TURISTIKU PODPORUJÍ
60 291 turistů a cestovatelů
100 176 výletů, turistických cílů, tras a cestopisů
1 106 205,- odměny za články

Norsko

Norsko je země ležící v severní Evropě. Norsko je království, ke kterému náleží také souostroví Lofoty. Hlavním městem Norska je Oslo. Mezi další turisticky vyhledávaná města patří např.: Bergen jehož památky jsou zapsány na seznam světového dědictví UNESCO nebo Trondheim. Nejvyhledávanější zajímavostí jsou západonorské fjordy. Rozprostírají se od Stavangeru až k Andalsnesu. Jsou doplněny o vodopády, ledovcová jezera, ledovce a okolní jehličnaté lesy. 

Turistika & volný čas Oblíbená místa a aktivity Doporučujeme
Výlety Norsko / Trasy Norsko NP Rago / Muzeum vikingských lodí  Ubytování Norsko
Turistické cíle / Cestopisy Norsko Sognefjord / Vodopád Latefoss Severní polární kruh
Technické památky / Přírodní památky Vyhlídka KjeragNodkapp Mapa Norska

Vyberte, co Vás zajímá v oblasti Evropa
Tipy na výlet vybrat: vše / nic
 ↓ 
Druh vybrat: vše / nic
Do přírody
Na golf
Na hory
Na kole
Se psem
Vinařská turistika
Za gastronomií
Za kulturou
Za sportem
Náročnost vybrat: vše / nic
Pro zdatnější
Romantika
Rodina s dětmi
Délka vybrat: vše / nic
Vycházka - půldenní
Celodenní výlet
Putování (více dnů)
Turistické cíle vybrat: vše / nic
 ↓ 
Doprava vybrat: vše / nic
Autobusová zastávka
ŽST
Letiště
Žel. stanice
Žlab
Města, obce, vesnice vybrat: vše / nic
Hlavní město
Městečko
Město
Městská část
Městys
Místní část
Náměstí
Osada
Přístav
Samota
Ulice
Vesnice
Ostatní vybrat: vše / nic
Bivak
Hraniční přechod
Infocentrum
Nordic walking point
Ostatní
Turistická známka
WebKamera
Zajímavost
Památky a muzea vybrat: vše / nic
Hrad
Zámek
Zřícenina
Trosky
Kaple
Klášter
Pomník
Kříž
Chata
Muzeum
Bouda
Kostel
Památník
Měšťanský dům
Salaš, koliba
Letohrad
Farma
Hřebčín
Zámeček
Tvrz
Skanzen
Hradiště
Rotunda
Statek
Dům, budova
Chrám
Hřbitov
Hradby
Lapidárium
Kašna
Socha
Boží muka
Hrádek
Panský dvůr
Rychta
Pevnost, opevnění
Radnice
Drobné památky
Mešita
Synagoga
Příroda vybrat: vše / nic
Hora
Kopec
Štít
Vrchol
Jezero
Potok
Pleso
Rybník
Vodopád
Propast
Minerální pramen
Jeskyně
Krasový útvar
Údolí
Skalní útvar
Jezírko
Řeka
Říčka
Pohoří
Údolí, dolina
Kaňon
Sedlo
Travertíny
Planina
Hřeben
Louka
Pramen
Kámen
Zahrada
Rašeliniště
Slatě
Památný strom
Přírodní park
Ostrov
Sopka
Pobřeží
Poušť
Park
Rokle
Přírodní památka
Vodní nádrž
Studánka
Soutěska
Tůň
Pláž
Poloostrov
Bažina, mokřady
Sport a rekreace vybrat: vše / nic
Lázně
Rekreační oblast
Koňská stezka
Aquapark
Letovisko
Koupaliště
Ledovec
Ski areál
Golf
Půjčovna lodí
Cyklo bar - hospůdka
Cyklo shop - servis
Potápění
Zábava, atrakce
Půjčovna kol
Vinařský cíl
Technické zajímavosti vybrat: vše / nic
Důl, štola, šachta
Elektrárna
Jez
Lanovka
Mlýn
Most
Přehrada
Rozhledna
Technická památka
Zvonice
Výletní místa a parky vybrat: vše / nic
CHKO
Chodník, naučná stezka
Národní park
Odpočinkové místo
Orientační bod
Poutní místo
Rezervace
Rozcestí
Turistická trasa
Turistické destinace
Vyhlídka
Výletní místo
ZOO a botanické zahrady vybrat: vše / nic
Arboretum
Botanická zahrada
ZOO
Trasy vybrat: vše / nic
 ↓ 
Typ vybrat: vše / nic
Autem
Balónem
Běžecká trasa
Běžky
Cyklotrasa
Golf
In line brusle
Pěší trasa
Po vodě
Ski areál
Náročnost vybrat: vše / nic
Malá náročnost
Střední náročnost
Velká náročnost
Cestopisy vybrat: vše / nic
Tipy a novinky vybrat: vše / nic
Rady a tipy vybrat: vše / nic
 ↓ 
Doprava
Jídlo a ubytování
Ostatní
Peníze a ceny
Práce a život
Zdraví a bezpečnost
Moje dovolená vybrat: vše / nic
 ↓ 
Kdy jsme jeli vybrat: vše / nic
Jaro
Léto
Podzim
Zima
Délka dovolené vybrat: vše / nic
Méně než 1 týden (do 6 dní)
1 týden (7-9 dní)
Delší než 1 týden (10-12 dní)
2 týdny a více (13 a více dní)
S kým vybrat: vše / nic
Rodina s dětmi do 5-ti let
Rodina s dětmi do 10-ti let
Rodina s dětmi 10-18 let
S partnerem
S přáteli
Typ vybrat: vše / nic
Pobyt
Aktivní dovolená
Poznávací dovolená
Eurovíkend
Plavba
Prodloužený víkend
Zaměření vybrat: vše / nic
K moři
Na lyže
Za zábavou a poznáním
Do přírody
Na hory
Cyklo
Se psem
Na vodu
Aerobic
Golf
Wellness
Potápění
Za kulturou
Zábavné parky
Aquaparky
Gastronomie
Jak jsme jeli vybrat: vše / nic
Autem
Autobusem
Letadlem
Lodí
Jinak
Jak a kde jsme bydleli vybrat: vše / nic
Dům / rekreační objekt
Kemp
Apartmán
Hotel / Penzion
Stravování na dovolené vybrat: vše / nic
Vlastní
Snídaně
Večeře
Polopenze
Plná penze
All Inclusive
Ultra all inclusive
Fotogalerie vybrat: vše / nic
zobrazit výsledky
Změnit oblast
Vyhledat oblast:

Norsko oknem auta (na pokračování) část 1

Cestopisy

Tak tohle všechno se musí vejít do auta
Tak tohle všechno se musí vejít do auta  •  Fotografie (40)  • Foto: Herdy

Kapitola I: Úvod

Předmluva

Je to docela zázrak, když jste se svým manželem sladěni na stejnou notu ohledně způsobu trávení dovolené. Chceme ji prožívat spolu a pokud možno pod stanem v přírodě. Není pro nás nic hezčího než jednoduchý, prostý a hlavně svobodný toulavý život od kempu ke kempu. Ještě hezčí je, když se v zemi smí volně tábořit. Jak se nám někde zalíbí, rozbalíme stan. Když nás přemůže stále vtíravá otázka „Copak je asi hezkého za dalším kopcem?", není nic jednoduššího, než „vyskočit na koně" a cválat od obzoru kobzoru.

