TURISTIKU PODPORUJÍ
59 777 turistů a cestovatelů
97 277 výletů, turistických cílů, tras a cestopisů
1 037 411,- odměny za články

Turecko - fotogalerie

Turecko

Turecko je stát ležící z větší části v malé Asii a z menší části v jihovýchní Evropě. Hlavním městem Turecka je Ankara. Mezi další turisticky zajímavá místa patří např.: Alanya, Bodrum Istanbul. Turecko  má přibližně 81 mil. obyvatel.

Turistika & volný čas Oblíbená místa a aktivity Doporučujeme
Trasy / Cestopisy / Tipy na výlet Pohoří Kačkar / Jezero Van / Pamukkale Ubytování Turecko
Turistické cíle / Mapa Turecka Kapadokie / Trója Lanovka na Fansipan

Vyberte, co Vás zajímá v oblasti Asie
Tipy na výlet vybrat: vše / nic
 ↓ 
Druh vybrat: vše / nic
Do přírody
Na golf
Na hory
Na kole
Se psem
Vinařská turistika
Za gastronomií
Za kulturou
Za sportem
Náročnost vybrat: vše / nic
Pro zdatnější
Romantika
Rodina s dětmi
Délka vybrat: vše / nic
Vycházka - půldenní
Celodenní výlet
Putování (více dnů)
Turistické cíle vybrat: vše / nic
 ↓ 
Doprava vybrat: vše / nic
Autobusová zastávka
ŽST
Letiště
Žel. stanice
Žlab
Města, obce, vesnice vybrat: vše / nic
Hlavní město
Městečko
Město
Městská část
Městys
Místní část
Náměstí
Osada
Přístav
Samota
Ulice
Vesnice
Ostatní vybrat: vše / nic
Bivak
Hraniční přechod
Infocentrum
Nordic walking point
Ostatní
Turistická známka
WebKamera
Zajímavost
Památky a muzea vybrat: vše / nic
Hrad
Zámek
Zřícenina
Trosky
Kaple
Klášter
Pomník
Kříž
Chata
Muzeum
Bouda
Kostel
Památník
Měšťanský dům
Salaš, koliba
Letohrad
Farma
Hřebčín
Zámeček
Tvrz
Skanzen
Hradiště
Rotunda
Statek
Dům, budova
Chrám
Hřbitov
Hradby
Lapidárium
Kašna
Socha
Boží muka
Hrádek
Panský dvůr
Rychta
Pevnost, opevnění
Radnice
Drobné památky
Mešita
Synagoga
Příroda vybrat: vše / nic
Hora
Kopec
Štít
Vrchol
Jezero
Potok
Pleso
Rybník
Vodopád
Propast
Minerální pramen
Jeskyně
Krasový útvar
Údolí
Skalní útvar
Jezírko
Řeka
Říčka
Pohoří
Údolí, dolina
Kaňon
Sedlo
Travertíny
Planina
Hřeben
Louka
Pramen
Kámen
Zahrada
Rašeliniště
Slatě
Památný strom
Přírodní park
Ostrov
Sopka
Pobřeží
Poušť
Park
Rokle
Přírodní památka
Vodní nádrž
Studánka
Soutěska
Tůň
Pláž
Poloostrov
Bažina, mokřady
Sport a rekreace vybrat: vše / nic
Lázně
Rekreační oblast
Koňská stezka
Aquapark
Letovisko
Koupaliště
Ledovec
Ski areál
Golf
Půjčovna lodí
Cyklo bar - hospůdka
Cyklo shop - servis
Potápění
Zábava, atrakce
Půjčovna kol
Vinařský cíl
Technické zajímavosti vybrat: vše / nic
Důl, štola, šachta
Elektrárna
Jez
Lanovka
Mlýn
Most
Přehrada
Rozhledna
Technická památka
Zvonice
Výletní místa a parky vybrat: vše / nic
CHKO
Chodník, naučná stezka
Národní park
Odpočinkové místo
Orientační bod
Poutní místo
Rezervace
Rozcestí
Turistická trasa
Turistické destinace
Vyhlídka
Výletní místo
ZOO a botanické zahrady vybrat: vše / nic
Arboretum
Botanická zahrada
ZOO
Trasy vybrat: vše / nic
 ↓ 
Typ vybrat: vše / nic
Autem
Balónem
Běžecká trasa
Běžky
Cyklotrasa
Golf
In line brusle
Pěší trasa
Po vodě
Ski areál
Náročnost vybrat: vše / nic
Malá náročnost
Střední náročnost
Velká náročnost
Cestopisy vybrat: vše / nic
Tipy a novinky vybrat: vše / nic
Rady a tipy vybrat: vše / nic
 ↓ 
Doprava
Jídlo a ubytování
Ostatní
Peníze a ceny
Práce a život
Zdraví a bezpečnost
Moje dovolená vybrat: vše / nic
 ↓ 
Kdy jsme jeli vybrat: vše / nic
Jaro
Léto
Podzim
Zima
Délka dovolené vybrat: vše / nic
Méně než 1 týden (do 6 dní)
1 týden (7-9 dní)
Delší než 1 týden (10-12 dní)
2 týdny a více (13 a více dní)
S kým vybrat: vše / nic
Rodina s dětmi do 5-ti let
Rodina s dětmi do 10-ti let
Rodina s dětmi 10-18 let
S partnerem
S přáteli
Typ vybrat: vše / nic
Pobyt
Aktivní dovolená
Poznávací dovolená
Eurovíkend
Plavba
Prodloužený víkend
Zaměření vybrat: vše / nic
K moři
Na lyže
Za zábavou a poznáním
Do přírody
Na hory
Cyklo
Se psem
Na vodu
Aerobic
Golf
Wellness
Potápění
Za kulturou
Zábavné parky
Aquaparky
Gastronomie
Jak jsme jeli vybrat: vše / nic
Autem
Autobusem
Letadlem
Lodí
Jinak
Jak a kde jsme bydleli vybrat: vše / nic
Dům / rekreační objekt
Kemp
Apartmán
Hotel / Penzion
Stravování na dovolené vybrat: vše / nic
Vlastní
Snídaně
Večeře
Polopenze
Plná penze
All Inclusive
Ultra all inclusive
Fotogalerie vybrat: vše / nic
zobrazit výsledky
Změnit oblast
Vyhledat oblast:

Na kolech po Turecku, Sýrii a Gruzii

Cestopisy

Fotografie (101)  • Foto: marss
Foto: marss

Vandr na kolech po Turecku, Sýrii a na skok do Gruzie.

Na jaře, 25. dubna 2009, vypukla jedna velká cesta na kolech dvou cyklistů. Cesta začala dobrým nápadem Radka vyjet na kole do Turecka a podívat se po Sýrii. Pokračovala pak koupí letenky na ostrov Kypr a dál přípravou kol a potřebných věcí. A tak jsme jmenovaného dne vyrazili směr letiště Vídeň. Přistáli jsme v Larnace, kde je i lodní přístav.Na Kypru v tomto čase už bylo pěkně teplo. A tak jsme se vydali hledat vhodný trajekt směr Sýrie nebo Libanon, kam jsme se chtěli dopravit nejdříve.
Bohužel nebyla trajektová Doprava těmito směry v provozu a zamířili jsme do Famagusty a odpluli ještě týž den do Mersinu. Cesta trvala 13 hodin. V Mersinu
naše cesta pokračovala na kolech směr Adana, Ceyhan, Narlik, Tesisleri, Ovasi, Cayli, Dörtyol, Yakacik, Iskenderun,Belen, Kirikhan, Reynhali až k syrskému hraničnímu přechodu Cilvegözü.
Byla to cesta, která začala po rušných silnicích lemovaných tureckými podniky, od pivovaru Effes po firmy zabývající se výrobou koberců, podniky zpracovávající kukuřici, automobilky aj. Měli jsme možnost si prohlédnou odchovnu koní na vývoz do Dubaje.
Cestování na kolech pokračovalo krajinou plnou zeleně, všude rostly různé druhy citrusů a pistáciovníky . Vzduch krásně voněl pomerančovými květy. V jednom sadu s pomeranči jsme se setkali i s s pavouky sklípkany norníky. Tam jsme si večer nevědomky postavili stan a ráno se s jedním z nich pozdravili.
Pokračovali jsme směr Iskenderun. V tom místě jsme se dostali až k moři. Bylo chladnější, ale nádherně modré. Cestou dál za městečkem Belen jsme nocovali ve výše položeném místě, kde začínaly Hory. Našli jsme místo u benzinky, kde jsme večer měli defekt kola. Přestože jsme měli horská kola, všude bylo na cestách spousty skla, takže píchnout duši nebyl problém. Tu noc jsme měli kontrolu jandarmy. Trochu nás to překvapilo, nechtěli komunikovat, jen se zbraněmi něco hledali. Na druhý den nás to vedlo na Kirikhan, tam jsme si dali skvělý kebab. V celém Turecku ho dělají moc dobře, pěkně to voní a host k tomu dostává obrovské množství zeleniny. Vše je sice pálivé díky koření červené paprice, která je tu v několika odstínech od skoro černé po červenou a je usušená na malinkaté lupínky. Hodně pálí, ale dá se na to zvyknout. Taky jsme se sháněli po koupi pohlednic, ale protože jsme nebyli v turistických oblastech, nevěděli ani, co to pohlednice je.
Reynhali bylo taky moc pěkné město, setkali jsme se tu s příjemnými lidmi. Turci se zvlášť k cyklistům nabaleným jako vozidla TIR chovají moc přátelsky a pohostinně. Zdraví, chtějí si povídat a radit. Máme na ně moc pěkné vzpomínky.

