Na skok do Kyjeva - 5.část
Ve voze mám opět místo nahoře, což mi nijak nevadí, batoh dávám na horní polici a kurtuji ho popruhy, aby nebyl snadným soustem pro případné chmatáky, i když můj těžkotonážní batoh se nese ne zrovna dost lehce. Ti, kteří spí na dolních lůžkách mají snazší situaci, protože zavazadla si dají do prostoru pod lůžko a to posléze sklopí, takže případný nenechavec by musel člověka shodit na zem, aby se k zavazadlu dostal.
Usedám ke stolku, naproti mně cestuje paní asi ve věku 45 – 50 let, s notebookem a i v tuto večerní hodinu stále někam telefonuje. Ve chvilce, kdy paní nic nevyřizujeme, se dovídám, že jede za rodiči na Zakarpatí, a potvrdila také mojí teorii, že každý Ukrajinec už někdy ve svém životě pracoval v Čechách, protože při zmínce o tom, že jedu do Prahy, si ihned vybavila Dolní Bousov, kde pracovala v pekárně.
Celkem brzy ulehám ke spánku a budím se až při rozednění kolem půl sedmé ráno. Vlak už je dávno za Lvovem a poloprázdný, protože většina cestujících vystupuje ve Lvově. Vracím se tou samou cestou, jako jsem jel první den, takže se opět kochám pohledy na nádhernou karpatskou přírodu, opět dostáváme postrk, aby 18-ti vozový rychlík mohl přejet hřeben hod s vrcholovou stanicí Beskid. Projíždíme zastávkami s názvy jako Lavočne, Skotarske, Slavske, Svaljava nebo Karpati. Na zhruba 120 km cesty vlak bude potřebovat ještě zhruba 4 hodiny, příjezd do Užhorodu je po 11 hodině. Pohledem na hodinky zjišťuji, že máme asi 10 minut zpoždění, ale v Užhorodu mám čas něco přes 2 hodiny, tak bych měl všechno zvládnout.
Kolem 10 té hodiny přijíždíme do Čopu, i když vlak nepřejíždí hranici, přesto na nástupišti hlídkují pohraničníci, vystupuji z vlaku a dělám si pár fotek právě najíždějící lokomotivy. Během pobytu ve stanici se posádka vlaku patrně dovídá, že vedlejší vagón půjde do dílen a začíná stěhovat veškerý materiál do našeho vagonu. Ale nejen deky a polštáře, ale například i směrové tabule, sundavají se i záclonky s názvem rychlíku, během půlhodinového pobytu to ve třech lidech skoro zvládnou. Já měl jen obavy, aby nezačali šibovat ještě v Čopu, ty bychom nabrali zpoždění.
V Užhorodu nejprve jdu na autobusové nádraží zakoupit si jízdenku na autobus do Michalovců. Tabule s cenami vyvěšená v hale udává 44 UAH, u pokladny si pak paní říká o 10 UAH více. No ještě že zde akceptují kreditku, kterou bez problémů platím. Posléze na jedné tabuli čtu, že přirážka se účtuje při prodeji u okénka, je v tom patrně ošlapné autobusového nádraží a na jízdence je rovněž psáno, že v ceně je zavazadlo.
Mám 2,5 hodiny do odjezdu, tak vyrážím ještě na krátkou prohlídku Užhorodu. Batoh už nikam na tu chvíli dávat nechci, tak jdu s krosnou. Nejprve po mě už známe ulici Svobody, k zavřenému hotelu Zakarpatí a pravoslavné katedrále (mimochodem nedávno nově postavené), načež pokračuji dál k řece Už. Ještě na ulici Kapushanskaja si všímám dřevěného kostelíku, pravděpodobně rovněž nově postaveného, nedokázal jsem zatím najít žádnou fotku nebo zmínku o něm na internetu.
Pokračuji dál přes řeku Už a podél řeky vpravo alejí. Odmyslím-li si nápisy v azbuce, tak bych dle okolních domů mohl být klidně v nějakém okresním městě v Čechách, na ulici Dovženka kupuju v trafice pohledy s motivy města a pokračuji do centra. Pokračuji kolem parku fontán a zabočuji na „Korzo“ místní pěší zónu s obchůdky a restauracemi. V této části se rovněž nachází římskokatolický a o kousek dál řeckokatolický kostel. Vracím se zpět k řece a fotografuji ještě bývalou synagogu, kde je dnes sídlo místní filharmonie.