Na lodi
Na lodi  •  Foto: Herdy

Stavění nebo balení stanu a věcí, nám nedělá žádné potíže. Když vybereme místo, tak za dvacet minut již sedíme u kouřícího hrnku s kávou a vše máme hotovo. Když se balí, trvá to jen o trochu déle. Při našem kočování se těšíme z krásné KRAJINY, ale rádi si prohlížíme domky místních obyvatel, jak lidé asi žijí, jak se chovají, co pěstují, co se kde pase, jaké jsou zvyky a co je pro nás zvláštní a zajímavé.

Chceme se podělit se čtenáři o své dojmy, prožitky a nové poznatky vstřebané během dvou našich cest po Švédsku a Norsku. Pokud si dovolujeme vyjádřit nějaký názor, jde pouze o osobní názor a nijak ho čtenářům nevnucujeme.

Jak to vlastně začalo?

„Ty ses zbláznil, ne?" odpovídám svému muži a významně si klepu na čelo.
„Celý rok jsem zmrzlá a mám jekotat zuby ještě i o dovolené? To zrovna!" Jet na dovolenou za polární kruh, kdo to kdy slyšel! Jistě je tam zima i v létě, nic tam neroste a nikdo tam kromě eskymáků nebydlí. To mám stanovat na sněhu, nebo co?

„Tebe by nezajímalo, jak to tam vypadá", ptá se táta.

Mlčím. Je pravda, že by mě to docela zajímalo, připouštím.

„A kdy myslíš, že se tam můžeme podívat. Až nám bude sto? Jestli se tam chceme podívat, tak teď".

Opět mlčím. Přesvědčil mě.

Prožíváme slavnostní a vznešené pocity člověka, který je hrdý na to, že alespoň jednou v životě viděl narození nového dne z paluby námořní lodi

Do dovolené zbývalo ještě dlouhých pět měsíců, ne však pro manžela. Nakoupil brožurky a mapy a po večerech cestoval po mapě, že jsem ani neměla kudy chodit. Uprostřed obýváku ležely rozložené mapy, u nich na břichu táta s brýlemi na nose.

Plán

Norsko a Švédsko jsou jak známo země velmi protáhlé a proto tu půjde i o extrémní vzdálenosti. Vždyť jenom vzdušnou čarou je od jižního pobřeží Švédska k severnímu pobřeží Norska zhruba 1870 km. Když to ovšem vezmeme po silnicích nejkratší trasou budeme někde na 4000 km. K tomu si připočítejme různé cesty k atraktivním místům, která chceme navštívit, a protože ona neleží na naší nejkratší trase, dostáváme se k číslu 7000 km. Ano a právě s takovými počty kilometrů je třeba uvažovat, pokud se vydáme poznávat krásy severu.

Z pohledu plánování času pak zjistíme, že při průměrné rychlosti 70 km za hodinu nám jen samotná jízda bez zastávek zabere 100 hodin, tj. přibližně 12,5 dne, pokud budeme uvažovat, že pojedeme bez zastávky 8 hodin denně. To není zrovna málo.

Vplouváme do Trelleborgu

Odlišné je cestování autem ve Švédsku proti Norsku. Švédsko není tak hornaté, je tu síť dálnic zejména v jižní polovině země a průměrná rychlost může být i 90 km za hodinu. V Norsku ovšem dálnice nejsou, kraj je velmi hornatý, silnice samá zatáčka, časté omezení rychlosti na 50 km/hod v obcích i mimo ně. Když se tady podaří dosáhnout průměru 60 km za hodinu může si řidič gratulovat.

A právě tyhle počty nás dovedly k přesvědčení, že pokud nechceme strávit v sedadle auta úplně celou dovolenou, musíme jet na sever přes Švédsko, tam přejet do Norska a užívat si spanilé KRAJINY od severu kjihu.

Vänern a Vätern

Nezanedbatelný není ani peněžní rozpočet. Při ceně benzínu 40 Kč za litr a spotřebě 7 litrů na 100 km, je třeba počítat přibližně s 20 000 Kč na pohonné hmoty. Nutné je uvažovat i s výdaji za trajekty nejen z Německa do Švédska, ale i v Norsku. Někde silnice končí na břehu fjordu a dál prostě nevede. Můžete sice fjord obejet, ale bývá to i stovky dalších kilometrů. Dobré je počítat tak s pěti trajekty. Ceny za trajekt se velmi liší, ale v průměru mohou dělat asi 85 norských korun, tedy asi 340 Kč. Při pěti trajektech je to dalších 1700 Kč. Je dobré mít i rezervu na případné placené tunely.

Vzhledem k vrtkavosti nevyzpytatelného norského počasí, by v autě neměly jet více než dvě osoby. Při déle trvajících deštích je nejlépe přespat v autě a to už je při více lidech problém. Podrobnější plán cesty si neděláme, to už necháváme osudu.

Doufáme, že jsme si vše správně rozmysleli a vydáváme se na cestu.

Turistika.cz DOPORUČUJE: Podívejte se na zájezd Norsko od CK Mundo.

Kapitola I: Švédskem k polárnímu kruhu

Na trajekt

 Jedna ze zátok  jezera Vänern

Dopoledne jsme do auta narovnali stan, spacáky, jídlo asi na tři dny a vše ostatní, co je pro stanování potřeba. Je půl druhé odpoledne, sedíme ve voze a přemýšlíme, co jsme zapomněli. „Beranici", dělám si legraci. Vždy, když vyjíždíme na dovolenou, máme takový zvláštní slavnostní pocit. Ani tentokrát nás neopustil. Máváme synům na rozloučenou a auto se pomalu rozjíždí směr Liberec, Habartice - přechod do Polska, Zgorelec (Gorlitz) a dál směr Berlín, Sassnitz.

V 0:45 vjíždíme do sassnitzkého přístavu. Zastavujeme na volném plácku, kde nebudeme překážet a hledíme do tmy. Snažíme se pochopit, jak to tady asi funguje. Jak se to dělá, když se chce přejet trajektem z Německa do Švédska? Kde se mají podstoupit hraniční kontroly a kde se vůbec kupuje jízdenka?

Vattern
Vattern  •  Foto: Herdy

Nedaleko je jedna budova se světlem v oknech. Vystupujeme z vozu a jdeme za světlem. Uvnitř budovy to hodně připomíná autobusové nádraží. Vidíme jízdní řády, WC, ale pokladna na prodej jízdenek tu není. Pokračujeme v prohlídce a objevujeme „Informace". Paní nám vysvětluje, že lodní lístek si koupíme o kousek dál u turniketu se závorou. Popojíždíme tedy dál a hledáme závoru. Paní v turniketu se nás na něco ptá, ale nevíme na co, protože německy neumíme. Zkoušíme to anglicky. Paní umí anglicky asi tak jako my, ale na domluvu to stačí. Jde o to, jestli chceme jízdenku zpáteční nebo jenom tam a jakou měnou budeme platit, jestli v eurech nebo švédskými korunami. K lodnímu lístku dostáváme ještě červený formulář k vyplnění a ústní pokyn, do kterého pruhu seřadiště si máme stoupnout, tedy číslo pruhu. Jak jednoduché se to zdálo, přesto jsme si stoupli do špatného. Ne že bychom neuměli přečíst „německé" číslice. Potíž je vtom, že číslice jsou na lajně mezi pruhy a těžké je zjistit, ke kterému vlastně patří.

