Najděte si příběh

Najděte si příběh

Je letní večer. Okolo ohně sedí kruh náhodných přátel, tak, jak je okolnosti svedly dohromady. Směsice magického vlivu ohně, noci, alkoholu a prapodivných příběhů vytváří jakousi fantaskní náladu. Jsou to ty stavy mysli, prostředí a dějů, které jsou jedinečné a nelze vyvolat uměle. Jistě jste to již zažili, jakási realita propojená s imaginárním světem příběhů, které jsme právě tady a teď schopni s vypravěčem prožívat. Ohřívám si ruce a duši plecháčkem grogu, v němž má rum nadpoloviční většinu a poslouchám příběh jakéhosi osmnáctiletého mladíčka, který se dostal ke slovu. Jelikož většina nás jsme staří, větrem a životem ošlehaní pardálové, kteří již všechno viděli a všechno slyšeli, je v jeho vyprávění cítit otázka; "Je to pravda?" (Já vím, vám starším to bude znít divně, ale dnešní teenageři znají bolševika a jeho dobu už jen z vyprávění.)

Vypráví nám jakousi směsici báchorek doplněnou vlastními smyšlenkami, jak u nás za bolševika CIA vyhledávala úkryty pro svoje agenty, než je dostanou s novou identitou ze země. Aby našli opravdu dobrý úkryt, rozvěšovali po lesích na provázcích plastová pouzdra s americkými dolary. Tam, kde lidé chodí, mince zmizely. Ale tam kde zůstaly, byly bezpečná místa, a ta byla vytipována jako úkryty pro špiony.

Usmívám se pod vousy, ale abych mu nebral jeho sny o tom, jak se to tu za starých časů hemžilo špiony a dobrodružstvím, dávám jeho příběhu opatrný punc určité reálnosti.

Je jaro, a jaro milují blázni a pískací hůlkou. (To jsou ti lidé, co brousí po lesích s detektorem kovů, mezi něž také, mimo jiné patřím.) Totiž ono hledání s detektorem je na prvním místě neustálé kopání, na jeden nález, který potěší, musíte vykopat desítky i stovky pivních zátek, obalů od žvýkaček a dalšího harampádí, a právě na jaře se kope nejlépe.

Motám se po takovém usopleném lesíku kousek od Brandýsa nad Labem. Je plný polorozpadlých pytlů odpadu, kterého se lidé neuměli zbavit jiným způsobem. Snažím se vymanit z neustálého pískání Omnia víček a obalů od prezervativů a prchám do jakési nepřístupné rokle, zarostlé vším možným. Prodírám se houštinami a spíše než hledám, se snažím udržet na nohou. Najednou, uprostřed toho všeho mi detektor houkne jak tovární siréna. Odhrnu listí a pod ním leží jakési plastové pouzdro s plísní zčernalou, zteřelou tkanicí. Otevřu pouzdro a v něm je kyselými dešti ohlodaný americký stříbrný půldolar s Kennedym.

Já vím, celé to zní naprosto šíleně a neuvěřitelně, ale brzy bude zase jaro. Neválejte se doma u otupujících a ohlupujících telenovel a vyjděte si do nejbližšího lesa a dívejte se na zem, pod nohy. Ne, nebojte se, nechci, abyste hledali půldolary. Může se stát, že najdete něco, třebas jen kvítek, sněženku, fialku a vybaví se vám dávno zapomenutý neuvěřitelný příběh, možná ten váš.