Od rybníka Hluboček do obce Březolupy

Začátkem března jsem spolu s manželkou podnikl kratší výlet do oblasti Moravského Slovácka v okolí obce Březolupy. Našim startovním místem se stala zastávka busu „Březolupy, hájenka“, odkud jsme zamířili jen k několik desítek metrů vzdálenému rybníku Hluboček zbudovanému na stejnojmenném potoce. Jeho hladina zaujímá plochu skoro tří hektarů. Východní strana je oživena dlouhým dřevěným molem, na jehož konci se nachází odpočinkový altánek zrobený rovněž z drva, který slouží i k pozorování vodních ptáků.

Z nich se tady vyskytuje např. kachna divoká, lyska černá či potápka malá. Nad vodní hladinou běžně poletuje množství šídel a vážek, u břehů pak motýli. Z obojživelníků je zde domovem ropucha obecná a skokan skřehotavý, z plazů užovka obojková. Břehy rybníka jsou porostlé olšemi, topoly a duby.

Nedávno (roku 2021) prošel rybník rozsáhlou revitalizací. Při ní byl nejprve odbahněn, po napuštění zarybněn a vystavěno již zmíněné molo s altánem. Poblíž něj vznikla travnatá pláž. Pro ty, kteří se nechtějí jen povalovat a koupat, ale zajímá je také okolní příroda, byla zbudována „NS Okolo Hlubočku.“ Je doplněna informačními tabulemi a zájemce provede okolo břehů vodní nádrže, přičemž se nad tím severním nachází ještě jedna menší vodní plocha s mokřadem a broukoviště.

 

Dnes je ale teprve předjaří, takže si tento okruh necháme někdy na příště. Namísto toho návrat k silnici a po jejím přechodu pokračujeme po polní cestě mírně stoupající do svahu. Cestou jsme minuli stavení s loukou, která je ozdobena menší replikou větrného mlýna. O něco výš nám kráčí v ústrety bílý kohout. Vůbec se nás nebojí, ale pozdravné zakokrhání mu zřejmě uvázlo v hrdle. No budiž mu odpuštěno, vždyť je to jen hloupý kur...

Jen kousek nad opeřencem jsme opustili stoupající cestu a pokračovali po její vrstevnicové odnoži mezi humny do centra Březolup. Procházeli jsme tady nad zajímavými stavbičkami místní zahrádkářské kolonie, v první ulici obce minuli také jeden vinařský sklípek (no co se divit – vždyť jsme na Slovácku!), a pak už nás silnička přivedla do zámeckého parku a k objektu bývalého feudálního sídla. V jeho prostorách dnes má své kanceláře obecní úřad. Dále je zde obřadní síň, archív, sklady, půjčovna krojů „Tanečního souboru Botík,“ ateliér akademického malíře Pavla Trucla a další místnost využívá „Letecký a modelářský klub.“ Část zámku si pronajala soukromá firma.

Předchůdcem nynějšího zámku bývala od konce 16.století trojkřídla tvrz, o níž historici předpokládají, že si ji nechal vystavět Volf Lorant z Inky. Roku 1650 ji odkoupil hrabě František Horecký z Horky (měl manželku Markétu z rodu Serenyiů) a vzápětí se rozhodl tvrz přebudovat na jednopatrový raně barokní zámek. Přitom dostavěno i čtvrté křídlo, čímž vzniklo uprostřed zámku malé intimní nádvoří a v okolí sídla vznikal krajinářský park. Stavba zámku dokončena LP 1685. V té době byly obytné místnosti přístupny arkádovými chodbami či venkovními pavlačemi.

Jeho současná podoba je klasicistní a průčelí členěno římsami a pilastry. Začátkem dvacátého století bylo jihozápadní křídlo navýšeno o patro a přestože byly fasády sjednoceny, dostavba narušila symetrii budovy. Tuto část zámku musely v rozích zpevnit masivní opěrné pilíře. Na hlavním průčelí přibyla atika s hodinami a dřevěným balkonem, ten později nahradil balkon zděný.

Roku 1929 se březolupský zámek stal majetkem Baťova podpůrného fondu a byl jím využíván jako zotavovna. V roce 1949 se stal vlastníkem stát a krom kanceláří MNV plnil funkci kulturního domu. Po sametu přešel do majetku obce a ta započala s jeho dlouhodobou rekonstrukcí. Při ní proběhl i archeologický výzkum a zámek byl zapsán mezi nemovité kulturní památky ČR. Zámek má klenuté sklepy, v patře jsou zbytky štukové výzdoby a je tu i malá kaple, která prý byla zbudována na ochranu před čerty.