Přejeli jsme do správného pruhu a čekáme na loď. Muž vyplňuje červený formulář. Ještě, že kolonky jsou psány i anglicky. Odjezd je až ve 3:15, tak na to má ještě dost času. Vyplňuje se asi pět základních osobních údajů pasažérů jako jméno, datum narození, pohlaví apod. Noc je přívětivá, příjemně teplá a tak se jdeme občas trochu protáhnout ven zauta. Koho by to zajímalo, tak lodní lístek stojí asi 100 Euro (poznámka: v 2008 asi 115 Euro), podle toho který den v týdnu a v kolik hodin se jede.

Konečně je tu loď. Obsluha postupně pouští na palubu čekající auta a zároveň přitom vybírá vyplněné červené formuláře. Vedlejší pruhy vozidel jsou již na lodi, jenom ten náš ne. Vypadá to, že zrovna my se na loď už nevejdeme. Máme štěstí, naše auto na ni smí vjet jako poslední. Ostatní auta musejí počkat na další.

Stockholm a Uppsala

Po nalodění jsme zvědavě prolézali všechny přístupné části lodě. Mezitím jsou kabiny s křesly již plně obsazené a tak v rámci možností poklimbáváme na lavičce v chodbě, ostatně jako mnoho dalších cestujících. Ti zkušenější sebou měli spacáky a ustlali si, kde se dalo. Ve chvilkách procitnutí pravidelně přichází hlad. Jídlo máme v autě v podpalubí a tak si jdeme dát do zdejšího bufetu každý jednu nožičku párku s rohlíkem. Moc jsme si nepochutnali. Rohlík byl nasládlý a celé to stálo 4,90 Euro. Asi nejdražší párek, co párek - páreček, co jsem kdy jedla.

Při druhé cestě jsme již zkušenější, z auta si bereme nejen jídlo a pití, ale také Spací pytle. Na palubě pod širým nebem si každý dáváme proti sobě dvě plastové židle a zalézáme do spacáku. Je teplá, jasná noc. Za hlubokého dunění motorů, mlčky a v souznění duší, společně hledíme na velký kulatý měsíční úplněk. Někde daleko ve tmě se pomalu utápějí světla měst a přístavů. Jsme unaveni, ale máme takovou radost z cesty a z pěkného počasí, že nějak nejde usnout. Daří se nám to jen na malou chvíli. Jaký asi bude východ slunce?

Stockholm v neděli ráno

Svítá! Copak to člověk může prospat? Slunce je ještě pod obzorem, ale již je docela vidět. Obklopuje nás zvláštní modré světlo. S každou ubíhající minutou se modrá barva mění na fialovou, červenou, oranžovou a na obzoru se objevuje pronikavá oranžová záře. Vychází slunce.

Prožíváme slavnostní a vznešené pocity člověka, který je hrdý na to, že alespoň jednou v životě viděl narození nového dne z paluby námořní lodi. Ráno se otevírá jako vstupní brána do svobodných volných dnů, kdy můžeme dělat jen to, co se nám chce, a ne to, co musíme. Myslím, že právě to je na dovolené nejkrásnější.

V 8:20 kotvíme ve švédském Trelleborgu. Máme raději pasy v pohotovosti, nikdo je však nechce.

Člověk nechápe, jak může osádka lodi zajet takovým kolosem do přístaviště tak přesně, že se napojí i železniční koleje, aby mohl z lodě vyjet vlak.

Stockholm v neděli ráno

Projíždíme první kilometry směrem na Malmö. Teď bych si už raději natáhla záda. Velmi se těším, až se budu moci umýt a dát si něco teplého k jídlu. Jedeme a jedeme a stále nějak nemůžeme najít to správné místo na postavení stanu. Cestou křoupeme jen dětské pišingry a napájím tátu teplou minerálkou. Tak tohle má být ta bezva dovolená?

Po probdělé noci na lodi se cítíme už docela unaveni. Zastavujeme na parkovišti benzínové pumpy. Na krátce střiženém trávníčku vařím u stolu tátovy oblíbené instantní nudle a pro sebe hlavně pořádnou kávu. Doplnili jsme energii a pokračujeme. Sílu nám dává i prosluněná krajina jižného Švédska připomínající krajinu kopečků a kopců naší země, s malými lesíky, barevnými loukami a poli. Jenom těch jezer a jezírek je tady nějak víc. Každá samota či usedlost podél silnice je ozdobena stožárem se švédskou vlajkou či třepetalkou. Pro nás málo obvyklý projev národní hrdosti.

Trable se sprchou

Stockholm v neděli ráno

Je odpoledne, dorazili jsme k jezeru Vänern a ubytovali se v kempu „U Almy". Díky únavě jsme trochu nevrlí a uchylujeme se do svých samot. To je teda dovolená, jsem utahaná jako kotě.Táta mě tu nechal samotnou, vzal si pruty a šel na ryby. No, a já co? Dopiji pivo a půjdu umýt nádobí; a taky ze sebe smyji ten pocit únavy dvou předchozích dnů. Už se těším na ten příjemný pocit.

Stockholm v neděli ráno

Jezero Vänern je největší jezero Švédska. Než se celé objede, musí se urazit přes tři sta kilometrů. Voda je překvapivě teplá. Dají se zde ulovit všechny druhy ryb jako v Česku, kromě sumce. Zato však je možnost ulovit síhy nebo lososy. Alespoň tak to stojí na informační tabuli v kempu. Kromě toho tam stojí, že se k lovu musí používat rybářský prut, losos je hájen každé druhé úterý a k lovu se smí použít nejvýše deseti háčků. Více omezení tam manžel nenašel. Prý je to na české poměry nevídané. Vänern je jedno ze čtyř největších jezer, kde se k rybolovu nevyžaduje žádné povolení, tedy chytat zde smí každý, kdo chce. Na ostatních jezerech či řekách je nutno si rybářský lístek koupit. U jednoho z takových jezer jsme na břehu viděli pod dřevěnou stříškou automat. Vloží se do něho 80 švédských korun a vypadne rybářský lístek na 1 den. Je zde i mapka, kde se zájemce seznámí s revírem, pro který má lístek platnost. Obvykle je to několik menších jezer spojených různými kanály. Pod pojmem „menší" se tady myslí vodní plocha tak velká, že bychom ji v Česku mnohdy jen těžko hledali.

Druhý den pokračujeme v cestě. Uhýbáme na silnici, která vede podél dalšího jezera jménem Vattern. Žádné šikovné místo na volné táboření jsme nenašli a tak se jdeme ubytovat do kempu u jezera.

Asi tu s návštěvníky z „východu" nemají dobré zkušenosti. Naše pasy si ponechali na recepci, s tím že nám je vrátí, až budeme odjíždět. Táta si myslí, že na to nemají právo, ale hádat se nechce, protože jeho angličtina není tak dobrá.