A konečně jsme dorazili k hranicím se Sýrií. Podařilo se nám to na večer, a tak jsme po kontrole pasů hledali v 8 hodin večer nocleh. Stan jsme rozdělali mezi skalisky, nikde nebylo kousek rovné plochy bez kamenů. Nicméně jsme usnuli a probudili se ráno mezi ovcemi a jejich pastevci. Ti vydávali Ostré skřeky jako krkavci, takový hrdelní zvuk. V celé zemi se chová neskutečné množství ovcí. V některých místech i kašmírské kozy. Putovali jsme dál k Allepu. Bylo velké horko a slunce silně pálilo. Pokud zde jedete po silnici, je to cesta pohodlná, protože cesty jsou široké, neponičené, ale jste stále na otevřeném slunci. Trochu jsme měli se sluníčkem problém, tak jsme se pak chránili oděvem a moc se nevystavovali. Před městem Allepo jsme se zastavili v místním velkém parku, kde zrovna Syřané slavili 1.května. Scházeli se tam celé rodiny, přátele a grilovali, opékali, hráli hry nebo jen odpočívali.Ženy byly v dlouhých černých hábitech, to nosila v Sýrii většina žen. Muži zase v některých městech nosili jen dlouhé šedé košile až po zem. Takže v tomto parku jsme poznali, jak se Syřané baví a jakou poslouchají hudbu. A hlavně jsme si odpočinuli od sluníčka, protože pod borovicemi, které zde rostly, bylo dost chládku.
Dál jsme pokračovali na Al bab a Manbij. Města to byla vyprahlá, ale na lidech to nebylo znát. Vody měli dostatek. Blízko se line Eufrat, a tak se všude zavlažují pole, rostou krásné růže, neustále se čistí domy od prachu, a perou koberce. V Manbiji nám nabízeli nocleh, ale chtěli jsme vyhledat Radkova přítele, který trochu uměl bulharsky. Přijal nás ve svém domě a večer jsme si u čaje popovídali. Ostatní Syřané mluví převážně jen arabsky, občas se někdo objevil, kdo uměl trochu anglicky. Ale rukama a nohama se člověk taky domluví a neztratí se. Někdy potěší i jen slovíčko šukran – děkuji. Dost často se nám stávalo, že jsme něco dostali k nákupu potravin jen tak. Vezli jsme s sebou malé pozornosti, a mohli jsme také obdarovávat.
V Manbiji je velký hřbitov, působí to na člověka zvláštním dojmem. Tady nás kontroloval člověk asi z místní celní policie nebo městské, chtěl vidět pasy… Trochu jsme měli obavy, a dali jsme mu je po jednom. Poděkoval nám ale a dal na cestu arabské chleby - chobís. Trochu nás to překvapilo.
Z Manbije jsme chtěli jet dál k turecké hranici Ayn-Al-Arab. Když jsme tam ale dojeli, zjistili jsme, že je zavřená. Opět se sešlo spousta ochotných lidí, kteří chtěli radit. Jeli jsme tedy podél turecké hranice do Akcakale. V jednom místě začalo lehce pršet a schovali jsme se do autobusové zastávky. Protože jsme byli všude atrakcí, přijel pro nás jeden Syřan na motorce zahalený do šátku „Palestina“. Nemohli jsme odmítnou pozvání, a seznámili jsme se s jeho rodinou. Bydleli v domech uplácaných z hlíny, každým rokem se na ně přilepuje nová vrstva bahna a tak se udržují. V rodině byli ženy, děti a přišla i babička, která měla obličej zdobený tetováním. Všichni se moc rádi nechali fotografovat. A fotili si i oni nás. Natáčeli nás, jak jíme, balíme si kola… byli moc přátelští.
Vzhledem k tomu, že se pořád mračilo, jeli jsme dál, abychom se dostali přes hranici. Na hranici byl trochu problém v tom, že nám při vstupu nedali vyplnit nějaký formulář. Ale při výstupu ho po nás chtěli. Lámanou angličtinou jsme se dozvěděli, že ho můžeme vyplnit dodatečně za 10 dolarů. Nic jiného nám nezbývalo, v Sýrii jsme se zabydlet v tuto chvíli nechtěli. A od hranic nás provázely písečné mraky. Na večer se strhl déšť plný písku ze syrské pouště. Obloha byla úplně žlutá, byl to zvláštní pocit, dost těžký. Jaká to radost, když na druhý den byla žlutá jen auta, domy, cesty, naše kola a pláštěny , ale obloha se modrala.
Kolečka nás hnala do městečka Sanliurfa, pro Turky jen Urfa. Tam jsme si kvůli náboženskému vyznání oblékli dlouhé kalhoty, já dlouhý rukáv a vjeli jsme do města hledat Abrahámovu jeskyni. Radek uviděl odbočku směr jeskyně. Před jedním obchůdkem nás odchytil turecký zlatník mluvící česky.
Viděl naše vlajky na kolech a zareagoval na ně. Prozradil nám, že jeho žena je Češka a že by nás určitě ráda viděla. Při setkání byla opravdu vidět radost v jejích očích. Naše nová přítelkyně Katka a její manžel Fevzi nás pozvali na návštěvu a prohlídku města a okolí. Bylo to úžasné, protože s koly bychom si nemohli dovolit prodírat se uličkami starého města, navštívit mešitu, jeskyni, a užít si města bez starostí o kola. Všude jsou totiž děti, které se kolem rády srocují a pořád něco chtějí, nejčastěji peníze. Díky Katce jsme se podívaly do městečka Harran. V tomto místě je starobylá univerzita, hrad a lidské osídlení staré 6000 let. Úžasné hliněné kopule vypadající jako úly. Je zde možno se ubytovat, uvnitř je to moc pěkné, celé místo slouží něco jako náš skanzen.