Na jedné pohlednici jsem měl krásný pravoslavný kostelík, a teď když jsem se vracel po mostě přes řeku zpět do čtvrti, kde je nádraží, tak jsem ho uviděl. Tak tam se ještě podívám. Jedná se o Svato-Pokrovský pravoslavný kostelík a jde se k němu po pravoslavném nábřeží, ovšem po okraji čtvrti, která nebudí zrovna bezpečný dojem, a sem tam Vás někdo zastaví s nataženou rukou a prosbou o peníze. Na druhé straně řeky si všímám malého vláčku. Jedná se o dětskou železnici v Užhorodě, která vedla po nábřeží k parku kultury a oddechu, ovšem již delší dobu je zavřená a chátrá.
Jelikož se čas nachýlil, vracím se zpět na autobusové nádraží. Cestou ještě utrácím posledních pár hřiven za jídlo na cestu a nastupuji do autobusu. Vracíme se do „Evropy“. Zatímco cesta tam a celní prohlídka probíhala relativně v pohodě, zpátky jednak se našli ukrajinští cestující bez víz, a jednak nás na slovenské straně nechali všechny vystoupit a zkontrolovali kompletně veškerá zavazadla. Zajímali se hlavně o alkohol a cigarety (ty se smí busem do Unie převážet maximálně v počtu 2 krabičky na osobu). Kontrola se oproti oficiálnímu jízdnímu řádu protáhne opět o hodinu, ale to nevadí, mě jede autobus do Prahy až v 19 hodin večer. V Michalovcích na nádraží si kupuju jízdenku s místenkou a mám ještě dost času na nákup v místním hypermarketu. A pak už jen klidná cesta do Prahy.
Co říct na závěr, Ukrajina je krásná země, lidé jsou příjemní, a pokud budete dodržovat alespoň základy bezpečnosti, neměli byste být ohroženi většími bezpečnostními riziky než v jiných zemích. Pokud se už vydáte takto sami na cestu, doporučuji, aby alespoň jeden z výpravy uměl rusky, případně alespoň číst v azbuce. V Kyjevě a Lvově jsou běžné např. nápisy v latince na směrových tabulích veřejné Dopravy, nebo směrovky k památkám, na Zakarpatí ale ne, a v angličtině se moc nedomluvíte (viz případ anglických turistů, kteří zoufale hledali v Mukačevě nádraží nebo hostel na přespání, a měli hroznou radost, když mě potkali, že jim někdo rozumí). Tohle píšu hlavně kvůli mladší generaci, zatímco pro mě jako 40tníka je čtení v azbuce úplně normální, můj 17-ti letý syn koukal na turistickou známku ze Lvova a vůbec neměl ani ponětí, kde by to mohlo být.
Jídlo je zde o něco levnější než v Čechách, záleží ale na druhu zboží, zatímco pečivo je zde hodně levné (chleba od 3 UAH, makový závin 2 UAH) např. tabulka čokolády zde stojí stejně jako u nás. Hřivny při troše štěstí seženete i ve směnárnách v Praze (já oběhnul asi 4 v Panské ulici a v jedné je měli), jinak na Ukrajině lze běžně směnit eura, dolary, rubly a ve většině směnáren rovněž polské zloté. Kurz eura se pohyboval v září 10,80 až 11 UAH za euro (teď jsem koukal, že je zhruba 11,40 (15. 1.2014)).
Ubytování lze ve větším městech rezervovat i přes celosvětový web www.booking.com, v hostelech se ve společných noclehárnách ceny pohybují mezi 7 – 10 EUR za noc, rezervace jízdenek na vlak lze uskutečnit přes web www.uz.gov.ua (i v angličtině), cesta z Užhorodu do Kyjeva začíná na 90 UAH.
Celou 5ti denní cestu se mi povedlo uskutečnit za zhruba 110€. Všem kteří se chystají navštívit tuto zemi, přeji mnoho cestovatelských zážitků.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Ukrajina
Půjčovna aut