Stockholm v neděli ráno

Jedna noc, 2 osoby, auto, stan, stojí 120 švédských korun. To je poměrně dost na to, že teplá voda ve sprše je pouze na mince. Ale na tu teplou sprchu se těším. Chceme si vzít sprchu společnou, ale dveře jsou zamčené. Jdeme pro klíč. Paní v recepci nám sděluje, že bohužel společná sprcha je rozbitá, mimo provoz. Jdu tedy do sprch pro dámy. Jsem svlečená, vhazuji minci a sprcha spouští. Zkouším vodu, abych se nespálila. Buď jsem něco udělala špatně, nebo nevím. Brrr! Voda je studená. Čekám, ale zbytečně. Oplachuji se tedy studenou, stačím se namydlit a voda přestává téct. Co teď? Štípou mě oči a tak poslepu hledám další minci a vhazuji ji do automatu. Nic. Už se nespustila žádná. Krám jeden, nejradši bych do něj kopla, jenomže nohu tak vysoko nedostanu. Otáčím tedy kohoutkem studené. Teče. Brr! A já myslela, že něco podobného mě může potkat akorát u nás. Kvůli tomuhle jsem sem rozhodně jezdit nemusela. Jsem už oblečená a cítím, jak mi ta studená voda rozproudila krev. Alespoň k něčemu to bylo dobré. To jsem zvědavá, jak pořídí muž. Čeká zatím ve stanu, až mu předám taštičku s toaletními potřebami. Ani mu nebudu nic říkat.

Už se vrací.

„Měla jsi teplou vodu?", zní jeho rozzlobená slova. Než jsem stačila odpovědět, pokračuje dál:

„Teplá se mě vypnula, hned jak jsem se namydlil. Štípaly mě oči, nemohl jsem najít další minci a když jsem jí konečně našel a hodil ji tam, tekla už jenom studená".

Odpovídám: „Měla. Všechno dobré, moc jsem si to užila, krásně jsem se osprchovala", zní má tichá, škodolibá slova.

Stockholm v neděli ráno

Právě jsme dojedli guláš z konzervy. Kořeněná vůně se šíří okolo a láká hromady vos. „Potvory jedny, jedete pryč!", oháním se utěrkou. Vosy nejely pryč, tak jdeme my a to na procházku k jezeru. Modrá hladina se táhne až k obzoru. Pere do ní sluníčko a tisíce vln a vlnek zčeřených silným větrem nám hází do očí tisíce prasátek. Na informační tabuli stojí, že jezero je dlouhé asi 135 km, v nejširším místě má asi 73 km a maximální hloubka je 128 m. K rybolovu na tomto jezeru rovněž není třeba žádné povolení. Ryby však mají předepsánu lovnou míru, a lov lososa je regulován. Vítr je studený a začíná mě být chladno. Ohrnuji si límec bundy, ale nepomáhá to. Vzdáváme se přírodní přesile a ustupujeme zpět do stanu. Taky dobré, třeba z toho můžou být nějaké „techtle". Nebo že by dokonce i „mechtle"?

Stockholm v neděli ráno

Máme před sebou Stockholm. Jak asi vypadá? Dnes už se to nedovíme, protože se blíží večer a začalo pršet. Místo na táboření jsme nenašli a kempy jsme míjeli v době, když jsme je ještě nepotřebovali. Teď by se jeden hodil, alespoň malinkatý, takový pidi kempíček, prosím, prosím ... a pěkně s teplou vodou ve sprše. Probouzím se do reality. Přespíme v autě na parkovišti benzínové pumpy asi 30 kilometrů od Stockholmu. No jo, co nadělám.

Ráno. Jsme po snídani, takřka připraveni na další cestu. Celou noc pršelo, až teď přestalo. Stojím vedle auta v louži a kontroluji svou tvář v kapesním zrcátku. Něco se za mnou šustlo.

Uppsala
Uppsala  •  Foto: Herdy

Obracím hlavu. „Fuj!! To jsem se lekla!", tisknu si ruku na prsa. Stojí tu černoch o dvě hlavy větší než já, kůži má jako antracit a pracovní kombinézu taky. Z té černé figury se na mě smějí dvě velké oči a řádka zubů. Pochopil můj úlek. Ulevilo se mi. Jako obsluha pumpy přišel vyměnit igelitový pytel odpadkového koše poblíž našeho auta.

Jsme ve Stockholmu. Je neděle, půl deváté. Provoz v ulicích je klidný. Volné místo na parkování se sice občas najde, ale je placené, buď za peníze vhozené do parkovacího automatu nebo se dají koupit parkovací kotouče. Všude je však zavřeno, a poslední kovové mince do automatu jsme utratili.

Parkovat bez zaplacení se bojíme, pokuty jsou vysoké. Nestojí to za to riziko. Zajíždíme do malých bočních uliček, a koukáme, zda by se třeba v nich nedalo bez rizika parkovat. Je to stejné. Co teď? Prohlédneme si město alespoň z auta.

Uppsala
Uppsala  •  Foto: Herdy

Křižujeme centrum tam a zpět a zase z jiné strany tam a zpět. Je to hezké město. Mnoho historických, bohatě zdobených a udržovaných budov, nábřeží mořských zálivů se zakotvenými loděmi. Je na co koukat. Alespoň něco jsme viděli a můžeme jet dál. Jen kdybychom věděli kudy. Nějak jsme se tu zamotali v síti mimoúrovňových křižovatek. Točíme se dokola, tudy už jsme jednou jeli. Asi po půlhodině město opouštíme.

Na skok v Uppsale

Uppsala - historické centrum

V nákupní zóně na okraji Stockholmu doplňujeme potravinové zásoby. Při cestě na sever projíždíme městem Uppsala. No když už tu jsme, taky si ho trochu prohlédneme. Náhodou jsme narazili na parkoviště u nádraží a protože jsme zahlédli volné místo, zastavujeme. Jdeme na procházku ulicemi jen tak nasát atmosféru města. Máme na to vůbec čuch? Že je Uppsala starým universitním městem je patrné na první pohled. Míjíme se s mnoha mladými lidmi, různých barev pleti a různých kultur a že jde o studenty, o tom není pochyb. Nějak to znich čiší. Překvapují nás tisíce jízdních kol zaparkovaných v ulicích. Copak jsme někde v Holandsku? No to mě podrž! Dvě třetiny z nich nemají zámek. To si u nás neumím představit. Historické stavby jsou dobře udržované, omítky svítí novotou. Proplétáme se i menšími uličkami, tady už ta péče tak vzorná není. Je to jako jinde - peníze, peníze, peníze. Prší a my spěcháme k autu. Odjezd se také nedaří.

Spletli jsme cestu a neumíme se vymotat z města. Do toho všeho se tátovi chce čůrat a už to nemůžete vydržet. Provoz nám nedovoluje zastavit, kromě toho jsou všude lidé. Muž se zoufale kroutí v sedadle. Drama vrcholí. Náhle prudce brzdíme a zastavujeme v zákazu zastavení. Táta vybíhá do deštivého šera někam za auto. I když místo, kde zvednul nožičku, vůbec nebylo tím správným „patníkem", vrací se evidentně spokojen. Napětí v autě pominulo a dokonce chytáme i správný směr.

Štika z Alsjösjönu

Uppsala - historické centrum

Míříme dál na sever. Rovinaté pobřeží Botnického zálivu se nám zdá trochu fádní. Odklonili jsme se tedy do více členitého vnitrozemí. Osídlení řídne. Po upravené silnici, odpovídající tak asi naší 1. až 2. třídě, se jede velmi dobře. Provoz je velmi slabý, zatáčky táhlé a dopravní značky umožňují jet 110 km za hodinu. Běžně povolená rychlost mimo dálnice je 80 km za hodinu. Chci si užít pohledů na krásy přírody, ale moc jsme si nepolepšili. Asi před třemi hodinami jsme vjeli do lesa a ještě jsme z něho nevyjeli. A když přejíždíme vršek kopce a v průseku nad silnicí se otevře panorama kraje, až k obzoru vidím stále jen les a les. Nechtěla bych tady zabloudit.