Pobyt u Katky nás přenesl i do její rodiny hovořící arabsky. Mohli jsme vyzkoušet jejich stolování ( tedy na zemi bez stolu), seznámili jsme se s celou jejich rodinou. Katka nás dovedla i do místních pekáren a zasvětila do spousty zajímavostí, které běžný turista nepozná. Loučení s Katkou a jejími dcerkami bylo dojemné, přece jen krev jedné národnosti je sobě nejbližší.
Další naše putování vedlo do města Hilva a Siverek. Siverek bylo místo, odkud jsme se vydali na posvátnou horu Nemrud Dagi. Je to hora v pohoří Taurus, nachází se ve stejnojmenném národním parku a pohled z ní je úžasný. My jsme pod horou vyměnili kola za půjčenou motorku, a trochu si vychutnali celou cestu bez zátěže.Bylo to ohromné. Navíc nádherné počasí. Na hoře je kamenná chata s čajovnou a prodejem suvenýrů a hlavně sochy řeckých bohů. Hora je vysoká 2150 m.n.m a vrchol se skládá z navršené hromady kamenů, pod kterými je zatím neodkrytá hrobka krále Antiochóse. Vrchol je rozdělený na východní a západní stranu, na každé je spousta soch bohů majících oddělené hlavy a sochy orlů a lvů. Kdo pojede kolem, určitě by měl toto místo vidět. Trochu nás na chvíli zastihl déšť s kroupami, ale aspoň jsme využili počasí na skleničku čaje v místní horské chatě.
Nabití zážitky z hor a jízdy na motocyklu jsme využili dole převozu místním dolmušem ( malé autobusy, něco jako naše tranzity ). Dopravili jsme se do Diarbakiru a odtud větší autobusovou Dopravou do města Tatwan u jezera Van. Jezero jsme přepluli trajektem ( pět hodin cesty za pouhých asi 100Kč) a přistáli ve Vanu. Kolem jezera bylo dost chladno. V Tatwanu bylo jen 12 stupňů. Z Vanu jsme jeli kolem jezera směr na sever do městečka Muradiye a vystoupali vzhůru do hor do sedla Tendürek gecidy ( 2644 m.n.m) Bylo to poutavé místo. Krásné výhledy, byli jsme jen 1 km od Iránské hranice a počasí nám také přálo. Tady v těchto místech jsme procházeli i vojenskými kontrolami. Jak viděli cyklisty, nebyl žádný problém, s úsměvem nás pustili dále. Čekal nás velký sjezd do města Dogubayzit.Celou cestu jsme se kochali pohledem na Ararat ( 5165 m.n.m) , kde podle pověsti přistála Archa Noemova. Celou dobu lemoval vrchol hory bílý obláček, malý klobouk. Ve městě jsme si odpočinuli a přespali na benzince s výhledem na Ararat. Radkovi se ráno podařilo vyfotit horu bez bílé čepice. Ó jaký to úspěch. Vstával co pět minut a zkoušel fotit. Ale měl výsledek, který stál za to.
Z Dogubaizutu jsme jeli do Idgiru a z tama do Digoru. Protože poslední úsek byl strašně vyprahlý a nezajímavý, nechali jsme se převézt až do Ardaganu a dál do Hopy u Černého moře. V Ardaganu jsme si užili večerního toulání po městě. Je tu spousta obchůdků, občerstvení, všude se tu chová spousta zvěře. Je zde velká vodní plocha, která zajišťuje dostatek zeleně a místní tu vyhánějí na pastvu koně, krávy, husy, spousta zvířectva. Z Ardaganu jsme jeli dál autobusem do Hopy. Tuhle trasu by stálo za to jet na kole, přes všechno stoupání. Zasněžené Hory se měnily v zalesněná území plné řek, splavů, objevila se i přehrada. Oblast se dál měnila v čajovou a pak už byly všude jen čajovníky. Hopa je rušnější přímořské městečko, v sezóně tu bude určitě turistů. Všude je spousta rybářů, u silnic mají rozložené stánky s kulatými podnosy plných ryb.
My jsme ale ještě udělali na kole malý výlet do Gruzie do města Batumi. Tady už na nás dýchla teplejší krajina. Naprosto nečitelné gruzínské písmo nahradila ale znalost ruštiny. Konečně jsme se mohli celkem dobře domluvit. Batumi je moc pěkné lázeňské město. Má univerzitu, pěkný přímořský park, vysokou budovu místní banky a v zahradách uvidíte i banánovníky. Taky když se zadíváte na stromy a zeptáte se místních,o jaké stromy jde, můžete zkusit i vůni eukalyptu. A nebo ruskou domácí vodku.
Na cestě z Hopy do Trabzonu jsme se setkali se spoustou čaje.Továrny zpracující čaj, těch je tady spousta, mají neustálý přísun materiálu. Tyto plantáže se mění směrem k Trabzonu v plantáže lískových ořechů. Turci pěstují v zahradách kiwi, citróny, mandarinky, pomeranče. Opět přímořská teplá a vlhká oblast. A pro nás to bylo příjemné jet kolem moře, které dodávalo vlhký vzduch.
Z Trabzonu jsme pak jeli domů autobusem směr Istanbul, z Istanbulu do Sofie a ze Sofie do Brna. Cesta skončila 23. května a byla vážně plná všeho nového, co dělá člověka bohatším. Mohu jen doporučit zrušit hotelové cestování, pokud chcete poznat lidi a kraj. Celkem jsme najeli po Kypru, Turecku, Sýrii a Gruzii 1700 km na kole, 60km na motocyklu bez „vodičáku“, 700km trajektem a 400 km autobusy, vypili litry čaje a v Sýrii skvělou kávu s kardamonem, dovezli jsme si domů spoustu šátků a 3000 fotografií.

