Osvětim, Krakow 1

Se školou jsme se vydali na dvoudenní poznávací výlet do Osvětimi a Krakowa.

První den jsme navštívili Osvětim - nacistický pracovní koncentrační tábor.

Uvítala nás brána s velkým nápisem "Arbeit macht frei! - "Práce osvobozuje"!!

Vstupné se neplatí.

A pak už jsme se začali seznamovat s touto smutnou kapitolou evropských dějin.

Po příjezdu transportu byli vězni rozdělováni lékaři do dvou skupin na práceschopné a na práceneschopné. Práceneschopni byli hned odvedeni ke "sprchování". Museli se svléknout do naha a přejít do velké místnosti. Když byla místnost plná, zavřela se a dovnitř byl vpouštěn jedovatý plyn Cyklón B. Poté byli posbírány mrtvoly, ostříhány, případně jim byla vyříznutá kůže, a odvezeny na hromady před krematorium, kde byli postupně spalovány.

Další skupina lidí sloužila na lékařské pokusy.

Třetí skupina lidí byli dělníci. Ti byli označeni tetováním na rukou. Byli ubytováni v blocích, které se postupně rozšiřovaly. nejprve spávali na zemi na slámě, kterou museli každé ráno před apelem uklidit. Když jich bylo už hodně, museli spávat na boku, jeden vedle druhého, aby se tam vešli. Později byly zbudovány tříposchoďové pryčny, které byly původně určeny pro tři osoby, ale postupně jich tam spalo i šest. Lidi velmi trpěli, měli vši, blechy, štěnice, průjmy, úplavice, střevní tyfus. Byli podvyživení, vyhublí. Brzy ráno šli na apel, potom šli za doprovodu vězeňské hudby pracovat, měli jen hodinu přestávku na oddech, večer přicházeli do lágru v 19 hod, některé spoluvězně museli podpírat nebo mrtvé nést. Pokud byl někdo slabý a umíral, byl hozen na hromadu mezi mrtvoly a někdy upálen i zaživa.

Večer dostávali skromné jídlo a do 21 hod měli volnou zábavu, mohli si číst poštu, vybalovat balíčky z domova, mohli se i navštěvovat mezi jednotlivými baráky nebo poslouchat koncert vězeňské hudby.

Když jsme procházeli mezi expozicemi, kde byly hromady dětských botiček, výrobky z lidské kůže nebo z lidských vlasů, šel po nás mráz.

Prohlédli jsme krátký film o osvobození na smrt vyhublých vězňů Rudou armádou.

Nepříjemná představa byla, když jsme si prohlíželi kobku pro chycené uprchlíky, 1 x 1 metr, kde údajně pobývaly někdy až 4 osoby. Zde byli mučeni hladem. Někdy se to zvrhlo i k tomu, že se pojídali za živa navzájem. Brrr!

Po shlédnuti těchto hrůz jsme se přesunuli do hotelu, kde jsme se ubytovali a k obědu nám dali polévku z červené řepy. Jak nechutné! Nikdo to nejedll.

Odpoledne jsme měli besedu s přeživšími osvětinskými vězni, kteří nám ukazovali fotografie svých vychrtlých postav v pruhovaných oděvech a vyprávěli o svých hrůzných zážitcích.

Druhý den jsme se vydali poznávat Krakow - královské město.

viz Osvětim, Krakow 2

Fotogalerie