No konečně lidská obydlí. V obchodě jsme koupili vejce a čerstvý chléb a právě si dáváme svačinku v trávě. Táta si namazal paštikou čerstvý krajíc a s chutí se zakusuje. Čelist se mu zarazila, tvář ztuhla. „Ten chleba je sladkej". Ochutnávám ten svůj se sýrem. No jo, je sladký. Rozpačitě na sebe koukáme. Co jsme to koupili? To se nedá jíst! Dilema! Přece to nevyhodíme. Se sebezapřením polykáme poslední sousta a jdu do auta pro zbytek starší české skývy. Táta prohlíží ten švédský chleba. No kůrku to má jako chleba, střídku to má jako chleba, ale chutná to jak velikonoční mazanec.

Už toho mám docela dost, celý den sedět v autě. Jsem trochu protivná sama sobě, utahaná, hladová, rozlámaná. Tak bych se natáhla a dala si kafe. Proč ta Skandinávie musí být tak dlouhá? Copak by ten polární kruh nemohl být blíž?

Uppsala  - historické centrum

Začali jsme hledat šikovné místo na stanování. Aby nebylo hned u silnice i když po téhle silnici toho moc nejezdí, aby bylo u vody a bylo kde umýt nádobí a sebe, aby bylo na rovince a v noci mě nic netlačilo, aby bylo trochu skryté a nebylo na něj už z dálky vidět, aby se tam dalo dojet autem, protože v něm máme celou domácnost, a aby bylo za větrem, protože dneska teda docela fouká. Zastavujeme u jezera. Tak tohle místečko to taky nebude, protože je moc u silnice a je tu jak na větrné hůrce. Dobrá, tedy jedeme dál. Další zastávka u jezera. Jsou tu hezká místa, ale vždycky tomu něco chybí. A další a další. Propadám zoufalé beznaději. Projeli jsme už asi 40 - 50 km a nic.

Z vrchu kopce jsme mezi smrky vlevo v údolí zahlédli lesk jezera. A hele, vede tam i nějaká odbočka. Co kdyby! Projíždíme asi pět kilometrů šotolinovou cestou, obhlížíme jezero a ... a ... našli. Hurááá! To je ono, to je místečko! Plácek tak akorát pro stan a auto. K vodě pár kroků, za zády les. Je to tu takové intimní. Asi sem občas jezdí rybáři, jsou tu dva fošnové stoly s lavicemi.

Uppsala  - historické centrum

Stan už stojí, tak ještě nějakou večeři, abychom si spravili chuť po tom sladkém chlebu. Udělám konzervový guláš a těstoviny. Byl to dobrý nápad, jen se po něm zaprášilo. Teď si tu sedím, nohy mám na stole, popíjím kávu a hledím na jezero. Po tomhle se mě stýskalo! Táta se právě snaží něco chytit na třpytku. Má radost, protože během chvilky už měl na prutu okouna a malou štiku. Je skoro jedenáct v noci, přestal chytat, protože se stmívá. Při světle baterky pak společně hledáme v mapě, kde jsme se to vlastně ocitli. Jsme u jezera Alsjösjön. Je „malé", na mapě je sotva vidět, ale podle rozměru a měřítka mapy má na délku asi 5 km.

Ráno mě probouzí sluníčko prosvětlující boky stanu. Je asi sedm. Táta nikde. Ospale vystrkuji nos ven. Co to tak voní? Sliny se mi zbíhají. Protřu si oči ať vidím na svět. Na vařiči se právě dodělává štika na kmínu. Táta byl od půl čtvrté u vody a chytil tři štiky a jednoho okouna. Štiky asi 55 - 60 cm. Jedna právě voní na pánvi přede mnou, ostatní prý pustil. Tomu říkám servis. Zasedám ke stolu. Snědli jsme každý půl ryby bez chleba a docela jsem plná. Byla velmi dobrá. Jako desert si dáme kávu a miňonky.

Uppsala
Uppsala  •  Foto: Herdy

Voda v jezeře má hnědé zabarvení, dané jejím rašeliništním původem. Za podmračeného počasí je černohnědá a prozářená sluníčkem je až červená, zejména je-li dno světlých barev. Je však voňavá, zdravá a nádherně čistá. Ryby, které jsou u nás stříbrné, takové ty co se jim obecně říká běličky, jsou ze zdejších jezer spíše kominíčky než běličkami. Zeleno-bíle mramorovaná štika, je zde také mramorovaná, ale v barvách černohnědá a světle hnědá.

Sluníčko neskutečně pálí. Šla bych se vykoupat, ale určitě to bude ledárna tady na severu. Nevím jestli tam vůbec vlezu. No když to nezkusím, tak se to nedozvím. Beru si plavky, i když vlastně nevím proč. Není tu živá duše a manžel už mě viděl. No to není možné! Paráda. S chutí lezu do jezera. Voda zrovna tak teplá jako u nás na písáku. Rozdíl je v tom, že na našem písáku je hlava na hlavě a tady není ani noha. (Pro úplnost, zrovna tak teplou vodu jsme našli i za polárním kruhem, pokud je jezero či řeka napájena z horských mokřadů a dešťů. Pokud jsou naplňovány vodou z ledovce, je to úplně odlišné).

Večer bychom si mohli udělat ohýnek a něco si opéct. Ale to „něco" na opečení nemáme; a taky by to chtělo jiný chleba. „Co s tím?", ptám se druha. Nejbližší vesnice, kde by mohl být obchod je tak 20 až 30 km odsud.

Alsjösjön
Alsjösjön  •  Foto: Herdy

„No, co by, dojedeme do Hasel, nebo jak se to jmenuje a nakoupíme. Věci si tu můžeme klidně nechat. Za prvé tu nikdo není a za druhé, kdyby sem náhodou někdo přišel, nic nám nesebere, tady se to prostě nedělá.", reaguje muž na mé úvahy.

Musíme počkat asi tři čtvrtě hodiny než otevře místní konzum. Skutečně to tady tak nazývají, je to napsáno na krámě „Consum". Tady asi moc výběr nebude. Máme strach, abychom zase nekoupili sladký chléb a radíme se s prodavačkou. Hlavně něco k opékání na ohni. Špekáčky, liberečáky či něco podobného tu nemají, tak aspoň nějaký točený salám, ten by tu byl. No prosím, nakonec jsme pořídili všechno. Cestou zpět nás napadlo se ještě podívat kolem jezera po houbách a tak jdeme. Nerostou, viděli jsme jen samé přerostlé nehezké kozáky.

Jezero Asjösjön - ráno na rybách

Odpoledne uběhlo ani nevíme jak. Táta rybařil, ale vůbec nic nezabralo. Blíží se večer a chystáme dřevo. Oheň už praská a dělá nám oranžové tváře. Těším se na opečený salám. Je horký, krásně do tmavohněda. Á, ještě hořčici. K čertu, chleba je zase sladký. No copak se tu nedá sehnat normální chleba? To je horší než dieta. Jíme samotný salám s hořčicí a zapíjíme ho pivem.

Vstávám v devět. Táta už je dávno u vody. „K snídani asi udělám na pánvi, co dům dá", říkám si nahlas sama pro sebe. „No a co dům dá?", koukám po zásobách uložených v přepravce. Zbylý salám od večera, cibule, vajíčka a kolínka, co si táta asi časně ráno uvařil na lov. Stejně neberou.