Martina Stecherová a Radoslav Zlý
( Nový Jičín) (Lhotka pod Ondřejníkem)

GPS souřadnice:
uložit .gpx soubor (36.774, 34.585)
Poslední aktualizace: 19.6.2009
Autor: marss
Kvalita příspěvku:    
Hodnotit kvalitu příspěvku
Sdílet s přáteli
Byl jsem zde!
Zapamatovat

Turecko

Příspěvky z okolí Na kolech po Turecku, Sýrii a Gruzii

Kizkalesi - letovisko s hradem na souši i na moři
Kizkalesi - letovisko s hradem na souši i na moři
Městečko
Kizkalesi, nebo-li Panenský hrad, je největším letoviskem v této části Azurového pobřeží, v praxi malá vesnička především z hotelů, restaurací, obchůdků se suvenýry a několika supermarkety. Již v dobách antických …
51.6km
více »
Jeskyně Nebe a Pekla aneb kras na tureckém pobřeží
Jeskyně Nebe a Pekla aneb kras na tureckém pobřeží
Jeskyně
Jeskyně nedaleko Kizkalesi (asi 8km), po česku Nebeská a Pekelná, určitě stojí za návštěvu. Jen pro doplnění uvedu turecké názvy, i když se zde moc nepoužívají: CENNET VE CEHENNEM = jeskyně Nebe a Pekla - tohle je…
55.2km
více »
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. další informace