinou k řece. Tam se moc nezdržím a hned se šplhám do stráně k lesní cestě a dolů k Pelíškovu Mostu (při nejlepší vůli jsem tam žádný most nenašel). Zase nahoru do stráně, za řekou železniční zastávka Vranice, a ještě jednou dolů k řece a meandrem kolem osady Mazourov.

Další úsek cesty vede už víceméně podél řeky až k jezu a mostu do Soběšína.

Zůstávám na své straně řeky a jdu lesem a krajem lesa necelé tři kilometry k silnici na Radonice. Tam prudkým sešupem k mostu přes Blanici, která kousek odtud končí v Sázavě. Za mostem už i s modrou kolem dálnice k zase už napuštěnému Brtnickému rybníku.

Na poslední úsek cesty, asi dva a půl kilometru vybírám zase červenou, která mě společně s modrou přivede klidnou a pohodovou lesní cestou kolem hladomorny a hradu na rozcestí do Českého Šternberka. Tam už z časových důvodů míjím hospodu a přes most k železniční zastávce na zpáteční cestu je to pár desítek metrů.

Takže mám za sebou další část putování Posázavím které jsem začal ve Světlé nad Sázavou. Tu dnešní bych hodnotil jako nejméně atraktivní, vede dost po silnicích a řeky jsem si moc neužil. Trasa asi třiadvacet, počasí na jedničku, takže nakonec přece jen spokojenost.

Možná ještě ze Šternberka do Sázavy s nějakou odbočkou a to bude vše. Pak už bych nosil dříví do lesa.

Takže zdrávi došli, zase někdy. Seventy

Odkaz na mapu trasy