„Mňam, to byla dobrota", dostavám pochvalu od muže, který sem původně přišel pro krmení na ryby. A kdyby věděl, že si to krmení právě zbaštil, chutnalo by mu snad ještě víc.

Jezero Asjösjön - prozářená sluncem je voda až do červena

Už je moc horko, jdu se vykoupat a umyji si hlavu. Táta, koukám, též. Nedělám nic, jen se vyhřívám na slunci jako ještěrka. Jak tak ležím na břiše, začíná mi být jasné, proč je tu nějak více vos. Zespoda dřevěné omšelé lavice, na kterou si běžně sedáme, visí vosí hnízdo. Vypadá úplně stejně, jako „vosí hnízda" co dělám na vánoce, jen je podstatně větší. Zvláštní je, že se vosy „nerozlobily" a ani nebyly nijak moc otravné, i když jsme si sedávali téměř nad ně.

Pár set metrů od našeho tábořiště ještě ze studánky doplňujeme pitnou vodu. Sluníčko nám dobilo baterie a my opouštíme tento malý ráj.

Krajanka u Happarandy

Happaranda je město v severním cípu Botnického zálivu. Cílem etapy je kempink asi 12 kilometrů nad Happarandou. Bude to na celý den, máme před sebou asi 800 kilometrů.

Cesta je skutečně dlouhá a únavná. Už mě ani nebaví dívat se na krajinu, často ani není na co, protože dlouhé úseky projíždíme lesem. Táta toho má taky dost a tak chceme přenocovat v kempu na pobřeží „Botniku" u městečka Lulea. Kemp je ale na naše gusto moc velký, takový průmyslový, neosobní a nelíbí se nám, i když je čistý a upravený. Udělali jsme si asi tříkilometrovou procházku po pláži, ošplouchali si nohy v chladném moři, doplnili pitnou vodu a jedeme dál.

Jezero Asjösjön - dopolední káva

V Happarandě zmatkujeme, protože číslování silnic již neodpovídá mapě. Najednou jsme ze Švédska venku. Na prvním možném místě otáčíme, ale přece jen můžu říct, že jsem byla ve Finsku, i když jenom asi pět minut. Asi v devět večer konečně dorážíme do cíle.

Kemp nás vítá švédskou a českou vlajkou. Uvědomuji si, jak je mi to milé a těší mě, že tady naši vlajku vidím. Je to proto, že kemp provozuje švédsko-český manželský pár. Paní Květa se sem před 35 lety provdala. Hned při vstupu do kempu se s ní potkáváme a na obou stranách je znát, jak rádi slyšíme rodný jazyk. Stojíme mezi recepční chatou a autem a povídáme a povídáme. Nakonec se domlouváme, že až postavíme stan a vysprchujeme se, přijdeme na návštěvu do jedné z kempinkových chatek, kde paní Květa se svým švédským manželem přes sezónu bydlí.

Táta sebou bere několik plechovek „gambáče", ať vousatý Švéd pozná chuť pořádného piva. Nezapomněl ani na láhev myslivce, co jsme měli sebou. Paní Květa právě dogrilovala nějakou rychlou mňamku a povídáme si, jak se žije ve Švédsku i v Česku.

Mimo řečí si postěžujeme, jak jsme omylem koupili sladký chléb.

Jezero Asjösjön - ke snídani byla štika

„No to si tady nevyberete", reaguje paní Květa, „Tady je všechen chleba sladkej. Oni to tak mají rádi, jedí to ke všemu, k masu, k rybám, no ke všemu. To máte štěstí, taky jste si mohli koupit chleba s rozinkami a s oříšky". Táta na ní nevěřícně kouká.

„Zkuste si koupit finský chleba, ten není sladkej" zní odpověď paní Květy.

„Ale jak ho v obchodě poznáme? Na obalu si to nepřečteme", ptá se manžel.

„Vypadá jako kůrka z normálního chleba. Z jedné strany hladká, z druhé hrbatá a je celá hnědá; ten je dobrej", dodala.

Čas ubíhá přátelskou rozpravou, švédovi pivo chutná a myslivec snad taky. Na oplátku přinesl na ochutnání plechovky jejich švédského piva a nutno dodat, k našemu překvapení, že je opravdu dobré. Právě jsme požádáni o svolení, zda by nás mohl vyfotografovat a snímek pak presentovat na internetu jako reklamu pro kemp. Pózujeme s tátou dle pokynů Švéda. Smůla, že jsme zapomněli tu internetovou adresu abychom se mohli podívat, jestli tam jsme a jak vypadáme.

Botnický záliv - odpočinková procházka

Byl to romantický večer se sobí kůží a červeným světlem sálajícího grilu. Spát jdeme až kolem jedné ráno a pořád ještě jsou na obloze červánky. Z myslivce zbývá jenom trochu na celý zbytek dovolené. Jinou kořalku si tady asi nekoupíme, protože v obchodních domech ji nevedou. Dá se koupit jen ve zvláštních státních obchodech, je šíleně drahá a ani nevíme, kde takový obchod hledat. No mě to nevadí, ale táta je zvyklý si večer dávat na dobré spaní.

Je velmi krásné ráno. Sluníčko, modro nad hlavou, zatím ani nefouká. Opaluji se na dece na břehu řeky Tornionjoki, občas usnu, chvílemi koukám přes vodu do Finska. Táta chodí už hodinu po pás v řece, zkoumá hloubku, charakter dna a nevím co ještě, a hledá hejna ryb. Asi ještě žádná nenašel. Ani se nedivím, řeka je tu místy snad až kilometr široká, tak proč by měly být ryby zrovna tady. Voda v řece, přestože pramení hodně vysoko za polárním kruhem, vůbec není ledová. To bych si nikdy nepomyslela. Asi to bude tím, že je skoro stále den a svítí sluníčko a země vůbec nestačí vychladnout. Jo, jo, už si docela zvykám.

Botnický záliv - odpočinková procházka

Až se táta do sytosti vybrouzdá, uděláme si výlet do okolí. Pozoruji rybáře na loďce uprostřed řeky. Chytají tu jinak, než vidím u táty. Zajedou pomocí motoru na silný, hluboký proud a vypnou motor. Nahodí tři pruty se třpytkou, woblerem, jigem nebo jak se to všechno jmenuje a nechají nástrahy plát v proudu. Pruty mají zasunuté do trubek upevněných v lodi. Jeden prut vlevo lodi, druhý prut směrem přes záď, třetí na pravoboku. Veslováním se udržují na místě, nebo popojíždějí nahoru, dolu, do stran. Když dochytají a sbalí vercajk, pomocí motoru zajedou zpět ke břehu. Zakotví a jdou pryč. Motory nechávají na lodi, i když přijedou třeba až za týden nebo čtrnáct dní. Takováto kotviště čítají i deset lodí. Moc si to u nás v Česku neumím představit. Myslím, že by jim ty krásně naleštěné Hondy a Huskvarny na lodích dlouho nevydržely a je mi z toho smutno.

No konečně! Táta už se dobrouzdal v řece, pojedeme si prohlédnout okolí. Lámanou angličtinou se domlouvá s pracovitým, skromným Švédem, kudy vede cesta na místa, která nám předchozího večera doporučili na výlet. Podíváme se na skalní vyhlídku a potom na pravěkou vesnici, jak zde žili lidé asi před 5000 lety. Ukázky jednoduchých chýší, loveckých stezek, obrázky lovených zvířat, ohraničená místa nálezů z pravěkých dob, to všechno se dá vidět v lese, přímo v místech, kde vesnice skutečně byla. Neviděli jsme žádného zaměstnance nebo hlídače, vůbec nikdo tam nebyl. Přesto, že v chýších je umístěna surová i vydělaná sobí kůže, nikdo ji nehlídá, i když je v obchodech či stáncích docela drahá.

