Loading...
Na jaře roku 2025 centrála pro cestovní ruch, Turespaña, společně s kanárskými turistickými patronáty jednotlivých ostrovů, podpořila projekt dvou skvělých kluků, blogerů a milovníků hor, Jakuba Šolce a Iva Fikrleho. Jejich cílem bylo projít dálkovou trasu GR 131, který protíná jednotlivé kanárského ostrovy. Bylo nám ctí podpořit tento projekt, který může být inspirací pro mnoho dalších, ať již dobrodruhů nebo běžných milovníků pěší turistiky. Pokud se vydáte v jejich stopách, nezapomínejte, že kluci procházeli chráněnými i přírodními rezervacemi a Národními parky, která mají přísná pravidla pro bivakování a rozdělávání ohně, které je na Kanárech prakticky zakázané kromě vymezených míst. Děkujeme jim, že nejen krásně popsali svoje zážitky a jednotlivé ostrovy, ale také jako praví milovníci přírody je ctili a dýchali v jejich rytmu na znamení úcty k nim. Ostatně, je to patrné z jejich deníkových záznamů, které psali po projití každého ostrova.
GR 131: PĚŠKY PŘES KANÁRSKÉ OSTROVY
S parťákem Fikim (Ivo Fikrle) se po třech letech od našeho legendárního HRP Ultimate Crown chystáme zase projednou obout svobodu. Máme před sebou přechod všech sedmi Kanárských ostrovů – Lanzarote, Fuerteventura, Gran Canaria, Tenerife, El Hierro, La Gomera a La Palma. Čeká nás zhruba 600 kilometrů a přes 25 000 výškových metrů krajinou vulkanických struktur, sucha, horka, prachu, písku, ostrých hřebenů nad oceánem i divokých lesů. Osu našeho trailu bude tvořit GR 131, nicméně nebudeme se ji držet striktně a chceme vidět víc! Přeci jen na Kanáčích už jsme si oba něco odchodili.
Tentokrát chceme všechno, tzv. all inclusive. Sedm jednohubek s různou příchutí.
I. etapa - LANZAROTE: KALDERY A ČERNÝ PEKLO (Jakub Šolc)
II. etapa - ČERVENÁ A ZELENÁ FUERTEVENTURA (Ivo Fikrle)
III. etapa - GRAN CANARIA: KVETOUCÍ ZAHRADA ATLANTIKU (Jakub Šolc)
IV. etapa - TENERIFE, NÁVRAT ZTRACENÉHO SYNA (Ivo Fikrle)
Přijíždíme trajektem do přístavu v Santa Cruz de Tenerife. Stojím venku na palubě, a koukám jak se rychle blížíme. Ocelové monstrum zpomaluje, chystá se zacouvat k molu a já mám v břiše kromě nevolnosti z jeho zběsilé jízdy po vlnách oceánu i velmi příjemný pocit očekávání. Těším se nejen na nová dobrodružství, ale i na to, že se znovu podívám na známá místa a že podruhé vystupím tentokrát se svým parťákem na nejvyšší horu Španělska. Ano, říkám podruhé, protože už jsme tady na Tenerife jednou byli. Rádi objevujeme nová místa, ale i se vracíme na ta stará. A tak měníme trasu, nebudeme se úplně držet GR131 a půjdeme v opačném směru, tedy ze severovýchodu na jih.
Náš trail začíná v Igueste de San Andrés na pláži a hned stoupáme ostře do kopce nádherným sopečným udolím. Severní vítr sem z oceánu přináší značné množství vlhkosti, která se v kopcích sráží v oblačnost a zásobuje zdejší floru životodárnou vláhou. Rostliny ani nečekají na déšť, naučily se totiž získávat vodu ze vzduchu tvarem svých listů a délkou svých jehlic. Naučily se to velmi dobře, a tak první dva dny jdeme tropickou džunglí.
Blížíme se k vulkánu Pico del Teide a krajina se dramaticky mění. Džungle se ztrácí a my procházíme nádherné borové lesy. Před dvěma lety se tady přehnaly požáry, ale zdejší borovice nasadily pupeny a jejich světlounce zelená ostře kontrastuje s černou kůrou a okolní spálenou krajinou. Kvůli lovu na muflona je Národní park Teide až do pěti hodin uzavřen a tak čekáme u zátarasu, až nás pustí. Pouští nás skoro o hodinu dřív a tak můžeme vyrazit. Po několika kilometrech nás staví další strážci parku a kontrolují naše permity pro výstup na Teide a spaní v NP. Kontrolují i naše vybavení, musíme ukázat že máme dlouhé kalhoty, druhou vrstvu, peřovku a spacák. Dobře vědí proč, na Teide totiž v noci mrzne. Vystoupáme do 3500m n.m. a už po tmě bivakujeme na jednom z malých plácků.
Vstáváme ve 4:45 abychom byli na vrcholu včas na východ slunce. V 5:40 jsme tady, je tma a jsme první. Asi nemá cenu vysvětlovat jak nádherný východ slunce a celá atmosféra na nejvyšší hoře Španělska je. Ten pocit je nepřenositelný. Z fumarol kolem nás to "voní" po síře a občas nás ovane horký obláček páry. Sedíme přece na okraji kráteru aktivního vulkánu.
Klesáme dolů, procházíme Národním parkem a nevěříme vlastním očím jak rozmanité Tenerife je. Měsíční krajina, všechny druhy lávy, vyprahlá nehostinná pustina, borové lesy, desítky druhů kaktusů, endemity jako třeba Draceana draco (Dračinec dračí) nebo přes dva metry vysoký Tajinaste rojo (Hadinec teidský) který kvete jen tři týdny jednou za dva roky a to je právě teď!
Dokončujeme čtvrtý ostrov a musím říct že jsem se trochu bál, že už nemůžu vidět nic nového. Bál jsem se zbytečně. Kanárské ostrovy jsou neskutečně rozdílné a rozmanité.
Jakub Šolc, Ivo Fikrle
www.kubojovycesty.cz