Od vod Litovelského Pomoraví přes Terezské údolí a „Podkosíří“ k Podhradskému rybníku v Plumlově

Tento cestopis by se mohl klidně také jmenovat např. Putování střední Moravou, Haná Tour nebo Ze Střeně do Prostějova … a pokaždé by to byl název pravdivý. A i když finálně použitá varianta odkazuje spíše k přírodním krásám a vodnímu živlu, nevyhýbali jsme se ani půvabům historických památek (jen zámky, kterých jsme se skutečně fyzicky dotkli, byly čtyři) a ve finále ani zbraním a životu vojenskému.

Do Střeně jsme se i s koly přesunuli vlakem, takže dojezd do – svým způsobem téměř středu – Litovelského Pomoraví (CHKO) nás nijak neunavil. Dál už jsme jeli za svoje … a nebylo to daleko. Na břehu zatopené pískovny Náklo již měli otevřeno, a tak jsme se raději osvěžili. Blízká budoucnost měla ukázat, že se jednalo o rozhodnutí více než prozřetelné.

Následuje krátká pauza u zdejšího opevněného kostela sv. Jiří (původní gotiku většinově vystřídalo na konci 17. stol. baroko), téměř průjezdní Příkazy (Vesnická památková rezervace s oblíbeným smírčím křížem u váhy) a tentokrát zcela nepovšimnutá Senice na Hané. Další zastávka – a to hned několikanásobná - nás čekala až v městyse Náměšť na Hané, přičemž ta hlavní byla u zdejšího zámku na vršku nad obcí. Někteří si šli koupit turistické vizitky (já už je měl), jiní kafe z automatu … a všichni dohromady jsme byli zklamaní z toho, že v době, kdy na zámku již dávno panuje čilý ruch, v Zámecké restauraci si teprve začínají protírat oči a po chvíli i otírat stoly. Jen otevírat se nikomu nechtělo, takže jsme jen krátce zaskočili ke zřícenině zdejšího hradu, nakoukli do kaple Nejsvětější Trojice a vydali se raději dál.

Ono to bylo hlavně níž, protože nás čekal prudký sjezd kolem amfiteátru, kde jsem jednou, kdysi dávno, na nějaké akci byl, a poté již NS i PR Terezské údolí, kterým v meandrech protéká říčka Šumice. Z obyvatel půvabného údolí jsme toho moc neviděli (ani skorce vodního) a spokojili jsme se spíše s informačními tabulemi. Tam jsme si např. přečetli příběh o nebohé dívce Terezce, kterou prý kdysi věznili a týrali na Dolním zámku v Náměšti a která tak údajně dala tomuto údolí jméno.

Po propjetí Terezského údolí jsme se ocitli v Laškově. Je sice hezké, že tady mají zámek (barokní, empírově přestavěný, na místě gotické tvrze stojící) obklopený parkem, ale ani tady výraz „otevřená hospoda“ nikomu nic neříká … a to už se pomalu blížila jedenáctá a na zámku se svadbilo. O nic lépe jsme ovšem nedopadli ani v nedalekém Pěnčíně.

Naštěstí už byly na dohled Čechy pod Kosířem, kde nám konečně vykvetla pšenka v podobě guláše a loku pěnivého moku. Po doplnění kalorií a nabrání sil jsme se vydali do muzejního centra Čech. Kolegové si nakoupili vizitky, já se alespoň pozdravil s personálem Hasičského muzea a potom jsme se rozpadli. Tedy ne na prach, ale v další cestě už pokračovaly jen 4/9 z původní sestavy. Zatím ale jen k nedalekému zámku, z kterého je – a to není myšleno vůbec ve zlém – asi nejzajímavější a nejcennější jeho park.

Odsud jsme pokračovali na Kostelec na Hané, kterým jsme jen projeli a zamířili dále k jihu. Horko začínalo být chvílemi až nepříjemné a vůbec začínalo být jasné, že brzy něco spadne. Zůstali jsme optimisty, jen nás lehce vyděsil auty i lidmi zcela přeplněný Plumlov. Usoudili jsme z toho, že na zdejším liechtensteinském zámku (nikdy nedokončená – a přesto monumentální i přitažlivá - manýristické stavba z r. 1688) určitě nebudeme sami. A nebyli jsme …

Na zámeckém nádvoří probíhaly nějaké opožděné oslavy osvobození s dětskými soutěžemi. Hned u brány jsme se sice lekli, že se kvůli Vrběticím vrátil ruský okupant, ale vše bylo v pořádku. Snad až na to, že na prohlídky už se muselo registrovat internetem předem. My si ale zašli jen obejít nádvoří, jehož střed tvoří zbytky někdejšího plumlovského hradu, a u toho se zájmem pozorovali činnost vojenských jednotek, která o jednotlivých národech a jejich armádách mnohé naznačovala. A že tady těch zemí bylo zastoupeno – chybělo snad jen Rumunsko. Většina vojáků předváděla vojnu, zbraně nebo alespoň spojovací techniku, jen Slováci poslali čestnou stráž a u Francouzů se hrál petang či spíše pétanque. Nejvíce nás ale stejně zaujala jeptiška, která si nesla pivo s takovou láskou, až jí uletěl čepec. A tak jsme si v podhradí – u Podhradského rybníka – také jedno dali.

V té chvíli už ale obloha hodně potemněla a i nějaké zvukové efekty jsme shůry zaslechli. Takže jen tradiční foto přes podzámeckou vodní plochu, objet Plumlovskou přehradu a ve zvýšeném tempu dojet do Prostějova. Pár kapek nás sice zasáhlo, ale nebylo to nic, co by vysloveně vadilo. Jenom už se některým (já to fakt nebyl, těšil jsem se totiž na některé památky a zvažoval i Saudkovu výstavu) raději nechtělo „pobejt“, a tak jsme jen nakoukli do zdejšího Muzea a galerie na náměstí TGM (vizitky a pár potřebných informací), dojeli na nádraží, dali si jedno pivo (výborný Topol v Tipsportu) a s nevelkým zpožděním vyrazili k domovu.

Do Šumperka jsme – celkem nepřekvapivě - dojeli za krásného počasí, jen četné kaluže a místy mokré silnice svědčily o tom, že ještě netrvá nijak dlouho. A my mohli u chodníčkového na zahrádce„U Dacana“ v klidu konstatovat, že za sebou máme další vydařenou akci.