Happaranda
Happaranda  •  Foto: Herdy

Máme dost času, do večera daleko a tak jedeme zpátky do kempu oklikou a prohlížíme krajinu. A tohle je zajímavé! Dřevěné chatičky na břehu jezera. Jsou volně přístupné, může tu strávit odpoledne nebo víkend kdo chce. Pro děti tu jsou skluzavky i pár hraček z plastu. Pod stříškou je gril.

WC je konstruováno jako pro vozíčkáře, vůbec není cítit, je čisté a s toaleťákem. V koutku je umyvadlo z nerez oceli a nádoba s vodou. Neumím si to u nás v Česku představit. Toaleťák a nerez umyvadlo by vydrželo tak asi jedno odpoledne.

Grilování je ve Švédsku zřejmě v oblibě. Gril je chráněn proti větru, zastřešen proti dešti, vybaven odsáváním kouře a obklopen lavicemi. Dřevo je připravené, nádoba s vodou též, nikde nejsou plastové lahve ani papíry či jiné Odpadky. Je sem poměrně daleko, kdopak to tu asi udržuje? Myslím, že sami lidé, kteří zde pobudou. Když odjíždějí, dají vše do pořádku a připraví vodu a dřevo pro ostatní, tak jako i oni měli od jiných vše připravené a uklizené.

15 km severně od města Happaranda stanujeme na břehu řeky Tornionjoki

Jsme zpátky z výletu. Od paní Květy se dozvídáme, že suchá surová sobí kůže je sice tuhá a nepoddajná, ale nepropouští vlhko a hřeje. V zimě se na ní dá sedět třeba na ledu a nezebe vás sedínka.

Jo a to bych zapomněla: Cestou z výletu jsme jeli lesem a proti nám něco jako velký jelen, ale bez paroží. Byla to samice od losa. Dojeli jsme k ní docela blízko a ani se nevyplašila. Než jsme ale stačili vybalit kameru a foťák, zmizela v lese. Paní Květa nás poučila, že se jim říká losí kráva. No, je fakt, že laň by se jí říkat nedalo. Přece když se řekne „laň", to má v sobě vznešenost, ladnost, krásu ... Tahle losí máma byla docela bachratá, měla hrbatou hlavu a odulou tlamu.

GPS souřadnice:
uložit .gpx soubor (59.801, 10.811)
Poslední aktualizace: 21.3.2009
Autor: Herdy
Kvalita příspěvku:    
Hodnotit kvalitu příspěvku
Sdílet s přáteli
Byl jsem zde!
Zapamatovat