V minulosti prý jednomu hraběti notně ztrpčovali život. S jedním z nich podstoupil zápas, a když jej přitiskl ke zdi, zůstal po satanášovi na zdi nesmytelný flek a na schodech otisk kopyta. Díky vystavěné kapli pak údajně čerti zámek už nenavštěvovali. Další pověst se zase zmiňuje o tom, že po soumraku na chodbách a v komnatách vládlo tak strašidelné a absolutní ticho, že se tu v noci nedalo vůbec spát.

 
Součástí zámeckého areálu je také barokní sýpka stojící na tzv.předzámčí a zámecký park. Na dvě půle jej rozdělilo zbudování silnice z Uherského Hradiště do Zlína a jeho severní část krášlí lipová alej. Ta druhá u zámku prošla roku 2001 rozsáhlou revitalizací a stala se pěkným místem místem pro procházky, což jsme dneska ocenili i my.

Pak už opouštíme park, za „Restaurací U Zámku“ přechod silnice na opačnou stranu a nasměrován azimut do blízkého centra Březolup. Za mostem přes potok Březnici jsme u dětského hřiště minuli pěknou pískovcovou sochu sv.Jana Nepomuckého.

Pochází z období vrcholného baroka (1723) a její celková podoba je vcelku obligátní – sv.Jan je oděn do trojdílného kanovnického roucha a nechybí ani klasický biret s hvězdnou kovovou svatozáří na hlavě. Neobvyklé je ale precizní ztvárnění jednotlivých prvků a je vidět, že si s nimi neznámý sochařský kumštýř hezky vyhrál. Velmi zručně vystihl jak tvář světce a detaily rukou, tak i splývající roucho s veškerými jeho záhyby, Díky tomu se může stát, že některým návštěvníkům blízké krčmy, vracejícím se po uzavírací době ke svým domovům, pak může socha mučedníka připadat jako živá.

Pohostinné zařízení nese název „Hospoda U Samohýlů“, a jelikož měli otevřeno, stavili jsme se tu na malé pivo a kofolu. Pak už jsme okolo barevného objektu místní základní a mateřské školy popošli k návsi, na jejímž okraji se vypíná největší březolupská sakrální památka – kostel Nanebevzetí Panny Marie.

Vesnice Březolupy dříve bývala samostatným panstvím, v jehož vlastnictví se vystřídala spousta šlechticů. V červenci 1749 je zakoupil Jan Ferdinand z Loqueval, jinak olomoucký kanovník a hradčanský děkan, který pojal rozhodnutí ve vsi založit farnost a vystavět kostel. Jeho základní kámen byl do země vložen LP 1774, vlastní stavba se ale protáhla. Ještě roku 1788 svatostánku chyběla okna a dveře a nad jeho střechou se tyčila jen malá dřevěná věžička. Přesto zde byl v témže roce dosazen první duchovní – kaplan P.M.Gottwald ze Zlína. Výstavba kostela byla dokončena 1802, na farnost Březolupy povýšeny o 55 let později a hranolová věž zvonice s hodinami, vystupující nad vstupním průčelím, byla ku chrámu přistavěna až roku 1873.

Kostel byl zbudován na půdorysu obdélníka s presbytářem na východní straně, k té jižní je přilípnuta malá sakristie a venkovní jižní fasádu zdobí sluneční hodiny.

Od otevřeného vchodu jsme si mohli z předsíně interiér chrámové lodi dobře prohlédnout. Na bočních stěnách jsou umístěny obrazy křížové cesty, vnitřní omítka hýří teplou žlutou barvou a strop je zkrášlen malbami, vyvedenými v poněkud naivním stylu. Na oltáři se vypíná socha Panny Marie s Ježíškem, po stranách stojí skulptury sv.Cyrila a Metoděje.

Venku jsme pak na jižní straně kostela omrkli nedávno zrestaurovaný Památník obětem 2.světové války, za níž došlo k násilnému úmrtí devíti březolupských občanů a při osvobozování obce padlo jedenáct rumunských vojáků, přílušníků Rudé armády.

Pomník padlým v 1.světové válce, stojící u východního nároží chrámu, byl zbudován až roku 1927. Jestli se tak stalo kvůli chybějícím penízkům v obecním rozpočtu anebo proto, že byli po skončení války oslavováni hlavně legionáři a ti, co padli v boji za císaře pána, byli upozaděni, nevím. Faktem je, že se na ně dlouhých 9 let jakoby pozapomnělo. Přitom bylo přímo z Březolup odvedeno 273 mužů, z nichž 29 na frontě dezertovalo a přidalo se k legiím a 44 se ke svým blízkým už nikdy nevrátilo.

Po prohlídce kostela a pomníků následoval návrat k autobusové zastávce, ale před odjezdem spoje do Zlína ještě zastávka na oběd v protější „Restauraci u Zámku.“