Oppegård

Příspěvky z okolí Norsko oknem auta (na pokračování) část 1

Muzeum Vikingských lodí - Oslo
Muzeum Vikingských lodí - Oslo
Muzeum
Budova tohoto muzea byla projektována pro vystavení tří velmi starých vikingských lodí (nejstarší byla postavena Kolem roku 820) a jejich vybavení, které nalezli archeologové v oblasti Tune, Gokstad a Osebe…
7.7km
více »
Královský palác - Oslo
Královský palác - Oslo
Dům, budova
Královský palác v norském hlavním městě Oslu (norsky Slottet) je historickou i současnou oficiální rezidencí norské královské rodiny. Postaven byl vprvnípolovině devatenác…
8.6km
více »
Frognerparken čili Gustav Vigelands park
Frognerparken čili Gustav Vigelands park
Park
Pokud se od stanice metra Majorstuen vydáte směrem spíše západním, dorazíte do rozlehlého parku zvaného Frognerparken (nebo také Gustav Vigelands park). Zde stojí přibližně 200soch od známého norského sochaře Gustava Vigelanda (prohlédnout si tu lze ijemu věnovavé muzeum), vytesaných vprvní části 20. století. Park je zdarma otevřen veřejnosti po celý rok. Vlétě se tu můžete posadit a odpočinout si ve venkovních kavárn…
9.6km
více »
Za krásami hlavního města Osla
Za krásami hlavního města Osla
Tipy na výlet
Jedeme se podívat do krásného hlavního města Norska do Osla. Vyjíždíme autobusem z Kempu vzdáleného asi 50 km. Budeme se procházet po města, podíváme se ke krásné stavbě opeře, která je světově uznávaná svou nádhe…
11km
více »
Oslo – středověký hrad Akershus
Oslo – středověký hrad Akershus
Pevnost, opevnění
Na ochranu města Oslo byla kolem r. 1290 vybudována králem Haakonem V. pevnost. Sloužila od počátku i jako vězení. Pevnost přežila všechny vpády, především švédského vojska. V 17. století za vlády krále Kristiána …
12.7km
více »
Skandinávie - Švédsko + Norsko
Skandinávie - Švédsko + Norsko
Tipy na výlet
z české republiky buď přes Německo nebo kratší cestou přes Polsko. Jedete-li přes Polsko, tak nejlépe do přístavu  Świnoujście, odkud vás čeká několikahodinová plavba trajektem do Švédska, do přístavu Ystad. Odtud…
13km
více »
Oslo - Katedrála Domkirke a Bazaar (tržiště)
Oslo - Katedrála Domkirke a Bazaar (tržiště)
Kostel
Dřívější název byl Kostel našeho Spasitele. Je to v pořadí 3. katedrála v Oslu, tato je však nejdůležitější. Nejstarší je katedrála Hallvards z první poloviny 12. století, která je asi 1,5 km východním směrem. Po velkém požáru města vybudoval král Christian IV. na hlavním náměstí nedaleko pevnosti Akershus novou katedrálu. To bylo r. 1632, ale ta za necelých 50 let shořela. …
13km
více »
Oslo - procházka městem
Oslo - procházka městem
Město
Oslo leží v jižní části Norska, na břehu Indre Oslofjorden. Je to nejvíce zalidněné norské město. Bylo založeno r. 1048 králem Haraldem III., již r. 1070 bylo povýšeno na biskupství. Na ochranu města byla kolem roku 1290 vybudována tvrz Akershus. R. 1624 město vyhořelo a za krále Kristiána IV. znovu vybudováno. Na jeho počest bylo pojmenováno Christiania, později přejmenováno…
13km
více »
2.Louka bohů a Lillehammer aneb Putování Norskem II.
2.Louka bohů a Lillehammer aneb Putování Norskem II.
Cestopisy
  Den čtvrtý – neděle 11.7. 2004 Aut po přilehlé silnici ani moc nejezdilo. Vstali jsme po osmé hodině. Stejně jako včera zase jsem měla na levé noze klíště- už třetí. Dnes neprší a je modrá obloha. Vyrazili jsme do Osla. Zaparkovali jsme v centru, bohužel až po zaplacení v automatu jsme si všimli, že v neděli se parkuje zdarma. Vydali jsme se na okružní cestu – všude jsm…
13km
více »
Norsko 2010 - letadlem  a vlakem, část 2.
Norsko 2010 - letadlem a vlakem, část 2.
Cestopisy
Po noci strávené na letišti Sandefjord Torp jsme se již těšili na další cestu. Na letišti bylo sice dobře, děti ocenily  zdarma počítače s přístupem na internet. Ale to opravdu nebylo naším cílem cesty. O půl šest…
13km
více »
NORSKO - Cesta za půlnočním sluncem - I.část
NORSKO - Cesta za půlnočním sluncem - I.část
Cestopisy
Nápad přišel tak půl roku před vlastní cestou. Což takhle podívat se aspoň jedenkrát do Skandinávie? Jaké to je, když slunce vůbec nezapadne pod obzor?Jaký pocit má člověk, když stane na polárním kruhu a jak vlast…
13km
více »
Norsko oknem auta  (na pokračování) část 10
Norsko oknem auta (na pokračování) část 10
Cestopisy
  Vycházka u Killegrandu Krajina ubíhá kolem okének auta,  povídáme a uvědomujeme si, že i na samotném jihu Norska je velmi krásná příroda. Stačí se jen odpoutat od průmyslového zalidněného pobřeží. Dá se o tom …
13km
více »
Oslo - Parlament
Oslo - Parlament
Dům, budova
Budovu norského Parlamentu najdeme při procházce Karl Johans gate. Budově se říká Stortinget. Byla postavena na konci 19. století. Trochu politiky z Norska.: Norsko není členem EU. Rozhodlo se tak v referendu v ro…
13.1km
více »
Oslo - Vztekající se chlapeček
Oslo - Vztekající se chlapeček
Socha
Brusel má čůrajícího chlapečka, Kodaň Mořskou pannu a Oslo má Vztekající děcko. To je vypodobněno ve Frognerově parku. Autorem je Gustav Vigeland, který na začátku 20. století dostal možnost vyzdobit jeden park v hlavním městě svými sochami (zdarma). Vzniklo neuvěřitelné dílo, které jezdí obdivoat turisté z celého světa. Jeho výjevy zoprazují všechny fáze lidského života. …
13.1km
více »
Oslo - Rozcuchaná kráska
Oslo - Rozcuchaná kráska
Socha
Ve Frognerově parku najdeme přes 192 žulových a téměř 650 bronzových postav, které vytvořil Gustav Vigeland. Pro milovníky sochařství a umění je to program na půl dne. Prohlédnout si všechny artefakty, aby člově…
13.1km
více »
OSLO - Frogner park - Vigelandovy sochy, budova Opery, muzea na Bygdøy, Holmenkollen - NORSKO
OSLO - Frogner park - Vigelandovy sochy, budova Opery, muzea na Bygdøy, Holmenkollen - NORSKO
Cestopisy
  Výlet do Skandinávie  si  vysloužil z pohledu mnoha účastníků zájezdu několik  NEJ... Cesta za poznáním byla zatím NEJdelší a  zároveň jednou z  NEJatraktivnějších, které jsme  doposud zažili. S…
13.1km
více »
Oslo - Vigelandsparken
Oslo - Vigelandsparken
Park
Asi nejznámější norský park vytvořený v letech 1907 - 1942 sochařem Gustavem Vigelandem. Hlavním tématem celého parku jsou lidské poměry. Většina soch je neoděna a představuje normální lidské situace, objímání…
13.1km
více »
Oslo - OPERAHUSET
Oslo - OPERAHUSET
Ostatní
Budova Opery Osla se nachází na břehu Oslofjordu, u Hlavního nádraží. Budova je z bílého mramoru a uvnitř jsou celkem tři operní sály. Do největšího sálu se vejde více než 1300 sedících diváků. Opera byla uvedena …
13.1km
více »
Oslo - Turistické infocentrum
Oslo - Turistické infocentrum
Infocentrum
Pokud přijedete do hlavního norského města Oslo, jistě jako první hledáte informace. Velké informační centrum s předprodejí "Oslocard" (sleva na městskou dopravu a vstupy do některých muzeí zdarma), prodej autobusových jízdenek včetně celodenních, mapy a brožurky zdarma se nachází přímo u Hlavního nádraží. Infocentrum nelze minout, protože je nad ním vystavěna vyhlídková věž.
13.1km
více »
Oslo - Hlavní nádraží
Oslo - Hlavní nádraží
Zajímavost
Centrálním uzlem hromadné dopravy je v Oslo nádraží, které je spojeno s autobusovým terminálem. Je zde zastávka metra, autobusů i tramvají. Nádraží je vlastně velké nákupní centrum nebo-li galerie s neprůjezdnými …
13.1km
více »
Oslo - Karl-Johans gate
Oslo - Karl-Johans gate
Ulice
Hlavní třída vedoucí od Hlavního nádraží ke Královskému paláci. Vše důležité najdete zde. Parlament, Dom, Národní divadlo, Universitu i Královský palác. Projděte se a dýchejte atmosferu města. Ulice začíná u výcho…
13.1km
více »
Oslo
Oslo
Hlavní město
Hlavní a největší město a významný přístav je Oslo. Nachází se na jihovýchodním pobřeží Norska, ve špičce Oslofjordu. Je řazeno mezi nejrozsáhlejší města na světě. Oslo má kolem 470.000 obyvatel. V Oslu se vyrábě…
13.1km
více »
Oslo - radnice
Oslo - radnice
Radnice
Moderní budova radnice, jejíž součástí jsou dvě čtyřhranné věže, byla postavena v letech 1933–1950. Východní věž je vysoká 66 metrů a nachází se v ní ZVONKOHRA se 38 zvony. Západní věž je vysoká 63 metrů. Astrono…
13.2km
více »
Oslo - národní divadlo
Oslo - národní divadlo
Dům, budova
Norské Národní divadlo, jehož budova, navržená architektem Henrikem Bullem, se nachází mezi královským palácem a parlamentem, bylo slavnostně otevřeno v roce 1899. Před divadlem stojí sochy dvou nejvýznamnějších…
13.4km
více »
Oslo - muzeum Vikingů
Oslo - muzeum Vikingů
Muzeum
Muzeum VikingůViking Ship Museum je na poloostrově Bygdøy v západní části Osla. Je součástí muzea kulturních dějin. Největší zajímavostí jsou tři vikinské lodě, které byly objeveny na…
13.6km
více »
Oslo - hlavní město Norska.
Oslo - hlavní město Norska.
Hlavní město
Přestože jsme po jižním Norsku cestovali především po přírodních krásách, nemohli jsme minout malebná města.  Jedním z nich bylo také Oslo. Oslo /dřívější…
13.8km
více »
Oslo - Vigeland park
Oslo - Vigeland park
Socha
Vigeland park najdete v západní části města. Je to největší sochařský park na světě, který vytvořil jediný umělec. Také proto patří mezi světoznámé turistické atrakce. Park je otevřen celoročně. Adolf Gustav Vigeland (11.4.1869 - 12.3.1943) se narodil do rodiny truhláře. V Oslu se vyučil řezbářem, ale nakonec se rozhodl stát se profesionálním sochařem. V letech 1891-1896…
15.2km
více »
Frogner Park - Vigelandovy sochy
Frogner Park - Vigelandovy sochy
Park
Velký park, který slouží k relaxaci obyvatel. Jsou v něm umístěny sochy Gustava Vigelanda. Je jich velmi mnoho a pokud si je chcete všechny prohlédnout věnujte tomuto místu alespoň 4 hodiny. Odkaz na celou cestu:…
15.4km
více »
Holmenkollen - sportovní areál.
Holmenkollen - sportovní areál.
Ski areál
Dalším zajímavým místem v Oslu je Holmenkollen. Prošli jsme si skokanské můstky i blízké návrší s dřevěným kostelem. Holmenkollen je  známý po celém světě a…
19.9km
více »
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. další informace